KMS Library

Botanická zahrada Praha

Kamil Mrázek — Tue, 27 Jul 2010 17:51:38 GMT

Nově založená sekce Památek a významných turistických cílů Asociace cestovních kanceláří (www.ackcr.cz) uspořádala prezentaci Botanické záhrady v Troji, kde mezi pozvanými byl také časopis PROSTOR, a rád Vám teď přináším informace, fotografie a věřím, že si nenecháte ujít návštěvu plnou zajímavé, romantické krásy.

Návštěva Botanické zahrady v Tróji, která byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1992, je v průběhu celého roku velkolepým zážitkem pro tuzemské i zahraniční návštěvníky.
Na své si přijdou i nejmenší návštěvníci – pro ně je připraveno mnoho překvapení, například pracovní dílny, které děti vedou k poznávání přírody i k rozšiřování manuální zručnosti a tvořivosti.
V zahradě si návštěvníci mohou prohlédnout parkově upravené plochy s výstavnou kolekcí okrasných zahradních rostlin, jako např. kosatců, denivek, letniček, zahradních trvalek a skalniček. Úchvatná byla Japonská zahrada s aktuální výstavou bonsají.
Kromě stálé expozice jsou v zahradě další výstavní akce, jejichž aktuální přehled najdete na adrese www.botanicka.cz.

Expozice "Tropickou přírodou kolem světa" je umístěna v unikátním skleníku Fata Morgana, který je mimořádný jak svým tvarem (ležaté protáhlé písmeno S), tak i umístěním ve svahu nad Vltavou.
Návštěva botanické zahrady je vhodná i pro handicapované klienty nebo rodiče s kočárky. Skleník Fata Morgana je plně bezbariérový, ve venkovní části expozice je bezbariérový hlavní okruh, přístup k pokladnám i WC. Unikátním projektem Botanické zahrady je zpřístupnění poznání živé přírody, domácí květeny i exotických rostlin také zrakově postiženým návštěvníkům. Výstavy jsou zaměřeny na vnímání všemi smysly a odborní průvodci Botanické zahrady jsou speciálně proškoleni k provádění nevidomých návštěvníků jak po venkovních expozicích, tak i po skleníku Fata Morgana.

Krásným zážitkem je i návštěva památkově chráněné vinice sv. Kláry, která připomíná dávnou slávu pražského vinařství. Zážitek z prohlídky naučné stezky umocní ochutnávka vína, kdy díky jižnímu svahu a bohatému oslunění dozrávají hrozny na zdejší vinici do výborné kvality. V současné době jsou k dostání vína odrůd Ryzlink rýnský, Müller -Thurgau, Sauvignon, Modrý Portugal, Rulandské šedé a Rulandské modré. Specialitou je každoroční cuvée s názvem Bílé z Botanické, které je tvořeno každý rok z jiného poměru odrůd.

Romantické prostředí Botanické zahrady je vhodné i pro pořádání svatebních obřadů. Klienti si mohou vybrat mezi historickou Kaplí Sv. Kláry, terasou viničního domku s překrásným výhledem na Prahu, zeleným trávníkem nebo romantickým zákoutím. Nezapomenutelný je i sňatek u vodopádu v tropickém skleníku Fata Morgana.
Pražská Botanická zahrada je situována vysoko nad Prahou. Návštěvníkům nabízí klid, pohodu, unikátní přírodní scenérie i jedny z nejkrásnějších výhledů na Prahu.

Na závěr bych rád napsal, že prezentace Botanické zahrady, na které nás provázeli profesionální průvodci byla zajímavá, dozvěděli jsme se plno informací. Proto, pokud by vám nestačilo se kochat krásou individuálně, příp. potřebujete odborný výklad pro své studium, lze využít vyškolené průvodce v češtině nebo angličtině. Pro odborný výklad v dalších jazycích nabízí zahrada elektronického průvodce v němčině, ruštině, španělštině a francouzštině.

Při návštěvě Botanické zahrady doporučuji vyhledat a ochutnat (utrhnout kousek listu, je to dovolené) indiánské zubní pasty aneb Libavky položené. To mi velmi utkvělo v paměti, neboť mě z toho na druhý den začaly opět prorůstat zuby moudrosti a několik týdnů jsem trpěl bolestí, ale snad to byla jen shoda náhod. :-)
Přeji všem návštěvníkům hezký zážitek

Hutnický den 2010 aneb třinecký úlet

Kamil Mrázek — Tue, 27 Jul 2010 17:49:30 GMT

První máj je lásky čas a v Třinci se konal Hutnický den. Počasí se nakonec vydařilo, ale program tento rok byl více než mizerný, takže jsem si říkal, že na to musím jít jinak. Otupit si smysly alkoholem. Možná nebudu tak kritický a prozřu, co lidi na Hutnický den láká. A ano, po pár pivech jsem pochopil, že je to ten alkohol.

Začalo to nevinně. V odpoledních hodinách jsem se kouknul ke kolotočům: „Páni, tolik lidí!“ Mačkali se tam všichni jako sardinky. Tak paráda, návštěvnost velká, gratuluji. Bylo 17 hodin a zamířil jsem do areálu kolem zimního stadiónu. Tam nějak vylidněno. Myšlenkami se mi honilo: „To bude průšvih“. Jediný stánek, u kterého postával větší hlouček lidí, byla autogramiáda Markéty Konvičkové. Děti byli šťastné a já jsem si řekl, že je pravý čas na alkohol. Takže jsem si dostatečně otupil smysly a hned to začalo být veselejší. Na pódiu u lesa začal O5 hrát Radeček, poté na zimním stadiónu Desmod. Posluchačů na takový koncert málo. Je to prostě třinecký úlet. Paradoxně hlavní tahák není Desmod, kapela, která získala již čtyřikrát za sebou slovenského slavíka jako nejlepší skupina, jenž porazí i Elány a mnoho dalších ocenění. Hlavním tahákem byl ve večerních hodinách Michal David, to byl stadion zaplněny, tak jak bych si představoval. O ozvučení koncertů raději pomlčím, snaha byla.

Je to fascinující. Pár dní před Hutníkem jsem se ptal, v kolik tam někteří přijdou. Shodně jsem zjistil, že až večer na Davida. Předtím tam prý nic moc není a Desmod neznají. Myslel jsem si, že si dělají srandu a ona to byla pravda. Masy lidí zaplňují okolí zimního stadionu až ve večerních hodinách. Je to prostě třinecká mentalita. Jako by se ve Slezsku zastavil čas. Úplný třinecký úlet. Leoš Mareš, Zdeněk Izer, Michal David, dinosauři z let dávno minulých, osvědčená klasika zde vždy vyhraje a „paří se jak k zbláznění“. Pije se a pije, zábava houstne, alkohol je hlavním tahákem a pokud smím radit, když příští rok bude na podiu Sagvan Tofi, tak se všichni pokakají štěstím a budou bláznit na „Až doteďka jsi byl jen samá bota, teď dostáváš se sám do života, dávej, ber, nedělej fóry, no tak dávej…“
Mimochodem k večeru na pódiu u lesa očekávaný úspěch zaznamenal i koncert Markéty Konvičkové. Třinecká rodačka, finalistka Česko-Slovenské Superstar. Ano, samozřejmě. Všichni v Třinci jí drželi pěsti. Všichni byli do ní zbláznění. Všichni chtěli autogram, fotku. Je přece Třinečák. Nebylo pochyb, že to bude famózní. Mentalita fanynek a fanoušku v rodném městě je v takových případech čitelná a také to bylo očekávaně úspěšné. Markéta Konvičková má před sebou velký kus cesty a slávy. Snad se bude zlepšovat tak, aby nedošla na cestu zapomnění. Co by měla vylepšit je její slovní zásoba, která je opravdu žalostná, raději zpívat než mluvit. Krásou to nikdo nezachrání. No, ale když tak přemýšlím, v šoubyznysu to neplatí, design prodává dobře.
Nicméně chápu, tréma byla přeci jen velká. Ani určitě neočekávala takový zájem. A na to, jak je mladá, tak její úspěch je obdivuhodný. Přeji upřímně hodně štěstí a úspěchu.
Poté na pódiu u lesa nastoupil Leoš Mareš, nejhezčí a nejvtipnější chlap na světě a já utíkal pryč, protože nemám konkurenci rád. Na jeho diskotéku přišlo hodně lidí. Organizátoři ví, čím zdejší publikum zaujmou.
V deset hodin večer začala show Michala Davida a chtěli jsme žít všichni nonstop. Sekce diskotékových hitů byla fajn, sekce zamilovaných ploužáků byla pro spoustu lidí, kteří 1. května byli osamocení, chtěli na to aspoň dnes zapomenout, chtěli se bavit, určitě velmi depresivní.

Bylo kolem půl dvanácté večer. Začal jsem z Michala Davida krutě střízlivět, takže ještě jedno pivo a vydal jsem se směrem na ohňostroj. Ach jo, tady mi ani to pivo nepomohlo. To, co každý rok vychvaluji nejvíce, tento rok bylo to nejhorší, co jsem viděl - nějak v dálce, nějak nízko to létalo. Mně se zdálo, že něco ani nevybuchlo a něco letělo úplně jinam… raději bez komentáře. Třinecký úlet byl pro mnoho lidí tímto završen a ti více posilnění alkoholem zůstávali a bavili se u diskotéky až do ranních hodin.

Děkuji. Jako každý rok i tento byl pro mě skvělým zážitkem. Pochopil jsem, že program, ať už je jakýkoliv, nebyl zcela hlavním lákadlem. Důležité je, že se něco děje, že se člověk setká se známými, že se dokáže bavit a odreagovat. To v Třinci všichni dokáži neskutečně. Ještě jednou děkuji organizátorům a hlavně sponzorům bez nich by Hutnický den, ať už je jakýkoliv, nebyl.

Konec světa? Ne, jen konec roku 2009

Kamil Mrázek — Fri, 15 Jan 2010 10:51:15 GMT

Blíží se to. Pro někoho rychle, pro jiné pomalu. Nelze to přehlédnout. Všude svítící stromečky. Nákupní horečka stoupá. Prostě předzvěst toho, že se blíží konec roku 2009. Předtermínem jsou Vánoce. Představili byste si Vánoce někdy uprostřed roku. Nebylo by to nemožné. Nicméně svítící stromečky by moc v našich podmínkách nevynikly. V létě je světlo dost dlouho do večera. Také by konec roku bez Vánoc, resp. světýlek všude kolem, nebyl tak velkolepý.
Na konci tohoto roku je jiného uvedení většího množství katastrofických filmů nebo spíše filmů s námětem vyhynutí lidstva. Věřím, že jste si toho všimli také. Snímky jako Pandorum, 2012, Gamer, Náhradníci, District 9 i Zombieland mají společnou jednu vizi, že lidstvo se v budoucnu změní a čeká nás něco jiného.
Lidstvo se mění, ale tak radikálně jako ve filmu bych to zase neviděl. Konec světa někdy bude. Slunce vyhasne, ale určitě ne v roce 2012. Konec světa měl být i v roce 2000 a nic. Je to jen nový hit. Lidé mají rádi katastrofy, sledovanost se vždy zvedne a někteří si toho jsou vědomi. Je krize a někdo na něčem musí vydělávat.
Každý pociťuje nějakou krizi. My pociťujeme menší krizi vašeho psaní, nedostatek vašich článků, kterou bychom byli rádi, abyste zažehnali. Pod stromeček si přejeme spousty vašich nových a zajímavých zážitků, příběhů ze života, názorů, fejetónu, cokoliv, s čím byste se chtěli se čtenáři podělit. Jako studenti dokážete psát o všem, o škole, o zkouškách, o politice, o kultuře, o lidech, o rodičích. Témat je spousta. Vaše příspěvky můžete posílat přes tento redakční systém nebo emailem. Na tento váš dárek se velmi těšíme. My studenti jsme vždy byli zvláštní lidé, kteří máme spousty svých vlastních zajímavých textů, povídek, svůj vlastní styl psaní. Studenti byli a doufám, že stále jsou ti, kteří toho vždy mají hodně na jazyku, mají co říct, co sdělit. A určitě víte, že zveřejněním něčeho můžete něco ovlivnit. Takže posílejte nám vaše názory, vaše kritiky na vše, co se vám v životě nebo ve vašem okolí líbí nebo nelíbí. Neschovávejte si vaše texty v šuplíku. Můžete se zde vyjadřovat veřejně a anonymně, nenechte si to ujít. Takových možností není mnoho.
Přeji vám příjemné Vánoce, hodně pohody, žádnou krizi, žádný stres, hodně úsměvu a hezkých chvil. Do nového roku 2010 hodně štěstí, zdraví, ve škole mnoho úspěchů, a od vás hodně nápadů, hodně nových příspěvků.

Noc plná hvězd 2009 – rocková párty zarytých fanoušků

Kamil Mrázek — Fri, 31 Jul 2009 12:59:24 GMT

Už pár měsíců před konáním festivalu Noc plná hvězd jsem sledoval na webu, asi jako většina návštěvníků, jak se budoval hudební program. Již z něj byl jasný velký posun směrem k tvrdšímu žánru. Předem jsem také tušil, jak to vše dopadne. Festival Noc plná hvězd se tento rok prostě a jednoduše vyprofiloval na rockovou scénu a její odrůdy jako metal, pro některé heavy metal, či hard rock...
Zřejmé vyprofilování Noci plné hvězd mělo za následek dva hlavní aspekty. Ten pozitivní dopad byl v tom, že přišli převážně opravdoví fanoušci, ti zarytí příznivci této hudby, ti konzervativní lidé, pro něž je tento styl život. Takže atmosféra festivalu mezi lidmi vyznávající stejný žánr byla úžasná a nejde z tohoto pohledu tomuto ročníku nic vytknout. Ti co přišli, věděli, proč tady jsou a věděli, že to bude pro ně „nářez“, že se budou velmi dobře bavit.
Negativní důsledek takovéhoto vyprofilování je málo účastníků, na což každý rok narážím. Rok od roku klesá počet návštěvníků a tento rok jsme se snad přesvědčili všichni přítomní. Počet návštěvníků není přece všechno. Ano, je to něco jiného než festival s různorodou hudbou, kam přijde více fanoušků toho či onoho. Noc plná hvězd možná tento rok jasně ukázala, že chce být rockovým festivalem pro vybranou sortu fanoušků. Taková rocková párty v tom dobrém slova smyslu. Ale někdo na to může pohlížet i s jiného úhlu a zvlášť v tomto roce, kdy tzv. finanční krize je prý všude. Je totiž známo, že honoráře kapel tohoto typu jsou nižší. A pořadatelé se mohli odhodlat k tomuto kroku z důvodu finanční krize. Byly doby, kdy na festivalu byla noc nabitá plno všelijakými hvězdami různých žánrů (Chinaski, Kabát, Ewa Farná, Nohavica, No Name) a tento rok skončil na čistě rockových základech. Asi zapomeňme na minulost.
Atmosféra tohoto ročníku byla fajn. Sice bylo málo lidí, ale aspoň se nikdo nemusel moc tlačit, moc čekat ve frontách a o to, to bylo pro fanoušky rocku lepší. Taková komorní atmosféra má něco do sebe. Místa tam bylo dost i na stanování, které bylo přímo v areálu zakázáno. Tento rok také přibyly krádeže. Úměra, čím méně lidí, tím méně krádeži, zde nefunguje. Spíše je to dáno typem lidí, kteří na festival dorazí. O neuhájených výkyvech harmonogramu vystoupení je zbytečné mluvit. Někomu náhlé změny času vystoupení přijdou vhod a někomu ne. Ono je to hlavně při takové akci těžké udržet.
Závěr? Tento ročník rockového festivalu Noc plná hvězd se nesla ve znamení veřejně soukromé a úžasné párty zarytých fanoušků. Ti kdo přišli, věděli, do čeho jdou, takže se bavili skvěle. Pivo také teklo proudem, což slovy rockových fanoušku je to hlavní a cena 26 Kč je „lidová“. Pořadatelům a sponzorům za všechny účastníky děkuji. A jaká atmosféra a noc to bude příští rok, uvidíme. Těšíme se, a když tak se zlijeme.

Hutnický den v Třinci i ve znamení krize přežil

Kamil Mrázek — Sun, 10 May 2009 15:56:12 GMT

„Každý rok, ale jinak“ tak se dá vystihnout Hutnický den. Každý rok s jiným programem, každý rok jiný den. Letos po pár letech se opět Hutnický den vrátil na datum, na kterém začínal a pro který byl vytvořen. 1. květen - Svátek práce, svátek všech hutníků, kteří to přijdou oslavit na jedinečný Hutnický den. Hezké vzpomínky se vracely. Nicméně program tohoto roku nebyl tak pestrobarevný jako v minulých ročnících. Každý rok chválím, jak má Hutnický den našlapaný program. Tento rok se to bohužel nepovedlo napěchovat tak, jak jsou návštěvníci zvyklí. Není se čemu divit, ekonomická krize zasáhla i tady. Pravděpodobně hlavně zasáhla sponzory. Byla to taková odlehčená verze Hutnického dne. I přesto hlavní lákadla - Horkýže Slíže a Lucie Bílá - byla dobrá volba.
Samozřejmostí každého Hutnického dne je plno zábavy na různorodých atrakcích pro malé a velké, které si mohli návštěvníci užit i bez vstupného do areálu.V odpoledních hodinách se tam prakticky nedalo ani hnout. Plno jídla, grilovacích dobrot, nealkoholu, alkoholu.... Hutníci se na svých oslavách mají prostě skvěle.
Na pódium pro mladé se vystřídaly převážně místní skupiny jako Pepeline, Aspekt, Charlie Straight. U dívčí jablunkovské skupiny Pepeline mě zaujal jeden člen kapely mužského pohlaví. Nevím, zda tam patřil, pravděpodobně ano. Nicméně nevím, jak se tam cítil, ale byl to vskutku zajímavý kontrast. Hrál tak nezúčastněně jako by tam nebyl a holky by si to dokázaly odehrát samy. I tak to byl hezký zážitek. Je zajímavé, jak z Třince, či blízkého okolí, pochází hodně mladých talentovaných zpěváků, zpěvaček a skupin, kteří to dotáhnou vždy vysoko...
Počasí se také vydařilo, ale možná díky programu se Hutnického dne zúčastnilo o trochu méně lidí než loni, je to jen můj subjektivní dojem, protože na ploše zimního stadionu se tentokrát dalo hýbat. Horkýže Slíže byli s posluchači velmi spokojení a Lucie Bílá také přidávala a přidávala.
Hřeb noci - ohňostroj. Umíte si představit Hutnický den bez ohňostroje. Já tedy už ne.
Co mě překvapilo bylo, že po ukončení standardního programu, čili po skončení ohňostroje byly brány Hutnického dne otevřeny stále jen pro platící návštěvníky. Vždy už kolem půlnoci se brány otevíraly všem. To mě utvrdilo v tom, že opravdu návštěvníků tento rok bylo pravděpodobně málo, možná byla ale chyba jinde.
Na závěr bych chtěl pochválit organizátory a sponzory. Jsem rád, že se Hutnický den konal i v době krize, a lidové vstupné se nezvedlo. Myslím, že se povedlo návštěvníky velmi dobře zabavit a mnoho lidí si odneslo z tohoto dne krásné vzpomínky i s tímto navzdory minulým ročníkům méně pestrobarevným programem. Děkuji a těším se na příští rok.

Proč by mohl být muž bezcitný tvor?

Kamil Mrázek — Mon, 27 Apr 2009 05:38:32 GMT

Když se chlapec narodí, hraje si. Je obklopený krásou, láskou a vším, po čem touží.
Roste, začne chodit, mluvit, přemýšlet. Začne chodit do školky, kde poznává, že existují i holky, které jsou jiné a s kterými si rozumí. Tam vznikají první pohledy, první nevinné dotyky.
Školou to pokračuje. Kluk má mnoho ideálů, snů, je plný dojmů, ovlivněný krásnými romantickými pohádkami, ve kterých všechno na světě je dokonalé díky lásce a vše končí nádherně, když se mají lidé rádi.
Ve školním věku poznává děvčata, které se mu líbí. Začíná období prvních lásek. Ty vždy končí, jsou ještě nevinné, střední školou to pokračuje, tam už se s kluka většinou stává muž, první rande, první polibky, první zklamání. Kluk, který je „oblbnutý“ pohádkami, že někde na světě existuje pravá láska, začíná chápat, že s hledáním té pravé lásky je něco v nepořádku. Naděje v něm pomalu umírají. Ale co? Je mladý, bude si užívat, pravou lásku hledat nebude. Ještě je čas. Ženy, které pozná se střídají, občas se zamiluje a pak zase spadne na dno. Začne se měnit, ideály ho opouštějí. Ten naivní klučík už to není. Maturita za ním a pokračuje dále v práci nebo ve studiu. Plno studentek, plno kolegyň a on si říká: „Zkusím hledat tu pravou, vyvaruji se chyb z mladí a možná to vyjde.“ Našel, užívá si krásné lásky a věří, že to bude navždy. Bohužel, opět konec. Definitivně ztratil víru, že někdy najde tu pravou lásku. Definitivně ztratil veškeré city. Mění se, stává se z něho muž bez naivních ideálů. A na takové muže si ženy stěžují. Možná na něho čeká někde další „láska“, jenže on už nevěří, může mít další ženy, ale on už pochopil, poučil se z chyb a nikdy nebude takový jaký byl v mládí. Lidé se mění, jsou ovlivňování. Čím více stárnou, stávají se z nich jiné bytosti, s jinými prioritami. Proč se muži mění? Odpovědí mohou být i ženy.
Čím jsou lidé starší, tím více pociťují zklamání, že to čemu věřili, neexistuje, takový je život. Ono se to možná zase jednou změní, ale už to nikdy nebude ten chlapec z mládí. Už to nikdy nebude ta holka z mládí. Lidé se mění, bohužel.
Na závěr doplním jeden citát: „Kdo ti řekl, blázne, že tvá cesta nemá mít co nejvíc oklik a ošemetných srázů, pochop, že tvá chůze musí být co nejnamáhavější a nejkrvavější, abys věděl a mohl říci druhým, co je to rána, krok kupředu i pevná země pod nohama. Snad se nikdy nedočkáš cíle v tomto krvavém údolí, ale jdi, jdi a plahoč se, jako bys jej měl neustále před očima - tak nemůžeš zeslábnout a klesnout.“ (Scheinpflugová)

Přeji pohodové Vánoce, studentům žádná krize v roce 2009 nehrozí

Kamil Mrázek — Mon, 09 Mar 2009 12:07:57 GMT

Čím jsem starší, tím rychleji ten čas utíká, a jestli to bude takhle pokračovat, pak se nedivím statistikám, které tvrdí, že ten náš národ rychle stárne. Na druhé straně existují tvrzení, že je čím dál více dětí a málo školských zařízení. Tak si vyberte, komu tedy věřit. Všechno má ale stejnou příčinu: peníze.
Co nám rok 2008 přinesl? Vyšší věk, vyšší ročník studia, více zodpovědnosti, a vzal nám „všechno“. Možná jen přátelé zůstali a jisté věci, na které se můžeme spolehnout.
Studentský svět je jedna z nich, ať už reálný nebo ten v novinách. Věřili byste, že tato rubrika v příštím roce oslaví 8 let? To už je takový otrlý školáček. Sám jsem zvědavý, zda se Studentský svět dožije vysokoškolského věku.
A co nám přinese rok 2009? Všichni tvrdí, že finanční krizi a to znamená pro studenty jen jedno - slevy. Na druhé straně zase studenti nedostanou tolik peněz z brigád, takže si opět vyberte. Někteří učitelé tvrdí, že studenti více pracují, než se vzdělávají. Divíte se někdo? Potřebují pracovat, aby mohli studovat (platit skripta, jídlo) a to ještě neplatíme ani školné. Zvláštní to národ, aspoň se nám krize vyhne, nemáme tolik, abychom něco ztratili.
Co napsat závěrem?
Užijte si Vánoce, protože žádná finanční krize v roce 2009 nehrozí. Studenti jsou v ní pořád.
Ať už bude krize finanční nebo stárnoucí, ať už nám zruší víza do USA nebo se změní politická situace, tak studenti mají vlastní svět, ve kterém existují jiná pravidla, většinou inteligenční a finanční. Takže, padly-li víza do USA, musely by padnout i ceny letenek na studentskou úroveň, aby to přineslo nějaký zvrat. Stejně jako je potřeba motivovat mladé finančně, aby nemuseli budovat svou kariéru, pracovat a mohli se věnovat činnostem na podporu nestárnutí národa.
Takže přeji Vám pohodové a klidné Vánoce a v tom novem roce 2009 žádné stárnutí, hodně štěstí, málo práce, více studia, hodně čtení, psaní a žádnou finanční krizi ve vašich peněženkách. A hlavně hodně přátel, na které je spolehnutí v každé době za každé situace.

Noc plná hvězd 2008 aneb pohoda a rodinná atmosféra

Kamil Mrázek — Fri, 18 Jul 2008 21:38:52 GMT

První prázdninový víkend patří v Třinci rockovému festivalu Noc plná hvězd. Když festival byl ve svých začátcích hrála tam jedna hvězda za druhou. V dnešní době bych o názvu Noc plná hvězd řekl, že je příliš přeceněný, nadnesený, anebo prostě je, protože je těžké něco jako název měnit.
Na letošní 16. ročník měly přilákat návštěvníky hlavně hvězdné kapely Nazareth, Primal Fear, Death Angel a další. Povedlo se? Ano, pár tisíc fanoušků dorazilo a někteří se dokonce skvěle bavili, ale není se čemu divit, počasí bylo perfektní, pivo teklo proudem… lidem posilněnými alkoholem je všechno jedno, hlavně že je pohoda.
Záchodů málo, kelímky nad hlavami, všichni jsou osprchovaní pivem. Ta zajímavá organizace, ta zajímavá ochranka, ty lítající kelímky, ty placené smradlavé záchody, to je výjimečnost tohoto festivalu. Nikde jinde se s tím nesetkáte. Úžasná atmosféra: „Za málo peněz, málo muziky a jedeme za rok znova, pařmeni, protože to bylo skvělé.“
Jistotou vždy zůstane kapela Doga, pro někoho komerční sr.. , pro jiné bomba, která může přetahovat o několik minut déle, protože jsou hvězdy, protože jsou tam každý rok na svém domácím koncertě s kamarády…
Každý z návštěvníků má na tento festival svůj vlastní názor, někomu se líbí, jiný ho proklíná… Co mají tito lidé společné je to, že pravděpodobně přijdou příště znova. Proč?
Protože vždy se najde něco, co vás na tomto festivalu zaujme, možná je toho méně než na jiných festivalech, ale kvantita nehraje roli. Mě velmi zaujala a překvapila na žluté scéně B kapela Matahari. Určitě nebudu sám, když řeknu, že některé kapely na béčkové scéně mohou převálcovat propagované hvězdy na hlavním pódiu. Myšlenka výměny stage je zajímavá, ale na tomto rodinném festivalu nerealizovatelná.
Abych nepsal jen pozitivně:-), tak ještě jedna stížnost: Z pódia se házeli do davu Rudolfi Jelínci a dívky je nemohly chytnout, protože po Jelíncích skákali opilí „chlapci“ hlava nehlava. Tak prosím „chlapci“, buďte gentlemani a nechte i dívky, aby si příští rok mohly svého Jelínka chytnout.
Zmínil bych i projekt Legendy se vrací, to bylo parádní zpestření místního rodinného festivalu, škoda, že tam nevystoupili Bon Jovi doopravdy, začal bych věřit na zázraky.
Přeji Noci plné hvězd, ať se vydaří i příští rok počasí a možná bude i zajímavější program. Slibuji, že já a pár tisíc lidí přijdeme, protože byla na festivalu pohoda, milá překvapení a v některých momentech i úžasné kapely, na které se dobře „pařilo“. A o to tu asi jde. Pořadatelům děkuji.

Hutnický den 2008 aneb Svátek práce v třineckém stylu

Kamil Mrázek — Fri, 18 Jul 2008 21:37:55 GMT

Hutnický den v Třinci se letos konal už v sobotu 26. 4. 2008. Počasí velmi překvapilo a tak davy lidí zavítaly do sportovního areálu v Třinci. Z mého subjektivního dojmu bylo vidět, že lidí přišlo opravdu mraky. Na parkovišti u sportovní haly, kde byly pouťové atrakce už od dopoledních hodin se nedalo v davu plynule pohybovat a jako obvykle se tam nacházelo plno kolotočů, adrenalinových atrakcí, stánku s medovinou, cukrovou vatou … pravá májová pouť.
V "placené zóně" byl hudební program také velmi pestrý na několika scénách pro všechny generace obyvatel, milovníky všech hudebních žánrů a za vstupenku v hodnotě 100 Kč to určitě stálo za to. Samozřejmě nechybělo plno stánku, jídla, alkoholu… oslavy 1. května - Svátku práce jen trošku dříve, ale se vším všudy.
Pro mladé byla stěžejní scéna, na které zazpívali Jaksi Taksi, Bára Zemanová, Charlie Straight, Medvěd 009, vycházející hvězda Tomáš Klus a další. Jen byla škoda, že např. Jaksi Taksi, Charlie Straight vystoupili tak brzo. Určitě by v pozdějším čase přilákali daleko více i starších diváků. To plynulo z ohlasů na letošní program.
Na druhé straně, kdyby Chinaski, No Name vystoupili v těch 15hod, pak by možná přišlo více lidí v odpoledních hodinách. Myslím, že změna časového plánu, kdy největší „taháky“ vystoupí už odpoledne, příp. se budou prolínat s novými nebo méně známými skupinami, zpěváky mladé scény, by byla zajímavá změna pro příští ročníky - zaručené „taháky“ by přilákaly hodně lidí už odpoledne a zvědavostí by návštěvníci zůstali až do nočních hodin. A soutěž Werk Anděl bych zkusil prolínat celým dnem, ochuzuje se tak o mnoho diváků.
Letošní Hutnický den byl v normálu za nezvykle krásného počasí. Všichni si našli své a myslím, že vystoupení legendárního Václava Neckáře se skupinou Bacily na retro scéně byl velkým zážitkem a tahákem aspoň ze zvědavosti. Kdo by neznal a nezazpíval si rád hity jako „Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě a dal jsem za ni celej tátuv plat“.
Završení celého dne mělo být ve 23:30. Koncert skupiny Chinaski skončil plánovaně ve 23:00 a ohňostroj začal o cca 15min dříve ve 23:15. Uklidnění časovým plánem, že krásně stihneme ohňostroj, jsme si chtěli odpočinout. Nicméně se nám to nepovedlo, protože pravděpodobně jim tam „spadla jiskra“ a ohňostroj začal dříve. Za znění výbuchu jsme se vydali ven, abychom ho celý nepropásli. Nebyli jsme jediní, kdo byl překvapen brzkým začátkem. Ale jiskrou to snad nebylo, věřím, že to byl tah k tomu, aby lidé nemuseli moc dlouho čekat a mladší generace neusnula rodičům dříve než uvidí překrásný ohňostroj.
Po jeho skončení se pokračovalo diskotékou jako je tomu každý rok do brzkých ranních hodin….
Co napsat na závěr? Už po prvním shlédnutém hudebním vystoupení na letošním Hutnickém dni jsem začínal mít pocit, že nebyl tak kontrolovaný jako je to u jiných akcí a prostě si žil v některých chvílích svým vlastním životem - program neprogram, uděláme to, co je pro lidi nejlepší, necháme skupiny ať si dělají, co chtějí… z toho jsem měl dobrý pocit, žádné velké bariéry, žádná velká viditelná omezení, lidi užijte si to, všechno je to na účinkujících, jak si to udělají, takový bude Hutnický den…
Mě se líbil a zároveň věřím, že se Hutnický den nestane zaběhnutým skvělým stereotypem ve stylu – „proč něco měnit, když se to lidem líbí“. Doufám, že pořadatelé přijdou s novou zajímavou změnou a dokážou příjemně překvapit. Těším se, čím Hutnický den překvapí třeba příští rok. Sponzorům patří zasloužené velké díky za tuto velkou kulturní akci v našem malém městě…

Gogolův Revizor Neomluveného divadla

Kamil Mrázek — Fri, 18 Jul 2008 21:36:24 GMT

V úterý 15. 4. 2008 plní očekávání jsme zavítali na Gogolova Revizora v podání pražského amatérského divadelního spolku Neomluvené divadlo. Představení se konalo v hale a tím byla zajištěna přinejmenším zajímavá atmosféra.
Po objevení haly, otevření velkých vrat jsme se ocitli u „pokladny“. Návštěvníkům tam kromě programu byla nabízena i štamprle jakéhosi alkoholického nápoje. Nejsem znalec, takže si neodhadnu tipnout obsah. Cílem tohoto počinu mohlo být navození atmosféry pohostinného Gogolova Ruska se štamprli vodky, slivovice. Zároveň možná režisér chtěl otupit smysly diváků natolik, abychom si odnesli z Revizora jen to nejlepší... takže jsme ochutnali, sedli si na stoly, které byly v tomto okamžiku židle a čekali, co se bude dále dít.
Začalo to. Musím uznat, že jsem ze začátku nebyl nadšený, když herci hráli přes skleněnou „kukaň“, kde ať se snažili hodně křičet, tak mnozí diváci je nemohli slyšet nebo slyšeli velmi špatně. Bohužel byl jsem mezi nimi, takže první dojem „nic moc“. Jakmile ale herci vylezli, hráli mimo tuto prosklenou místnost, pak to teprve začalo být zajímavější.
Byly chvíle, kdy mě scéna velmi zaujala, kdy jsem se smál úžasným hereckým výkonům. A byly i chvíle, kdy jsem si říkal, že je to moc protahované a smáli se v podstatě jen známí daných herců, kterým komické situace a vtipy přišly u těchto osob velmi legrační. Mě už ale začínala z dřevěných stolů - židlí bolet sedací část těla, až jsem si říkal, že nápad se štamprlemi u pokladny byl velmi dobrý a otupit smysly jsem si měl více.
Podle mě dvouhodinové divadlo s přestávkou bylo moc dlouhé. V některých chvílích to mohlo mít rychlejší spád, zbytečně neprodlužovat. Nicméně bylo vidět, že herci se velmi snažili, své role měli dobře nacvičené a diváci se dobře bavili. Gogolův Revizor v podání Neomluveného divadla byl zajímavý zážitek.
Že nebylo dokonalé? Nevadí, většinou není ani u profesionálních herců, takže už se těším na další představení tohoto amatérského divadelního spolku. Přeji mnoho úspěchu a hodně vstřícných sponzorů. (Možná se pak diváci dočkají i pohodlných židlí a dojem bude úžasnější už jen tím, že celá pozornost bude věnována samotné hře.)

P.S.: Každopádně, milí čtenáři, doporučuji, přijďte se podívat i vy. Zhodnoťte sami sílu výjimečnosti a kvalit takovýchto amatérských představení.

Vánoce 2007 aneb v obklopení zpívajících oveček

Kamil Mrázek — Sat, 12 Jan 2008 15:08:01 GMT

Milí čtenáři Studentského světa,
jsme zase na konci roku, nikoliv na konci svých sil, i když ty vypjaté situace mezi lidmi na ulici, ta deprese ze shánění dárků, to trauma z nekonečných front např. u pokladen obchodních domů je vidět všude. A tak nás přišly potěšit ovečky.
Jsou všude, na billboardech, v televizi, v rádiu, v Praze zpívají i v metru a naše duše se aspoň trochu uklidní. Opět musím vzdát poctu červenému mobilnímu operátoru, protože jejich kreativní oddělení je opravdu úžasné. Minulý rok to byli pejsci, tento rok ovečky, příští rok by to mohly být žabičky.
Nicméně podívejme se na tuto reklamu i z jiného pohledu. Ještě jsem nepotkal člověka, kterého by „ovčí“ reklama jakkoliv urazila. To je asi těmi Vánocemi, ale zamyslíme-li se proč zrovna operátor vybral ovečky, můžeme dojít i k negativnímu závěru a to, že lidi jsou prostě ovečkami tohoto operátora nebo jako stádo ovcí, a to už by se mohlo někoho dotknout. Ale řekněme si pravdu o Vánocích, opravdu lidé vypadají jako stádo ovcí, které se snaží získat co nejlepší a nejlevnější dárky, čekáme ve frontách, „bééékáme“ na sebe vulgární výrazy, ale to už prostě k Vánocům patří, i když by nemělo. Toho si Vodafone všiml a chtěl podobou usměvavých oveček potěšit naše depresivní duše…
Jsou Vánoce, vykašlete se na ten stres z nakupování, vaření, uklízení, pečení cukroví, nebuďte jako stádo ovcí. Dělejte vše z radosti a ne z nutnosti.
Přeji všem čtenářům a pisálkům Studentského světa, aby tyto Vánoce prožili v klidu a v roce 2008, abyste byli úspěšní, zdraví, abyste hodně četli, hodně psali a sláva krásným ovečkám.

Sto zvířat jako vždy nezklamalo aneb křest CD Rozptýlení pro pozůstalé v Paláci Akropolis

Kamil Mrázek — Sat, 12 Jan 2008 15:05:14 GMT

Průkopnící SKA v České republice skupina Sto zvířat vydali nové album s názvem „Rozptýlení pro pozůstalé“. Křest tohoto CD se konal v Praze celkem třikrát a prvním místem byl Palác Akropolis - 13. 11. 2007. Před začátkem koncertu a před vchodem do sálu navodili hudebníci pouze pomocí nástrojů atmosféru jako na pohřbu, tzn. zahráli standardní pohřební melodie. A tak bylo jasné, že v sále nás bude čekat ono rozptýlení pro pozůstalé. Ti všímavější určitě postřehli i dekoraci pódia, která měla doufám navozovat něco jako hřbitov - vzadu plátno s motivy venkovního hřbitova, nad hlavami hudebníků barevné žárovky navozující oslavu, čili hřbitovní oslavu.
Co se týká vystoupení, tak nijak nevybočuje ze standardu Sto zvířat, i když byla velmi pozměněná sestava kapely, na dokonalosti to nic neubralo ani nepřidalo. Prostě opět koncert beznadějně vyprodaný.
Zahráli písně z nového alba a samozřejmě i staré osvědčené hity. Co říct k novému CD? Polovina písní je posluchačsky úžasná a polovina standardní, ale každý může mít jiný názor, tak už to bývá a kapela se nikdy nezavděčí všem, protože co člověk to jiný vkus. Diváci se bavili, skákali a Sto zvířat opět nezklamalo své fanoušky, jak mladé tak starší, neboť Sto zvířat je prostě kapela napříč generacemi v Paláci Akropolis to bylo vidět.
Kdo tuto skupinu nezná, pak doporučuji slyšet. Jejich písničky vám zdomácní a budete si je zpívat a možná rozšíříte už tak velkou fanouškovskou mánii, která se točí okolo legendárních zvířat. Jejich úspěch tkví hlavně ve skvělých textech písní a jejich nezapomenutelné interpretaci. Věřím, že všichni odcházeli jako já s pocitem skvělého koncertu, který naplnil mé očekávání.
Po koncertě jsme získali exkluzivní rozhovory s Tomášem Belkem a Janou Jelínkovou, které připravujeme ke zveřejnění na PROSTORU, takže máte se na co těšit.

Noc plná hvězd aneb rockový festival již po patnácté

Kamil Mrázek — Sat, 12 Jan 2008 15:04:25 GMT

První prázdninový víkend, tedy 29. a 30. června 2007, se konal již patnáctý ročník festivalu Noc plná hvězd v Třinci. Skvělý termín, první plus, gratuluji.
Pamatuji si ještě na začátky, kdy tento festival nebyl tak úzce zaměřený, ale s každým novým ročníkem je jasnější, že Noc se vyprofilovala do rockového, hardrockového až punkového festivalu. I když výjimky typu No Name, Anna K., Ewa Farná, Petr Bende zahrály na festivalu taktéž. Řekl bych, že je to jen tah pro děti, přítelkyně a manželky rockových fanoušků a tak to i vypadalo. Vidět dlouhovlasé opilé „tvrďáky“ tancující do rytmu na No Name nebo Annu K. by byl nejzajímavější zážitek, ale nic takového se nekonalo. Není se čemu divit, nemohli do rytmu vykřikovat, klátit hlavami, skákat, tak stáli nehybně na místě a jen ojedinělé skupinky popsané výše si v tu chvíli přišly na své. Takže to shrnu - atmosféra festivalu nebyla nakloněna pop-rockovým fanouškům, a proto jich tam ani moc nebylo, bohužel.
Díky snaze pořadatelů udělat tento festival každým rokem více a více rockovější se musí zákonitě takto úzce specializovaný festival potýkat s efektem méně a méně diváků. A podle mého subjektivního dojmu toto nastává každým rokem. Bylo zase o něco méně diváků a příčina je jasná i z ankety na stránkách festivalu www.nocplnahvezd.cz - chtělo by to více hvězd. Čím více hvězd z různých hudebních žánrů vystoupí, tím více diváků a větší úspěch to přinese.
Výrazná pozitivní novinka tohoto ročníku byl Radegast. Snad prominou příznivci Gambrinusu, ale pivo Radegast se dá pít a stálo méně chechtáků než v minulých ročnících stál Gambrinus. Takže Radegast je další plus. Gratuluji ke změně.
Stejně jako minulé ročníky také Radegast tam měl svůj sportovní prostor. Mohli jste si zahrát klouzací volejbal, vylézt na horolezeckou stěnu … Dále byla Noc plná hvězd obohacena scénou Dom(e)czech známou z jiných festivalů. Prostor byl izolován od festivalu neprůhledným plotem, za kterým byl stan. U vchodu stála ochranka. Vytvářelo to krásnou iluzi, že uvnitř se opravdu děje něco zajímavého. Při vcházení jste dostali náramek, prostě jako byste šli na další akci. Nějaké kapely a jejich pódiu samozřejmě hrály, byla tam křesla, občerstvení, stolní fotbálek, na trička jste si mohli vytisknout nápis, nechyběly samozřejmě ani hostesky. Iluzi, že je tam něco zajímavého jste ztratili, ale určitě spolu se sportovním prostorem Radegastu je Dom(e)czech pěkné obohacení festivalu pro všechny účastníky.
O hygienických podmínkách už psát ani nebudu. Nemá to význam, stále stejně špatné. Na festivalech takové velikosti je to prý samozřejmostí. Jeden z účastníků v odposlechnutém rozhovoru byl silně rozhořčený, když chtěl na toalety. No toalety - takto se to nazvat nedá, prostě „kadibudky“, dokonce se i za ně platí, dostal 4 útržky toaletního papíru a s tím se měl utřít po „velké potřebě“ no uznejte sami, to není ani na veřejných záchodcích, kdoví, jak to opravdu bylo, doporučuji přijít a zjistit na vlastní kůži, zda na jiných festivalech je to totéž.
Také jsem se těšil na skupinu Peha a bohužel nezahrála podle programu a ani jsem se jako divák nedozvěděl proč, a rockovým fanouškům to stejně ani nevadilo.
Opět nebyli odlišení novináři od sponzorů a VIP hostů, takže museli neoblomnou ochranku přemlouvat, aby mohli fotit před pódiem nebo se dostat k účinkujícím pro rozhovor. Takže to mnozí vzdali.
Byl jsem ale rád, že časopis PROSTOR tento rok dostal akreditaci produkce, dostali jsme se všude, bylo to způsobeno menší chybou a velkou vstřícností jednoho z pořadatelů, nebudu jmenovat, ale díky němu jsme získali pár rozhovorů, které v Třineckém hutníku taktéž zveřejníme a nafotili fotky, tímto naše očekávání ze získání reportáží, fotek a rozhovorů z festivalu, kde novinářům vůbec nepřejí, stouplo a cesta z Prahy do Třince nebyla marná, takže děkuji vstřícnému pořadateli. Aspoň tento rok v tomto ohledu kredit festivalu ve vstřícnosti k médiím u mě stoupl.
Závěrem bych chtěl říci, že tento 15. ročník mě příjemně překvapil změnou piva a rozšíření služeb blíže k účastníkům a jejich zábavě na festivalu. A bohužel nepřekvapil hudební produkcí, která se každým rokem více a vice úzce profiluje pro menší okruh posluchačů, přidejte něco z kapel Divokej Bill, Vypsaná Fixa, UDG, Support Lesbiens, Kabát, Wohnout, Tři sestry a uvidíte sami, kolik přijde fanoušků a jaké budou.kladné ohlasy. Počasí festivalu tento rok přálo, kratší intenzivnější sprška přišla jen v sobotu, aspoň se diváci mohli trošku osprchovat. Tak zase za rok naviděnou.

Hutnický den 2007 aneb akce, která patří k Třinci

Kamil Mrázek — Sat, 12 Jan 2008 14:57:50 GMT

Hutnický den vznikl v Třinci jako oslava Svátku práce, tedy 1. května, ale dny v kalendáři jsou proměnlivé a tak pro organizátory, samotné účastníky a určitě i pro nalákání účinkujících nebylo vhodné, aby Hutnický den byl v týdnu, kdy na druhý den opilí a zábavou znaveni lidé museli vyrazit do práce, a tak již několik let se Hutnický den koná v sobotu před 1. květnem. I tento rok tomu tak bylo.
Celodenní akce pro malé i velké, pro puberťáky i dospělé se konala 28. dubna 2007 tradičně ve sportovním areálu v Třinci. Velká zábavná akce, za kterou vděčíme hlavnímu sponzoru Třineckým železárnám, ukazuje každoročně, že železárnám na občanech a jejich kulturnímu uvolnění záleží. Věřím, že si to každý z nás uvědomuje. Zaplatit lístek za 100 Kč a vidět tolik hvězd jako například skupinu Kryštof, Olympic, Helenu Zeťovou … v jeden den na několika scénách v jednom místě je prostě dárek občanům. K Třinci patří Hutnický den stejně jako k němu patří Třinecké železárny by mohlo být motto těchto oslav.
A jaký byl letošní Hutnický den? Tento rok se mi zdálo, že byly posíleny atrakce v lunaparku, více kolotočů pro malé i velké, takže ti nejmladší z nás se dopoledne a odpoledne museli úžasně bavit.
V podvečer začaly hlavní koncerty na zimním stadionu pro starší. U koncertu Ewy Farné, hvězdu třináctiletých, nepraskal stadion ve švech. Prostě Ewa Farná je oblíbená převážně u své věkové skupiny, jak to tak bývá u všech mladších zpěváků, stejně jako je to u Sámera Issy, který taktéž u letního koupaliště na Hutnickém dni nadchl jen své fanoušky z řad mladších dívek. Názory účastníků jsou různé: „Vše je lepší než Sámer Issa, i Ewa Farná, i to zasrané disko je lepší než Sámer Issa“. A vy si můžete vytvořit vlastní názor.
Hudební vrchol večera byly koncerty skupiny Kryštof a Olympic. Zde kapacita stadionu byla naplněna, obě kapely byly úžasné, skvěle nazvučeny. Tyto koncerty nezklamaly očekávání. I když v minulých letech byl program o trošku zajímavější a různorodý podle mě.
Hutnický den byl tradičně završen velkolepým ohňostrojem, k němu bych dodal, že nejdelší a nejpestřejší ohňostroj jsem nikde v ČR neviděl. U každého jiného ohňostroje, když skončí si říkám: „Bylo to krásné, škoda, že tak krátké.“ V Třinci si říkám: „To je zajímavé a dlouhé.“ Jakmile mě začíná bolet za krkem, tak přemýšlím, jak pyrotechnici dělají nekonečnou show. A když vybuchnou poslední světelné efekty, mám pocit, že takový by měl být každý ohňostroj. Pocity a dojmy z něj byly naplněny na celý rok a za rok se zase těším na nejdelší ohňostroj v ČR. Ani novoroční „ohníček“ v Praze není takový jako v Třinci. Takže, kdo chce vidět, jak se ohňostroj dělá, ať zavítá na Hutnický den do Třince, stojí to za to.
Poté nastala Hutnická noc a lidé se mohli bavit u diskotéky na letním koupališti až do pozdních nočních hodin. Doufám, že tak činili a odešli s pocitem krásně stráveného dne. Děkuji sponzorům a pořadatelům za Hutnický den a příští rok se opět těším.
FOTOGALERIE - http://obsah.info/prostor/foto/?foto=hutnik2007

Třinečáci = kulturní barbaři?

Kamil Mrázek — Fri, 04 May 2007 12:42:41 GMT

Šestého dubna se v prostorách haly STaRS konal koncert Peha Tour 2007 spolu s předkapelami Adam Ďurica Band a Ready Kirken. Adama Ďuricu pravděpodobně nikdo v Třinci nezná a Ready Kirken bez svého zpěváka Michala Hrůzy je propadák, více to vystihuje: "To si snad z nás dělají srandu". Nemluvě o tom, že celý koncert Peha Tour 2007 byl tak špatně nazvučen, že jsem si řekl, do haly STaRS už nikdy.
A jaké bylo publikum, fanoušci? Chtěl bych říct, že tam nikdo nebyl, abych nikoho neurazil. Ale oni tam byli, stáli, dívali se, jako kůl v plotě, interakce mezi účinkujícími a návštěvníky byla na bodu mrazu, až jsem se styděl. Ale jo, světle výjimky se v tom davu našly, i když hala STaRS nebyla ani zdaleka zaplněna. No prostě lidé se přišli podívat, ustát to a šli domů. Byl jsem na koncertě Pehy v Praze, ten rozdíl je značný a publikum úžasné, tam se zpěváci cítí, že hrají pro fanoušky a ne kulturní barbary. Proč vůbec ti lidé na koncert do Třince přišli? Já to vím a bylo to jasné i z několika výkřiků jedinců: "Zahraj Spomal a jdi domů". Pořadatelé si namastili kapsy, návštěvníci byli spokojeni, že slyšeli Spomal a všichni jsou šťastní. A já jen tvrdím, zkuste se přijít podívat na koncert tam, kde lidé chodí na koncerty, aby se bavili, odreagovali a poslechli si oblíbenou kapelu, tím místem Třinec v okamžiku Peha Tour 2007 nebyl. A já si povzdychl, že někteří mají pravdu. V Třinci jsou konzervativní lidé, kteří opravdu kultuře nerozumí, tím chci říct, že by měli chodit na koncerty, které je zajímají. A pořadatelé vybrat místo, které lze ozvučit, nebo lepší zvukaře, ale v podstatě v Třinci to nevadí, tam jsou kulturní barbaři, kterým je jedno, jak kdo zahraje, protože oni budou spokojeni i tak.
P.S.: Katarina Knechtová (zpěvačka skupiny Peha) byla vynikající, jen jsem se divil, proč přidala, když pohledem do publika se zdálo, že to nikoho nezajímá.

PF 2007: Šest let existence na straně šest

Kamil Mrázek — Sat, 27 Jan 2007 15:47:50 GMT

Tak jako všechno jednou končí i rok 2006 skončil. Některé konce jsou předvídatelné, některé náhlé. Výsledkem některých je štěstí, jiných smutek. Konec roku je všehochuť. Je předvídatelný, už proto, že velkým upozorňovacím majákem jsou Vánoce. Je náhlý, což si uvědomují všichni, kteří tvrdí: "Ten čas letí, ani se nenadáme, nic nestihneme a je zase konec roku." Výsledkem je štěstí že jsme přežili Vánoce, Silvestr bez velké stresové újmy a ve zdraví. Smutkem je uvědomění si, že ten čas letí, že zase budeme o rok starší. Útěchou může být informace, že vše stárne, i Studentský svět. Důležité ale je, že tato rubrika nekončí, jen pátý rok existence šesté stránky ano. Tímto přeji, ať ta šestka bude ďábelský dobrá pro Studentský svět na straně šest. Ať každý týden bude o šest nových přispěvovatelů více, každý týden o šest čtenářů více, ať místo šesti obchodů v Třinci (Hypernova, Tesco, Penny Market, Lídl, Diskont Plus, Prior) raději každý z šesti nových přispěvovatelů píše šest ďábelsky úžasných článků týdně. Ať je Studentský svět ďábelsky úspěšný v tom roce 2007. Vaše příspěvky, dotazy, názory čekáme na prostor@obsah.info a ďábelsky se na ně těšíme.

A hlavně přeji všem čtenářům a přispěvovatelům hodně úspěchů v roce 2007.

Znáte kapelu Kamil Mrázek?

Kamil Mrázek — Sat, 27 Jan 2007 15:22:36 GMT

Je mi jasné, že neznáte, proto jsem tu já, abych pěl ódy na kapelu, která se jmenuje stejně jako má maličkost. Zná snad někdo z vás ještě kapelu, která se jmenuje stejně jako vy? Vážení, mé ego stouplo vysoko.

Historie kapely je dvouletá. Kdysi se jmenovali Ticho léčí. Poté byli dlouho ticho. Současnost je růžovější. Poprvé 3. listopadu 2006 zahráli v nové sestavě pod názvem Kamil Mrázek, a ti už věřím neztichnou. Undergroundova kapela hraje ve složení Blanka (zpěv a kytara) studující druhý ročník sociální antropologie v Pardubicích, Majkl (kytara, mikrofonní podpora) studující Pygmalion v Třinci.

Ze staré sestavy Ticho léčí zůstali Pyj O'Near a Toro. Pyjovi (basa, žvatlání do mikrofonu) v půlce září ujel vlak na VŠ a teď je z něho doplňovač zboží v olomouckém hypermarketu. Posledním členem je Toro (bicí) studující první ročník geografie a historie v Brně. Hudební styl, který hrají, nazývají punk'n'roll, no hlavně že zpívají česky a srozumitelně, takže si jejich koncert nenechte ujít.

Těším se na jejich první nahrávku, poté cédečko. Kamil Mrázek je nej. Vážení pořadatelé festivalu Noc plná hvězd, rád bych se přimluvil: ať tam hrají.

Stránky kapely najdete na http://kamilmrazek.wz.cz, takže zvyšte návštěvnost. Brzy se těšte nejen na fotky, ale i exkluzivní rozhovor s nimi ve Studentském světě.

Na závěr možná čtenáře a fanoušky (fan klub je velký a bude větší) zajímá otázka: Proč se jmenují Kamil Mrázek? Odpověď je jednoduchá: Proto přeci.

P.S.: Kapela tento článek neautorizovala, kašlu na ně.

Vánoční operátorská

Kamil Mrázek — Thu, 28 Dec 2006 00:23:18 GMT

Nevím jak vy, ale pro mě jsou Vánoce spjaté s fenoménem mobilních operátorů. Už je to pár let, co tento fenomén u nás vznikl. Nejvíce lze vidět ve velkých městech a vždy, když si chce někdo pořídit nový mobil, SIM kartu, či tarif, tak jen slyším rady: "Počkej na Vánoce, to zase budou speciální nabídky". Ano je to tak, zisk a nákupy dárků vedou mobilní operátory, aby se zrovna před Vánocemi předbíhali v tom, kdo má nejlepší nabídku, nasazovali jeden druhému parohy, a dělali jednu úžasnou reklamu za druhou. Věta: "A my jsme řekli NE" se stala hitem těchto Vánoc. Už jen čekám, kdy z těchto slov někdo udělá píseň a bude dokonáno.

Tento rok je fenomén mobilních operátorů více viditelný a odlišný. Asi jen blázen mohl přehlídnout, že úžasný název Oskar se změnil na Vodafone (jen kvůli názvu je mi to líto).

Z Telecomu se pro změnu stal ?kyslík?. Změna názvu se podepsala na krkolomné adrese webových stránek, zrušení existence domén jako quick.cz a tak dále. Jakmile ale přišly Vánoce, na většinu těchto negativních změn se zapomnělo. Operátoři Vodafone a O2 se předhánějí se svými nabídkami. Jeden říká NE falešným sobům, druhý nabízí dlouhé víkendy zdarma. Stačí si vybrat. Zato T-Mobile se svou vánoční kampaní trochu zaostává, ale není se čemu divit, na našem trhu je déle a nováčci jsou prostě více aktivní.

No ale dost bylo vánočního fenoménu. Řekněme NE mobilním operátorům, raději se zavřete na dlouhý víkend zdarma doma před počítač nebo papír, napište pár řádek do Studentského světa, a určitě dostanete navíc odměnu ve formě zveřejnění vašeho výtvoru zde zdarma a ještě za to zaplatíme* Takže to vyzkoušejte, je to snadné, nepotřebujete k tomu ani mobilní telefon.

Na závěr vám přeji za celou redakci Studentského světa hezké Vánoce, hodně dárku pod stromečkem a dostatek odpočinku. Mým přáním pod stromeček je, již výše zmíněné, ať redakční email: prostor@obsah.info je plný vašich příspěvků, názorů, zážitků, komentářů. Napište nám třeba, jak se cítíte o Vánocích? Nebudou-li vaše články, řekneme NE Studentskému světu, takže pište, pište a po Novém roce zase tady na stránkách Studentského světa nashledanou.

Znáte kapelu Kamil Mrázek?

Kamil Mrázek — Thu, 28 Dec 2006 00:22:19 GMT

Nezapomínejte psát

Kamil Mrázek — Thu, 28 Dec 2006 00:20:29 GMT

Před několika týdny začal nový školní rok, pro studenty na vysokých školách začal semestr v těchto dnech, případně začne začátkem října.

Užili jsme si prázdniny, léto. Byly ?horka jak sviňa?, ?deště jak sviňa?*, byly to vskutku proměnlivé prázdniny. A určitě máte spousty zážitků. Takže je sepište a pošlete nám je do Studentského světa, budeme mít radost, protože určitě si čtením vašich zážitků zpestří mladí čtenáři všední školní dny v lavicích, a alespoň tímto způsobem zavzpomínáme na prázdniny.

Teď už začne jen studium, písemky, referáty, zkoušky, diktáty a nezbývá než se těšit na další svátky a volné dny. Jako například zítřek 28. září, 17. listopad, Vánoce a než se nadějeme bude zase léto*. To znamená, když to tak rychle utíká, chtěl bych vám připomenout, ať nezapomenete psát. Pište, pište o tom, jak se máte ve škole, při studiu, učení, co vás trápí, jaké máte názory na svět, na lidi, na život, pište vše co vás napadne, na co chcete poukázat, nebo jakým příspěvkem se chcete pochlubit. Těšíme se. Tak ať je třeba e-mailová schránka prostor@quick.cz plná, ať to tady zaplníme úžasnými názory, recenzemi, reportážemi, příběhy, fotkami, kresbami, prostě vaší tvorbou.

Studentský svět je tady pro Vás a Vy máte stále jedinečnou šanci publikovat v novinách.

Noc plná hvězd 2006

Kamil Mrázek — Tue, 22 Aug 2006 18:33:28 GMT

O víkendu, týden před letními prázdninami, se konal další ročník festivalu Noc plná hvězd. Termín byl skvělý, alespoň oproti loňsku, kdy termín na začátku prázdnin nebyl šikovný.

Na Borek, běžně opomíjenou městskou část Třince, se sjeli příznivci tvrdé rockové hudby ze všech koutů republiky. Ale účast ?přespolních? nebyla nikterak valná. Chyběla chuť experimentovat s programem a vytvořit dobrou propagaci. Přesto přijelo i pár lidí z Prahy, Brna, Slovenska a Polska.

Zdálo se mi, že bylo návštěvníku méně než loni, ale přesto považuji za svou povinnost napsat o Noci plné hvězd, tolik oblíbeném a zároveň proklínaném festivalu, několik málo řádek!

Co se žánrového složení týče, je nutné přiznat si, že příznivcům popu a rocku odzvonilo. Ročník od ročníku je vidět, že Noc plná hvězd se profiluje do tvrdšího rockového a metalového festivalu. Pořadatelé si myslí, že Moravskoslezský kraj je oblastí, kde se takovému druhu hudby daří. A tím nemám na mysli jen tvrdší hudební styly, ale i starší legendy rocku a všech odvětví metalu. Jednoduše - kraj rázovitý a konzervativní. Ale dle mého názoru se toto tvrzení nezakládá na pravdě. Myslím si, že pořadatelé nevidí své cíle jen ve vysoké návštěvnosti, celorepublikové popularitě a vysokých ziscích. Dozajista si přejí, aby si lidé, kteří tento festival navštíví, ať už poprvé nebo po několikáté, dosyta užili toho žánrů, který je láká. V programu se objevily i žhavé novinky: například sraz motorkářů a několik erotických vystoupení. Přestože se nejednalo o hlavní lákadlo, pobavila mě skutečnost, že když se na scéně B svlékala odvážná slečna oblejších tvarů, trochu se vylidnilo áčko, kde v týž okamžik hrála skupina The Exploited (mimochodem největší magnet letošního ročníku). V důsledku toho na punkovou legendu pařili zarytí fanoušci. Okamžitě po striptýzu se vše vrátilo do svých kolejí. Dále je nutné dodat, že by byli organizátoři dozajista nepříjemně překvapeni, kdyby nepozvali ani jednu kapelu typu No Name, Divokej Bill, Peha, Petr Kolář. Už tak ztratili příznivce, kteří chodili na Kabáty. Řekl bych to asi takhle: ?Kdyby organizátoři nepozvali ani jedinou zahraniční kapelu, a místo toho Kabáty a menší české skupiny, určitě by se divili, že návštěvnost by byla mnohem větší než tento rok?.

Mnohým se zdála celá akce báječně vydařená, jenže z mého pohledu celkový dojem kazilo hned několik nepříjemných skutečností. A to jsem se o programu již zmínil. Chtěl bych upozornit na otřesné hygienické podmínky. Je více než logické, že na festivalech podobného typu není možnost vyměšování v mramorových toaletách, ale i tak bylo pro mnohé vykonání potřeby přímo nechutné. Ti, kteří jsou pravidelnými účastníky, si zvykli, ale noví návštěvníci, třeba tři dívčiny z Brna, se mi svěřily a v superlativech se rozhodně nevyjadřovaly. A všeobecná propagace? Bláhově jsem se domníval, že pozvání novináři jsou zárukou propagace festivalu, ale jakmile je ochranka nepustí ani fotit před pódium, ani za účinkujícími, nedá se přepokládat valná recenze. Ostatně, bez materiálu se dá jen těžce vytvořit plnohodnotné zpravodajství. Za to vše mohlo rozlišení VIP vstupů! Chápu diferenciaci účinkujících a sponzorů, jejich dětí a oblíbenců. Ale proč do této skupiny zahrnuli i novináře? Nechodím tam fandit, chodím tam pracovat. Nedělám fotky pro své potěšení, nedělám rozhovory proto, že jsem fanoušek určitých interpretů, dělám to pro propagaci festivalu, dělám to pro čtenáře, kteří, když si o podobných akcích přečtou, příští rok přijdou. A když nemůžu v klidu pracovat, vykašlu se na to. Nemám za potřebí, aby si mě pletli s nějakým fanouškem, dítětem sponzora, který si chce vyfotit svého oblíbeného zpěváka. To už bylo příliš! Doporučuji organizátorům oddělit novináře od sponzorů a jejich rodin a umožnit jim fotit i před pódiem, setkávat se s účinkujícími i jinak, než čekat, až přijde mezi lidi a tam je obklopí plno VIP dětí.

Co dodat závěrem, festival byl průměrný, nevidím v něm moc snahy organizátorů na zlepšení, ale je úctyhodné, že se tak velkou akci podařilo uskutečnit již po čtrnácté. Tam snaha je určitě a dlouho bude přetrvávat. Chápu, že se nejedná o nic lehkého! Sestavit program s tolika účinkujícími a hlavně sehnat prostředky. I tak bych to zakončil výkřikem kritika, který o tom jen píše: ?Dejte mi možnost, informace, prostředky a ukážu Vám jak udělat dokonalý festival v Třinci.?

Hutnický den 2006: Dokonalost zkazilo pouze počasí

Kamil Mrázek — Fri, 26 May 2006 23:21:44 GMT

Minulý rok jsem byl z krásného počasí tak nadšen a věřil jsem tomu, že Hutnický den se vymanil konečně z prokletí jménem ?špatné počasí?, ale dnes můžu říct: ?Slunečno bylo jakýmsi zázrakem jen minulý rok a zázraky se bohužel neopakují.?

Kvůli špatnému počasí počet návštěvníku byl v ranních, dopoledních a odpoledních hodinách malý, ale vše se napravilo v podvečer, i když lilo a lilo, lidi to nezastavilo*.

A není se čemu divit. Program organizátoři rok od roku vylepšují a je velmi lákavý, i tento rok nebyl v tomto rytmu jiný. Hvězdy typu Kolář, Žbirka a největší lákadlo této akce, skupina Divokej Bill, jsou zárukou velkolepého úspěchu. Myslím, že to by stačilo k úspěchu, ale pořadatelé nenechali nic náhodě a mladou scénu vyplnily hvězdy SuperStar Šárka Vaňková, Tomáš Savka, Vlasta Horváth. Účinkujících bylo plno, sami víte, kdo všechno tam byl, protože vím, že jste tam byli také. Při ceně 100 Kč by si Hutník nechal ujít jen blázen. Tolik koncertů a takových hvězd, za tak symbolickou cenu pro návštěvníky byste nikde jinde na podobné akce neuviděli a neuslyšeli. Takže všem sponzorům patří náš dík.

Co se mi také líbilo, že trapnou volbu Miss vystřídala pěvecká soutěž mladých talentů, která je pro návštěvníky určitě lákavější, tento fakt už dokázala i televizní SuperStar.

Škoda jen, že návštěvník pan Déšť přišel, bez něho, by lidé měli opravdu dokonale velké zážitky a nemuseli se mačkat pod střechou zimního stadiónu. Nemuseli by se brodit bahnem na pódiu letního koupaliště. Potkali bychom spoustu dalších kamarádů. Při slunečném a teplém počasí bychom viděli krásně letně oblečené skoro nahé slečny, zvali bychom je na alkoholické nápoje, cukrovou vatu, langoše, v pozdějších hodinách bychom viděli opilou mládež válející se na suché zemi, ale vše toto jsme tento rok museli oželet a to je škoda.

Co říct závěrem? Utvrdil jsem se, že pokud má být něco dokonale, vždy přijde něco, co dokonalost zkazí. Nic na tom světě není dokonalé, tady tomuto Hutnickému dni chybělo jen to krásné a teplé počasí, ale za to pořadatelé nemohli, a proto to byl úžasný Hutnický den s úžasným programem. Všichni, co se na tomto podíleli si zaslouží pochvalu.

A příští rok? To už bude krásně, teplo a všichni se vyřádí na Hutnickém dni 2007 dosyta podle svých potřeb a nepochybuji, že pořadatelé ukážou opět svůj dokonalý kulturní program. No uvidíme za rok a já zase doufám oželím svou oblíbenou negativní kritiku.

Pozvánka - Novoroční setkání Studentského světa

Kamil Mrázek — Sat, 31 Dec 2005 14:09:31 GMT

V pátek 13. ledna 2006 od 17hod. se koná setkání přispěvovatelů do rubriky Studentský svět Třineckého hutníku. I když je to právě pátek třináctého, věřím, že toto datum nepřinese smůlu, ale naopak zábavu, vzájemné seznámení všech, kteří přispíváme do Studentského světa.
Takže napište nejpozději do pondělí 9. ledna na e-mail: prostor@quick.cz, že přijdete nebo nepřijdete a připište také svou přezdívku, pod kterou píšete do Studentského světa, oficiálně se tomu říká:? potvrďte či odmítněte účast? a zpětně na Váš e-mail upřesním, kde přesně v Třinci se na Vás všechny těšíme. V případě dotazu je Vám výše uvedený email samozřejmě také k dispozici.
No fuj, je to tak moc oficiální, až se toho bojím, no prostě řekněme to lidsky: moji milí přispěvovatelé do této rubriky, ostatní mají smůlu nebo můžou začít psát a pozveme je příště také. Na pátek 13. ledna večer si nic neplánujte, na všechno ostatní se vykašlete, písněte co nejrychleji (pro méně chápavé: nejrychleji znamená ihned. Když toto budete číst a dostanete se k netu ještě v ten den:-)) mejla, že chcete dorazit, či napište nějaký kec týkající se tohoto a já Vám rád odpovím. Kdo nic nenapíše, toho beru jakože kašle na Studentský svět a už mu nic neotiskneme:-)))
S šéfredaktorem Třineckého hutníku se na Vás těšíme. Pití a jídlo zajištěno:-). Dejte vědět.
Za Studentský svět

Vánoční přání a PF 2006

Kamil Mrázek — Wed, 21 Dec 2005 00:08:48 GMT

Každý rok píšu ke konci roku, dá-li se to tak říct, vánoční přání nebo PF a každým rokem je to čím dál těžší. Začíná mě opouštět fantazie a nápady, možná je to proto, že stárnu. Ale ještě pořád jsem student:-). Nejvíce se bojím toho, že každý student jednou zestárne, skončí školu a stává se z něho, v očích mládeže: "nepoužitelný dospělý, který mnoho věcí nechápe". Ale těší mě zase to, že staří jsou nahrazování postupně mladými. To je jediné, o čem můžu říct, že se stoprocentně ve Studentském světě každým rokem děje.
Zjednodušeně řečený koloběh typu: zajistit, aby každý týden bylo z čeho vybírat příspěvky do Studentského světa, vybrat ty nejzajímavější z každého druhu, poté zveřejnit je pořád totožný.
Co se děje nového je vždy to, že dlouhodobí pisatelé už přestávají psát a jsou nahrazováni nově objevenými studenty, s novými nápady, novým stylem psaní a svěžími názory.
Myslím, že nejtěžší práce je právě hledat a získávat mladé, kteří mají čím přispět a rádi takto učiní do Studentského světa. Tož, takové bych nechal shrnutí roku 2005 v dění okolo Studentského světa.
V sobotu tady máme Štědrý den, a kdo byl hodný, ten dostane dárek. Město zdobí vánoční výzdoba a v obchodech se nedá ani hnout. Lidé pravděpodobně nakupují dárky těm hodným a hlavně svým blízkým. Tak milý Ježíšku, já jsem byl také celý rok hodný, a pokud jsem nebyl, tak už budu, slibuji, chci dárek:-) Abych dokázal, že nemyslím jen na sebe, tak všem ostatním přeji, ať máte i Vy hodně dárků. To jsem hodný Ježíšku, viď?
No a než stačíme rozbalit všechny ty dárky, protože jsme všichni byli moc hodní, viďte? Tak tady bude Silvestr, plno rachejtlí, petard, prskavek, ohňostrojů, alkoholu, "ožralých" studentů, "ožralých! rodičů a plno přání do nového roku 2006.
I já bych se tedy připojil se svým přáním: Všem čtenářům, ať tuto rubriku stále čtete, ať je pro Vás zajímavá a přínosná. Všem minulým pisatelům, případně končícím studentům bych rád popřál, ať zůstanou stále mladí, ať jejich názory "nezestárnou" s nimi. Všem dosavadním pisatelům, ať píšou, ať mají plno nových nápadů, názorů a budoucím přispěvovatelům, ať nelení a něco napíšou, pošlou a my budeme jen rádi, protože když stále budou chtít studenti, jak dosavadní tak noví, do Studentského světa psát, bude stále tato rubrika existovat, tohle ale není hlavním cílem. Tím hlavním je, aby tato rubrika byla stále nejčtenější, stále kvalitní, zajímavá, poutavá, aby odrážela názory dnešní mládeže, aby umožnila se komukoliv vyjádřit, ukázat ten kreativní potenciál dnešní mládeže, takže se nebojte a využijte tuto rubriku k zveřejnění vašich příspěvků, názorů, kritik. A píšu to i těm, kterým se zveřejněné články nezdají zajímavé a kvalitní. Těm sděluji, že není nic jednoduššího než je zkvalitnit vlastními výtvory.
Takže užijte si Vánoce, prázdniny, Silvestr, a pište, pište, pište. Největším dárkem pro mě bude ten, když se to, ode dneška po celý následující rok 2006, bude množit například v e-mailové schránce prostor@quick.cz vašimi příspěvky, na které čekáme dennodenně a rádi je zveřejníme tady ve Studentském světě. A opakuji, snažím se být hodný, takže chci hodně dárečků.:-)
Za Studentský svět

Kamil Mrázek
(šéfredaktor Studentského časopisu PROSTOR)

Přestávají studenti vnímat svět kolem sebe?

Kamil Mrázek — Wed, 28 Sep 2005 16:36:24 GMT

Milí přispěvovatelé, čtenáři, studenti,

ve Studentském světě se nějak přestávají vyskytovat zajímavé a poutavé články. Chybí zde různé názory na dění okolo nás, na lidi, život, city, lásku, sex, peníze, studium, učitele, katastrofy, politiku, problémy atd. Každou sekundu se něco ve světe a také v životě děje a ?všichni? píšete jen povídky, básně a články, které málokdy souvisí s normálním životem.

Takže bych rád apeloval na ?úžasně spokojené? mladé lidi, jestli by se nenašla u Vás nějaká ta nespokojenost, kterou byste nám napsali formou názoru, komentáře, kritiky. Jen si postěžujte a zveřejněte to zde, nenechávejte myšlenku v hlavě, ventilujte své pocity, pište. Prostě chtěl bych zde najít také zajímavé názory, které nás, čtenáře, dokážou zvednout ze židle. Studentsky svět považuji za nejčtenější rubriku a je hlavně Vaše, tak dělejte proto něco, publikujte, co se Vám líbí, nelíbí, provokujte čtenáře, zaujměte svými příspěvky, postoji i anonymně. Rubrika Studentský svět má odrážet pocity a život studentů a já si už pár měsíců začínám myslet, že studenti přestávají vnímat svět kolem sebe a přestávají mít jakékoliv názory. Kam ten svět spěje? Začínáme lenivět a je nám všechno ukradené? Nebojte se vyjádřit k dění kolem sebe. Ukažte, že Vám není nic lhostejné, máte možnost ve Studentském světě, tak to využijte: prostor@quick.cz

Studentský svět a příspěvky studentů z celé ČR naleznete taktéž na internetu (http://eldar.cz/prostor), kde můžete reagovat v diskuzi u daného článku. Nejzajímavější reakce zveřejňujeme i v Třineckém hutníku.

Kamil Mrázek
(šéfredaktor Studentského časopisu PROSTOR)

V čem to mají ženy jednodušší?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 20:07:31 GMT

Svět je zvláštní, ale většinou vyvážený. Tvrzení, že muži to mají v mnoha ohledech v životě snazší než ženy, nebudu vyvracet. Je to pravda. Názorem níže chci vyprovokovat něžné pohlaví a objasnit jednu možná tvrdou pravdu, i když se s ní osobně nemusím zcela ztotožňovat.
Holky to mají jednodušší ve vztazích, v hledání partnera, nemusí dělat nic, jen čekají, až o ně bude mít nějaký kluk zájem. Většinou se najde více mužů, kteří o ně jeví zájem, čili mohou vybírat toho pro ně nejvhodnějšího. Mohou být stydlivé, introvertní, stačí jen tak sedět, on se nějaký kluk najde, který udělá první krok. Dívky bývají méně často osamocené než chlapci. Muži musí hledat, zaujmout, holkám stačí čekat. Zde neexistuje pověstná rovnoprávnost, je ještě mnoho ?něžných?, pro které je proti srsti sbalit kluka.
Vše se odvíjí od vzhledu, čím je holka ?tlustší, hnusnější? tím má větší problémy nezůstat sama, ale opačně to platí také, čím je holka krásnější, tím má větší problémy najít toho správného a také zůstává sama.
Muži lepe vidí než myslí, to je stará pravda. A čím je žena krásnější, tím se jí více kluci bojí oslovit, protože si myslí, že nemají u ní šanci.
Čím je dívka méně hezčí, tím o ní nejeví normální kluci zájem. Výjimku tvoří tzv. ?úchyláci?, u kterých krása žen není rozhodující, protože ani nemají zájem o vážný vztah, což málokdy imponuje tomuto něžnému pohlaví.
Ženy jsou přemýšlivé, analyzují, vybírají toho pravého, i když mnohdy ani neví, jaký má ten pravý být. Logika krásných holek funguje na principu: ?chtěla bych kluka, kterého mi budou všichni závidět.? Po pátém takovém vztahu zjišťují, že této logice něco chybí, kluci ztrácejí pro tyto dívky význam a raději budou samy a užívat si krátké úlety, než se trápit s nějakým idiotem. Toho pravého s touto logikou nikdy nenajdou.
Nejideálnější to má dívka, které nevadí samota, má spoustu přátel a vybírá kluka, který je sympatický a zároveň chytrý. Většina chytrých mužů, ale ženy nevyhledávají, takže to stejně končí tím, že pokud dotyčná nic nepodnikne, tak ho nikdy nezíská a je sama.
Takže si vyberte, buď budete celý život, milé holky, čekat, smutnit ze samoty a vybírat ze zájemců, kteří o Vás jeví zájem, nebo vezmete osud do svých rukou. Pamatujte, že krása je stejně důležitá jako inteligence. Holka může být sebekrásnější, a nikdy nebude šťastná, pokud nebude chytrá. A naopak i ta ?nejhnusnější? žena může být šťastná, pokud bude chytře vybírat. Máte hledání jednodušší, tak toho využijte a přemýšlejte.

Léto a chování lidí

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:26 GMT

Každé roční období je charakterizující, jak počasím a přírodou, tak i chováním lidí, které je ovlivňováno stejně tím počasím. Je teplo, slunce svítí, ženy chodí skoro nahé, mnohdy pod krátkou sukýnkou nemají ani kalhotky. Je úporné vedro, ve velkoměstě toto vedro zesiluje i automobilová doprava. Lidé se nadměrně potí, aby nebylo poznat, že jsou zpocení berou si trička a košile pestrobarevných či bílých barev, na kterých nejde poznat, jak jsou mokří. Muži při pohledu na lehkooděné ženy trpí nesnesitelnou touhou sexuálního uspokojení více než v zimě.

Elektrický výkon domácností roste používáním ventilátorů, klimatizace. Chodíme se zchladit na bazén, do lesa, v Praze i do metra. Množství tekutin přes léto spotřebovaných neúprosně roste s rostoucí teplotou ovzduší. V lese rostou hřiby, borůvky, a mnoho dalších plodin. Mnozí z nás toho vedra ještě nemají plné zuby, a tak vyrážejí na dovolenou na jih, k moři, kde se upečou na Slunci úplně.

Studenti mají prázdniny. Na bazénech, na diskotékách poznávají nové lidi, rozchází se se svými láskami a nově se zamilovávají. Poznávají nové kamarády, učí se kouřit, poznávají ladné křivky svých kamarádek, chodí do hospod, na pivo, na párty, jezdí na tábory, po festivalech. Je léto a to zkoušíme poznat nepoznané, objevujeme neobjevené, jsou přece prázdniny a to je čas, kdy si můžeme užívat život naplno.

Osamocení lidé trpí depresemi a smutkem, že nemají nikoho, s kým by si mohli léto užívat, nemají lásku a kamarádi odjeli na dovolené, na chaty, a oni sami sedí většinou doma, na Internetu se virtuálně seznamují, nebo se potulují po městě v noci, ve dne, v parku sedí na lavičce a přemýšlí, jak oslovit tamtu slečnu, která kolem projíždí už po několikáté na kolečkových bruslích, dotyčný se neodhodlá, nebo se odhodlá pozdě a marně vyhlíží dívku, která zamířila již domů. A tak i přes léto jsou lidé, kteří jsou bez partnera stejně jako lidé, kteří s partnerem tráví krásné romantické chvíle, v trávě, večer díváním se na hvězdy, dovolenou u moře nebo někde na horách. A prý že chlapi k ničemu nejsou. V létě si myslím, že by tuto větu většina holek ani nevyslovila. A ty osamocené se snaží, aby nějakého kluka aspoň zaujaly.

Léto je nejpestřejší období ze všech, počasí se střídá stejně rychle jako nálada a chování lidí, v tomto období nejvíce z nás zažije nejvíce dobrodružství a novinek.

Noc plná hvězd 2005

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:25 GMT

Když přemýšlím, co napsat o letošním rockovém festivalu, tak se dostávám na hranici mezi pozitiva a negativa, které tuto událost ovlivnily.
Na jedné straně pomyslných vah je nevhodné datum konání, které se od minulých ročníků posunulo o týden dříve, což podle mě byl nešťastný tah, jelikož lidé zdaleka, kteří projíždějí letní festivaly, si rozmyslí, jestli přijet, když musí v pondělí např. do školy. Nevím, co pořadatele k tomuto posunutí data o týden dřív než na začátek letních prázdnin vedlo.
A program letošního ročníku? Nemůže se rovnat ročníku minulému, to je můj soud. Bezkonkurenční kapela Kabát, která lákala na festival v minulých letech, byla teď nahrazena americkou Soulfly. Nic proti nim, vím, že každý má jiný vkus, ale mám raději skupiny, které více zpívají než řvou, kterým jde rozumět co zpívají, a řekněme si upřímně, kromě pár sprostých výkřiků, nikdo podle mě nerozuměl, co zpívají. Jsem přesvědčen, že minimální poměr těch, co se jim tato skupina líbila, k těm, co se Soulfly nelíbil, byl mezi návštěvníky 50 na 50. Ale rytmus byl dobrý, to se musí nechat. Návštěvníky tam přilákal hlavně úžasný propagační tah a tím pádem zájem zjistit, co je to za skupinu. Pak ale odcházeli se dívat na scénu B, byl jsem tam a jsem přesvědčen, že příští rok by Soulfly tolik lidí nenalákal.
Na druhé straně vah a zároveň, co přitáhlo lidi na festival, byli Jaromír Nohavica, Doga, Aneta Langerová, Divokej Bill. Tyto kapely sklidily velký úspěch, takže veškeré negativa letošního festivalu mohly být smazány, nebo aspoň posunuty na výše zmíněnou hranici.
Hlavně díky těmto pozitivum může Noc plná hvězd pokračovat v úspěšném tažení na pole mezi nezapomenutelné festivaly a spokojené návštěvníky.
A jaký je můj závěr? Chtěl bych zaprvé poděkovat pořadatelům, Petardě Production, že v tak malém městě dokáže uspořádat tak velký a úspěšný festival už po několikáté a dík patří i všem sponzorům, kteří se podílejí na jeho uspořádání.
Zadruhé bych chtěl srovnat nesrovnatelné a napsat, že pro mě tento rok vyhrál v Třinci jednoznačně se svým programem Hutnický den, minulý rok tomu bylo naopak. I když se tyto dvě akce nemůžou srovnávat, něco přece mají společného. Kdo na to přijde, pochopí, jak nalákat na Noc plnou hvězd o hodně více lidí.
Zatřetí, o této Noci plné hvězd se mi tento článek nepsal snadno, jsem ovlivněn lidmi, kterým se letošní festival velmi líbil stejně jako lidmi, kteří z tohoto ročníku byli méně potěšeni, ve výsledku bych se tudíž přiklonil k názoru, že pořadatelé nejlépe vědí, jak se jim tento ročník povedl a také je na každém návštěvníku, aby si udělal svůj vlastní názor.

Jaký byl Hutnický den letos?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:24 GMT

Podle mě existují v Třinci dvě akce, na které stojí za to zamířit do tohoto města. Tou první je Hutnický den a druhou Noc plná hvězd. Obě dvě akce se od sebe v dnešní době velmi odlišují, i když tomu tak aspoň podle mě v začátcích nebylo.
Noc plná hvězd je rockový festival, takže přitahuje příznivce tohoto stylu hudby ze všech míst ČR. Hutnický den je zaměřen na všechny věkové kategorie a tudíž by měl přitahovat hlavně místní obyvatelé. Tento rozdíl zde byl od začátku, co se ale postupem času začalo měnit bylo vstupné na tyto dvě akce. Když se zaměřím převážně na obyvatele Třince, tak na Noc plnou hvězd si místní mládež rozmyslí jít, jelikož vstupné je pro ně stále příliš vysoké i dnes.
Pamatuji si doby, kdy vstupné bylo vysoké i na Hutnický den a mnoho lidí si rozmýšlelo také návštěvu ?Hutníku?. A dnes? Díky skvělému programu, obzvlášť letos, neváhal, myslím si, žádný Třinečan na Hutnický den zajít a v tom se tento rok povedlo dokonale splnit záměr Hutnického dne pro všechny. Není se čemu divit, za 100 Kč být na koncertech Anety Langerové, Čechomoru, Chinaski a dalších, kdo by si to kdy pomyslel. Zaplněný zimní stadión toho byl důkazem. Takže můj názor zní, že tento rok to byl nejlepší program na Hutnickém dni, který kdy mohl být. Jen tak dále, úspěšní pořadatelé a štědří sponzoři, hlavně neusnout na vavřínech a nezapomenout, že pořád je co vylepšovat, jelikož každá akce má vždy nějaké ?mouchy?, které po shlédnutí nádherně strhujícího ohňostroje se hned zapomněly.

Reakce na: Co nebo kdo je normální?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:23 GMT

Reaguji na otázku autorky článku ?Co znamená být normální?? z minulého Studentského světa. Podle mě, normální je průměrný nebo obvyklý, čili nepřekvapující v dané oblasti pozorování. To znamená, že osoba věřící v Boha je normální ve skupině věřících. Každá věc, která se nevymyká dané oblasti sledování, je normální. Kdysi nebylo normální, aby mladý člověk měl propíchnutý jazyk, měl piercing, pokud je dnes toto normální, nepřekvapující v dané skupině lidí, tak je to normální.
Z hlediska subjektivního zamyšlení se některým z vás může zdát, že nosit piercing není normální. Zvláště pro vás, mám jinou definici: Normální je pro člověka všechno, co sám dělá, obvykle používá, nebo jak přemýšlí. Tzn. pro člověka, který nosí piercing, je normální, že ho nosí i ostatní. Pro člověka, který je úchyl, je normální si myslet, že všichni lidé jsou úchylní. Pro člověka, který je namyšlený je normální si myslet, že všichni jsou nuly.
Každý, kdo je považován za normálního, průměrného, ten má nejjednodušší život. Jakmile chce někdo vynikat, vzniká u lidí závist, žárlivost a další lidské vlastnosti, které se snaží daného člověka dostat zase do průměru, normálu.
Takže, pokud chcete být normální, nemusíte se ničeho bát, pokud se chcete vymknout průměru, tak vám fandím, jak nejvíce můžu.
Osobně si myslím, že žádný člověk není normální, každý je něčím výjimečný, a právě na každém člověku je se rozhodnout, jestli chce vyniknout, tzn. mít problémy, které s tím souvisí nebo chce byt normální, průměrný, tzn. žít rádoby šťastně.

Články došly, co se může stát?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:22 GMT

Každý týden shromažďujeme příspěvky studentů, poté se vybírají ty, které budou zveřejněné daný týden ve Studentském světě. Občas se stává, že už není z čeho vybírat, články prostě nejsou, vždycky to vím týden před další uzávěrkou, tak začínám řešit, jak "donutit" přispěvovatelé něco napsat. Zatím motivační schopnosti nezklamaly, bohudík, ale přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby články došly, kdyby nikdo nenapsal a my neměli co zveřejnit ve Studentském světě, což se může kdykoliv stát.
Já bych poté chtěl zveřejnit bílou plochu a doprostřed napsat "příspěvky došly", zazněl i návrh, že by se na stránku šest daly místo článků reklamy. Jaký by to mělo dopad na čtenáře Studentského světa?
Podle mě nejčtenější rubrika v Třineckém hutníku je právě Studentský svět. Já byl vždy tak naivní a tak cílevědomý, že nepochybuji, že je to jinak, má to smysl a bude to úspěšné, vždy věřím v takovéto projekty.
Když jsem dostal opět informaci, že články došly, začal jsem přemýšlet, zda už Studentský svět není jakýsi standard, který lidi přestává zajímat. V nostalgii jsem si pročítal staré školní časopisy, které jsme se studenty vytvářeli na gymplu a ptal jsem se sám sebe, proč byl pouhý školní časopis tak úspěšný, proč se o něm pořád mezi učiteli a studenty horlivě diskutovalo, proč časopis získal několik ocenění, pochopil jsem, že to bylo proto, že jsme se dotýkali témat, které mají studenti rádi, názorů na mládí, stáří, profesory, výuku, našel jsem tam články ironické, humorné, odlišné od normálu, poutavě zpracované ?, tím chci říct, že jsem po pročtení těchto časopisů pochopil, že Studentskému světu začíná něco chybět: to zaujetí čtenářů, ta motivace studentů, aby psali, aby vyjadřovali své názory, své znepokojení, své kritiky, své pocity na svět kolem nich, aby psali humorné historky z jejich života, vtipy, zajímavosti, aby provokovali svými výtvory. Proto chci apelovat na přispěvovatelé Studentského světa, uvědomte si jakou máte šanci veřejně zde vyjádřit to, co málokde můžete, a ještě k tomu do nejčtenější rubriky v těchto novinách. Můžeme diskutovat, provokovat, kritizovat, chválit, psát ironicky, humorně, zde by se měl vytvořit obraz dnešního studentského života. Nevěřím, že dnešní studenti jsou spokojeni se vším, co kolem nich je, ale věřím, že se bojí veřejně projevit, i když nechápu proč, když se mohou skrýt za pseudonym.
Takže pište, máte možnost kdokoliv, nenechejte Studentský svět zaniknout, nenechejte Studentský svět, aby se stal nudnou rubrikou, která nemá ten náboj upoutat čtenáře, nechci v blízké ani daleké budoucnosti tvrdit, že Studentský svět je tam jen proto, aby zaplnil stránku a nikdo ho už nečte.
Máte šanci udělat z této rubriky vše podle vašich představ, máte možnost zde veřejně zveřejnit vše, co není protizákonné:-), a pokud si o něčem myslíte, že je to už moc provokativní, tak nám to pošlete, zpětná vazba funguje a určitě odepíšeme, zda je to možné zveřejnit?
A hlavně bych chtěl říct, pokud zde můžu psát já, i když česky neumím, pak to dokáže každý z vás. Nechci aby došlo na má slova a místo Studentského světa zde byly reklamy, využijte šance se projevit a jako bonus získat finanční příspěvek na další psaní:-).
Těšíme se na Vaše příspěvky, které můžete posílat na e-mail redakce studentského časopisu PROSTOR: prostor@quick.cz.
Chtěl bych také motivovat a hlavně upozornit, že stejně jako jsou vaše příspěvky zveřejňovány zde jsou i zveřejňovány na internetových stránkách studentského PROSTORU: http://eldar.cz/prostor , kde každý může přispívat svými názory k danému článku, vznikají tak zajímavá témata, názory, a také to znamená, že vaše příspěvky nečtou jen čtenáři Třineckého hutníku, ale čtenáři z celé ČR, stejně jako do Studentského světa můžou a samozřejmě také přispívají studenti

Láska a pervitin

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:21 GMT

Říkáte si, co může mít láska a pervitin společného, anebo, že by nadpis měl znít láska k pervitinu. O tom prý psát nemůžu, aby si čtenáři nemysleli, že jsem feťák. Všichni si to prý myslí o autorech, kteří o drogách píšou, a proto pak dostáváme do redakce žádosti na změnu přezdívky. Nechtěl bych ale tvrdit, že čtenáři jsou hloupí a věří všemu, co se píše bez přemýšlení? to jsem odbočil, takže zpět k tématu.
Nedávno jsem slyšel v rádiu mluvit psychologa o tom, že tělo člověka, který je zamilovaný, vypouští chemické látky stejného vlivu jako pervitin. Tak stěžejní informace touží přímo k rozebrání. Nevím, zda si tento lékař uvědomil, jak jeho informace může být chápána? Já ji chápu z dvou hledisek, jako výzvu a jako výmluvu.
Výzva je to proto, že tento doktor vlastně nechtěně naznačil: když nemůžete najít tu pravou k zamilování, tak berte pervitin, je to totéž. No, strašná myšlenka.
A jako výmluvu to chápu v situaci, když se kluk zamiluje do holky. Zamilovaný se většinou chová jako malé dítě, šíleně. Pořád dělá hlouposti, aby zaujal slečnu, ale absurdní na tom je, že ho daná slečna potom začne odmítat, protože holky chtějí přece rozumné kluky a ne malé děti, kteří si pořád jen hrají. Takže chlapci, máme zde výmluvu, můžeme se vymlouvat, že jsme zamilování, resp. jako zfetovaní, a proto děláme hlouposti. A možná, že to slečny pochopí a budou nás chtít. No horší je, když ?zfetovanost? vyprchá, pak vyprchává i dětinskost, zůstává moudrost a vzniká nuda, stereotyp, tak co ty holky chtějí?
Chtějí rozumné, nudné a málo milující nebo šílené, dětinské a moc milující kluky? No svět je absurdní. Asi opravdu začnu fetovat ten pervitin:-), vyzkouším jestli lékař, který to vypustil do světa měl pravdu:-).
P.S.: Věřit by se mělo hlavně svému mozku, ne lidem, ne slovům jiných. Pokud někdo bude věřit všemu co se píše, co slyší, tak to s ním špatně skončí.

PF 2005: Tři přání nejen do nového roku

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:20 GMT

Vážení čtenáři, milí studenti a přispěvovatelé,
rok 2004 končí a já touto dobou vždy přemýšlím, jak popřát Vám všem do toho Nového roku, upřímně musím říct, že PF je pro mě nejobtížněji napsaný článek.
Prohlížím si tak fotky blízkých, ale i neznámých lidí, fotky různých akcí, abych se dostal hloub do vzpomínek, zjistil, co jsem všechno prožil, kolik nových lidí jsem poznal. Řeknu Vám každý rok je pokaždé úplně jiný, někdy zajímavý, někdy smutný, někdy jako sen a někdy všechno dohromady. Nevím, zda je to tím, že jsem ještě student, možná až budu starý bude každý rok stejný, stereotypní, půjdu ráno do práce, večer z práce, zapnu televizi, půjdu spát a tohle se bude opakovat rok co rok. Někteří takhle žijí, a mé první přání Vám je, aby nikdo takhle příští rok nežil, to už není snad život. Podle mě jsme na světě proto, abychom si ho užívali, abychom se netrápili, abychom byli šťastní, nebyli ve stresu, pomáhali ostatním, dělali něco pro naše blízké ale i cizí, kteří šťastní na tom světě jako my nejsou, prostě abychom žili tak, ať si ve stáří můžeme říct: ?Ten život stál opravdu za to a udělal jsem vše, co jsem mohl.? Pamatujte, žijeme jen jednou.
Druhé mé přání je především věnováno mladým. Každý rok sleduji ty některé beznadějné pohledy, slyším názory studentů, kteří by chtěli něco dokázat, změnit tu lhostejnost lidí vůči všemu, ale všichni shodně tvrdí, že není možné sám něco dokázat. Nemyslím si to, podívejme se do historie, kolik jedinců dokázalo změnit tvář světa, něco pro lidi udělat, a není jich málo, učíme se o nich v dějepise, fyzice, chemii? Mladým dnes podle mě chybí naděje v lepší zítřky, mnohým i sebevědomí, že mohou něco dokázat, stačí jen chtít a věřit tomu, že změní budoucnost k lepšímu. Vždyť kdo jiný než mládež toto má dokázat. Pokud ale studenti budou stále čím dál více pesimističtější, tím naše budoucnost bude také černější. Proto všem studentům přeji, ať jsou v tom novém roce více sebevědomější, ať více věří, že něco dokážou, ať neztrácejí naději a snaží se proto udělat vše možné i nemožné. A dospělým přeji, ať v tom mladé lidi podporují jak nejvíce můžou nejen v roce 2005.
Mé třetí přání je jen takový výkřik do tmy, který křičím každý rok, a vždy zůstane jen výkřikem, nedívejme se v tom roce 2005 jen sobecky na sebe, i když nemáme všechno, co si přejeme, i přesto jsou na světě lidé, kteří střádají více než my. Buďme tolerantní, pomáhejme ostatním a nezáviďme jiným, protože každý má něco co ten druhý ne, někdo má peníze, chybí mu láska. Někdo má práci, chybí mu přátelé. Někdo je zdravý, chybí mu domov? Nikdo nemůže mít vše, tak není proč závidět, není proč nepomáhat.
A předsevzetí do Nového roku? Nač? Jsou to jen slova a jak říkám slova jsou jen slova, jen činy mluví, proto pokud chcete mít vyznamenání na vysvědčení, dostat se na VŠ, tak se učte, chcete přestat kouřit, tak to zkoušejte, chcete mít práci, tak jí hledejte, chcete něco udělat, tak to udělejte, ale že si na konci roku řeknete jen nějaké předsevzetí, to vám nepomůže.
Tak šťastný nový rok 2005, ať se všem splní to, co si přejí.
A ať v tom roce 2005 je Studentský svět stále bohatý a bohatší na příspěvky Vás všech a čtenářsky úspěšný. Takže pište, pište, co Vás trápí, co chcete všem sdělit nebo se jen pochlubte Vašim literárním dílem, obsah Studentského světa závisí jen na Vás, jaký v tom roce 2005 bude.
Kamil Mrázek
(šéfredaktor studentského časopisu PROSTOR)

Vánoční setkání Studentského světa, přijdete?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:19 GMT

Milí přispěvovatelé,
stereotypní věta, čili fráze by zněla: ?rok s rokem se sešel a máme tu opět Vánoce, svátky pohody a bla bla bla?. Vždy se ale vyhýbám formálním úvodům, jak jen to jde, abych více upoutal. Povedlo se mi to? Pokud ještě toto čtete, tak to je skvělé:-)
Každý rok připravujeme s šéfredaktor Třineckého hutníku neformální Vánoční setkání všech přispěvovatelů do rubriky Studentský svět. Tento rok už to bude počtvrté, kdy všichni staří i noví přispěvovatelé, studenti se můžeme setkat, poznat se, skamarádit, popovídat si o životě, o lidech , o škole, o Studentském světě, zasmát se?
Vánoční setkání organizujeme, protože Vás mnohé známe jen z emailů, článků, chtěli bychom Vás poznat i osobně, také chceme aby se všichni přispěvovatelé poznali vzájemně, abychom Vás mohli motivovat slovy, dárky, a možná hlavním důvodem těchto Vánočních setkání by mělo být, abychom se mohli považovat všichni za přátelé, už jen kvůli toho, že všichni jsme studenti.
Tento rok předběžně připravujeme Vánoční setkání na 21.12. 2004 od 16 hod. v Třinci.
Všechno upřesníme v emailu (popřípadě SMS) a proto bych všechny přispěvovatelé do Studentského světa pozval na naše neformální Vánoční setkání.
Budeme rádi, když budete moci přijít všichni. Jelikož na některé z Vás nemáme emailové kontakty (nemáme, i když jste posílali články přes e-mail!) ani telefonní čísla, a potřebujeme potvrdit účast, prosím napište nám všichni do 15.12. 2004 zda byste mohli aspoň předběžně přijít nebo nepřijít na email: prostor@quick.cz.
Zpětně se již přes emaily domluvíme. Pokud na internetu nejste často, můžete připsat i Vaše mobilní telefonní číslo a přes např. SMSky se také dá domlouvat, navigovat, určit místo, čas atd.
S šéfredaktorem Třineckého hutníku se na Vás těšíme a napište, zda přijdete nebo nepřijdete.

Proč všichni umírají?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:18 GMT

Čtenáři Studentského světa si také museli všimnout, že v mnoha příspěvcích, povídkách, příbězích, hrdinové umírají, nejčastěji pod koly aut, méně častěji skokem z mostu, předávkováním drog, podřezáním žil?
Chtějí nám tyto příspěvky něco sdělit o dnešní mládeži? Proč mladí píšou příběhy o svých vrstevnících, kteří končí špatně? Je to snad proto, že ve smrti nacházejí východisko, ale bojí se ji sami uskutečnit, tak o tom, jen píší, aby ukojili své potřeby? Nebo chtějí všem sdělit, že tento svět nezvládají a zkušenosti, kterými procházejí jsou pro ně bolestivé? Nebo že by si jen mysleli, pokud napíši něco smutného, drsného, tak to čtenáře více upoutá? Je pravdou, že lidi více osloví nějaká tragédie, neštěstí, katastrofa než něco krásného. Lidem vždy utkví v paměti spíše ty špatné zážitky, dojmy než ty hezké. Tak mě zase napadá, možná proto studenti více píšou o tom špatném, to krásné si už třeba nepamatují. Nebo že by žít šťastně bylo pro mladé opravdu tak namáhavé? Naskýtá se tolik otázek, můžete si vybrat a sami si odpovědět, proč se umírá v příspěvcích dnešní mládeže?
Nám už se v redakci začíná zdát, že články, které pořád končí špatně a pořád pod koly aut jsou už velmi nudné a věřím, že si to nemyslíme jen my. Číst totéž za chvíli zevšední. A přemýšlím, jestli si uvědomují i pisatelé, že nemůžou nadchnout něčím, co se pořád opakuje. Napsat něco s ?happy endem? by nyní bylo napsat opravdu něco výjimečného, originálního ve Studentském světě.
Na závěr bych dodal, pokud Studentský svět má odrážet pohled a názory dnešní mládeže, tak při čtení těchto smutných článků upřímně s trochou nadsázky a ironie bych řekl, že dnešní mládež je z tohoto světa úplně v prdeli, nezvládá žít, nesnese bolestivé rány, zkušenosti, a podle mě je nejhorší, že dnešní mládež přestává mít fantazii, neumí snít, což, pokud mládí je budoucnosti lidstva, je škoda, nemyslíte?

Reakce na článek: Pořekadla a muži

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:17 GMT

Otázky autorky v závěru článku z minulého Studentského světa: ?Vysvětlí mi tedy někdo, proč se můj přítel ještě nenaučil chodit včas, když by měl být alespoň takový jako já? Je snad toto pořekadlo jen jakousi výmluvou na nedokonalost mužů?? mě motivovaly k napsaní odpovědi.
Řekněme si upřímně, muž nikdy nebude jako žena. Ženy jsou složité, složitě přemýšlejí, analyzují, řeší všechno ze všech pohledů, jsou náladové, chytré, tvrdohlavé. Ale muži jsou jednodušší, nechápou ženskou logiku, intuici, nepochopí, proč ženy tak zbytečně komplikovaně myslí, a proto mnohdy žena nechápe muže a muž nepochopí ženu, některé výjimky potvrzují pravidlo.
Chtít po muži, aby byl stejný jako žena, to se může jen, když se budou chtít opravdu ve vztahu nudit. Ale je zvláštní, že muži málokdy chtějí, aby ženy byly stejné jako muži, ale mnoho žen touží, aby jejich muži byli stejní jako ony samy.
Základní myšlenka, že muž je takový jako jeho žena, podle mě nesouvisí se základními charakterovými vlastnostmi, které se utvářejí v dětství, ale z toho, že ženy mění muže k obrazu svému, mají k tomu velkou tendenci, umějí to a dělají to. Já zase slyšel, že muž bez ženy je zvíře a jen žena ho dokáže vychovat, aby se mohl pohybovat v sociální společnosti. Něco na tom bude, protože muži, kteří mají na blízku své drahé polovičky, se chovají slušněji a kultivovaněji než muži, které své přítelkyně nemají.
A z toho plyne, že toho svého přítele musí žena lépe vychovat k obrazu svému, tedy pokud to jde, nebo ho milovat takový jaký je, protože láska, kdy toho druhého milujeme i s jeho chybami, je ta pravá a věčná.
A pokud to nejde, tak se hledá dále a dále, až se najde ten ?pravý? nebo člověk zůstane navždy osamocen. Ale stejně dříve nebo později mnozí zjistí, že každý, muži i ženy, máme své chyby, a nemít je, byla by to nuda a přece nikdo nechce nudný, stereotypní vztah.
Kamil Mrázek (22 let)

Letní Shakespearovské slavnosti 2004

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:16 GMT

Když jsme před několika lety byli jako mladí novináři pozvání na Letní Shakespearovské slavnosti na hru Macbeth, abychom o ní napsali kritiky, byl jsem přímo unešený z tohoto divadelního počinu. Hraje se venku na hradbách Pražského hradu, a herecký výkon spolu s atmosférou byl vskutku úchvatný.
Před týdnem jsem se z mých minulých zkušeností rozhodl, že opět musím navštívit LSS, hrála se totiž hra Romeo a Julie, což už, jak uznáte sami, je lákadlo samo o sobě.
Pořadatelé sice myslí v omezeném množství na zlevněné studentské vstupné, které činí 200 Kč do poslední zóny, kde, jak jsem si pak všiml diváků, není kvůli stromu uprostřed hlediště vidět část jeviště a úchvatný emocionální zážitek se tak trochu ztrácí, ale i tak pokud míříte do Prahy a máte rádi hry Shakespeara umocněného venkovním hraním a úchvatnými texty, myslím, že budete nad míru spokojeni. Doporučoval bych ale lepší místa než poslední zónu, což ale jak znám studenty nehrozí.
Hra Romeo a Julie, kterou jsem shlédl byla nově nastudována režisérem Martinem Hubou, s trochu novodobými prvky hlavně v řeči, vtipné veršované texty, zasmál jsem se, prostě jako před několika lety skvělý zážitek.
Tento rok se hrají hry Romeo a Julie a Hamlet s Jiřím Langmajerem, a tyto slavnosti se nekonají jen na hradbách Pražského hradu, ale i v Brně na Špilberku, kdo by měl zájem se kulturně přes prázdniny vyžít, tak informace najde na www.shakespeare.cz.
A trocha úryvku ze hry Romeo a Julie, který možná přesvědčí o úchvatnosti těchto Letních Shakespearovských slavností:
"Svou lásku nesu jako těžký kříž,
ty mi svým smutkem ještě přitížíš.
Tvá láska smutek na smutek mi věší:
co bylo těžké, je teď dvakrát těžší.
Láska je dým, jak vzdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhne,
láska je moře vyplakaných slz,
láska je šílenství, jak každý ví,
zákeřný jed i balzám hojivý."

MS v ledním hokeji a Euro 2004, cítím se vinen

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:15 GMT

Před delší dobou skončilo Mistrovství světa v ledním hokeji (taková ta hra, kdy se ti lidé pohybují na bruslích po ledě a snaží se dostihnout takový ten puk s takovými těmi divnými holemi), před týdnem pro nás skončilo i Euro 2004 (což je zase taková ta hra, kdy běhají ti lidé v trenýrkách a tričku po trávě za míčem, který se snaží dokopat do takové té větší branky s vlastní ochrankou).
Považuji se za antisportovního provokatéra a tento článek píši jako omluvu všem Čechům, tedy, aby se neurazili, tak i Moravákům a Slezanům, jelikož se cítím vinen za český (přemýšlím, jestli musím zase upřesnit, ale tím nic nezkazím) tedy i moravský a slezský neúspěch našich hráčů, jak na ledě tak na trávě (byla v té televizi opravdu krásně zelená).
A jak to vlastně bylo? Když bylo Mistrovství světa v ledním hokeji, chtěl jsem se jít podívat na Staroměstské náměstí na davovou psychózu fanoušků, jak fandí našim hráčům, běhajícími za pukem v Sazka aréně a nemající peníze nebo možnost z důvodu omezenosti kapacity míst fandit v této velkolepé stavbě. Hráli jsme tehdy s USA, a já se těšil, jak zdokumentuji naše vítězství, a budu hrdý na to, že jsem byl konečně u toho, když jsme někoho porazili a mohl fandit s davem.
Jenže, prohráli jsme, takže všichni si ještě umocnili už tak velkou v naší zemi vybudovanou nenávist vůči Američanům a s nadávkami opustili staroměstské hokejové shromáždění. Prohráli jsme.
Minulý čtvrtek jsem se zase rozhodl, že zopakuji výlet na Staroměstské náměstí v Praze, tentokrát ujišťován, že s Řeky vyhrajeme, jsem se těšil, že tu radost konečně jako reportér zdokumentuji, ale co se nestalo, tedy stalo, opět jsme prohráli. Opět ve vyrovnaném zápase jako ledním hokeji z USA. Pro tento okamžik na pár dní začal český národ nenávidět Řeky. A mě se zmocnil pocit viny, že vlastně, když jsem přišel fandit, vždy jsme prohráli.
Teď čekám, jestli bude ještě nějaké třetí mistrovství a já půjdu fandit. Jestli zase prohrajeme, tak jsem odhalil mou moc a přísahám, že už nikdy nepůjdu fandit a tzn. příští rok vyhrajeme, takže nebojte se český národe.
Postřeh na závěr: Všimli jste si jedné zajímavé věci. Ti sportovci jsou zvláštní skupina lidí, mají nehorázné výplaty za svou práci, a skoro žádný Čech jim to nezávidí, nevyčítá, neřeší, zda za svou práci, berou přiměřenou odměnu, naopak jsou zbožňováni. To se u žádných jiných pracovních pozic s vyššími příjmy a stejnou viditelností práce říci nedá. Prostě jestli někdo z mladých neví, čím by chtěli být, co by chtěli dělat, buďte třeba fotbalisti nebo hokejisti a stejně jako věříme, že v mládí je naše budoucnost, stejně tak se dá věřit, že díky této mládeži vyhrajeme příští Mistrovství v ledním hokeji nebo Euro.

Nultý ročník festivalu Dny Těšínského Slezska v Praze

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:14 GMT

Ve dnech 29. a 30. 5. 2004 se konal v Praze v krásném prostředí Valdštejnských zahrad a paláce pod záštitou předsedy senátu PČR Petra Pitharta za slunečného počasí nultý ročník festivalu Dny Těšínského Slezska. Cílem bylo prezentovat tento specifický region široké veřejnosti na druhém konci republiky.
Místo Valdštejnských zahrad je skvělé tím, že tudy prochází mnoho návštěvníků, také z řad cizinců, a jelikož tato akce nebyla skoro vůbec reklamně propagována, i přesto vidělo 400 účinkujících, získalo propagační materiály a informace kolem 6000 návštěvníků.
Co bych do příštího ročníku vylepšil je dvojjazyčnost informací, jak uváděče, tak některých tištěných dokumentů. Mnoho cizinců se ptalo, co to vlastně je a ti co se nezeptali, ani nevěděli proč a za jakým účelem se tyto Dny konají, proč tam ti hoši zpívají zvláštní ?češtinou?.
Vše v češtině tedy u cizinců neuspělo, trochu to zachránila děvčata v tiskovém centru, která cizincům odpovídali anglicky, německy i polsky.
Také co se týká propagace měst, asi jediné město, které tuto akci vzalo jako prezentaci a nalákání návštěvníků k sobě, byla Karviná, a já bych se nebal říct, že Karviná pochopila smysl tohoto festivalu. Marně jsem tam hledal informace o Třinci, Českém Těšíně, Vendryni, Jablunkově ?
Všichni účinkující se specifikovali nářečím a byli skvělí, největší úspěch měla v sobotním programu skupina Blaf , která na posledním svém vystoupení přidávala na přání své písně a kdyby mohli hrát do rána, asi by to také všichni přivítali. Dalším větším sobotním úspěchem byli Gimnaści z Vendryně, kteří svými akrobatickými kousky (stavění lidských pyramid) brali dech všem divákům.
Zaregistroval jsem též ohlas jedné stařenky na Beatu Bocek, že takový řev to je hrůza, to ještě nikdy neslyšela a je to nevhodné. Jen jsem se tomuto názoru smál, byl ojedinělý a díky němu jsem pochopil kulturní rozdílnost stařenky a našeho regionu.
Nědělní program se nesl v duchu folklórních souborů, tance a zpěvu v krojích a svou pestrostí bych řekl, že završil dokonalost celého festivalu. Slovy návštěvníků: ?Bylo to prostě úžasné, skvělá podívaná?. Místostarosta Horní Suché, který se účastnil, stejně jako starostka Bystřice nad Olší byli unešení zájmem a velkým úspěchem a oba přislíbili, že příští rok do toho půjdou znova. Perličkou od nepotvrzených zdrojů a také možný důkaz, že tato akce měla úspěch i u cizinců svědčí to, že některé obrazy, které na festivalu vystavovali regionální umělci vzbudily zájem např. francouzských turistů, kteří je chtěli koupit.
Závěrem bych řekl, že Dny Těšínského Slezska v Praze byla zajímavá akce, mnoho lidem asi přinese svůj zasloužený cíl (někteří návštěvníci opravdu přišli zjistit o tomto regionu hodně, nejen se podívat na vystoupení, příkladem bylo, že se někteří ptali na lázně Darkov a jen Karviná předvídala správně, jaký přínos jim tyto Dny můžou přinést). Mnoho lidí by si mělo pro příště uvědomit, že by neměli propásnout šanci se prezentovat, problémy jako anglický text a propagační materiály jiných měst snad příště také zmizí.
Festival Dny Těšínského Slezska byl závislý na finančních prostředcích, všichni, kteří přispěli, jsou a mohou být spokojeni, že podpořili něco tak úžasného a věřím, že příští rok, si to uvědomí, i ostatní jaký přínos tato akce může mít, a podpoří tento festival a tím propagaci svého města, svého regionu.
Skládám poklonu všem organizátorům, sponzorům, že tato akce proběhla a věřím, že příští rok oficiální první ročník Dnů Těšínského Slezska v Praze bude dokonalý.

Dny Těšínského Slezska ? mnozí zaváhali

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:13 GMT

Uplynulý víkend, ve dnech 29. a 30. května, se v Praze, v krásném prostředí Valdštejnských zahrad a paláce, konal za slunečného počasí nultý ročník festivalu Dny Těšínského Slezska. Cílem bylo prezentovat tento specifický region široké veřejnosti. Na festivalu se předvedlo 400 účinkujících, které vidělo kolem 6000 návštěvníků. Co se týká propagace měst, asi jediné město, které tuto akci vzalo jako prezentaci a nalákání návštěvníků k sobě, byla Karviná, a já bych se nebal říct, že Karviná pochopila smysl tohoto festivalu. Marně jsem tam hledal informace o Třinci, Českém Těšíně, Vendryni, Jablunkově ?
Tato úspěšná akce bude určitě pro mnohé soubory i obce zúročením jejich letitého snažení, ostatní si snad uvědomí, že by příště neměli propásnout šanci prezentovat to, co je našemu regionu, a konkrétně jejich městu či obci vlastní - turistická atraktivnost, krása přírody, kulturní památky a bohatý kulturní a společenský život. Zájemců o náš region přišlo totiž do Valdštejnských zahrad a paláce opravdu mnoho a to i ze zahraničí.
Uspořádání samotné akce bylo hodně závislé na financích, jelikož vstup byl zdarma. Podstatnou úlohu tedy v přípravě i samotné realizaci sehráli sponzoři. Ti, kteří přispěli, věřím, že můžou být nadmíru spokojeni, ostatní mohou jen tiše závidět. A města, která se neúčastnila, jen stydět, že propásla jedinečnou šanci. Příští rok snad pochopí.
(Kompletní reportáž, fotografie najdete na http://eldar.cz/prostor )

Lidský vývoj

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:12 GMT

Když se narodíme, celý svět je nám neznámý, objevujeme plno zajímavých věcí, jsme zranitelní, závislí na rodičích, okolí na nás působí všemožnými vlivy, které přijímáme buď s úžasem nebo strachem.
Vyrůstáme. Začíná na nás doléhat přílišná nesvoboda ze strany rodičů, chceme být volní, svobodní, těžce neseme všechny příkazy typu: "vynes koš, ukliď, běž odhrabávat sníh". Stupňuje se to až do stádia vyhrůžek: "Dokud neuklidíš, nemůžeš jít ven". Porušíme-li jakýkoli příkaz, nastává stádium zákazu: "Přišla si pozdě a ještě opilá, co si to dovoluješ, měsíc nikam nepůjdeš a neopovažuj se vzdorovat."
Začínáme své rodiče nenávidět. Forma výchovy, kterou rodiče na své děti aplikuji se v tomto stádiu vývoje neosvědčuje a obrací se proti nim samým. Pro jedince je pocit svobody vším, a jakýkoli nátlak na jeho svobodu se rázně obrací proti utlačovatelům. Máme své zájmy, hudba nás začíná silně ovlivňovat, získáváme idoly, hledáme holky, z ženského pohledu kluky, pociťujeme dívajíce se na své okolí, že nám chybí láska, někdo, kdo by nám rozuměl, chápal, u rodičů pochopení hledat nemůžeme, tak jsou tu kamarádky, kamarádi, první lásky, chápeme, že opačné pohlaví pro nás znamená konec samoty a nepochopení v trýznivém světě rodičů.
Jsme mladí patří nám svět, starci se můžou jít zahrabat do hrobu, jsou nám volní. Stejně nám nerozumí, tak ať si mluví, co chtějí.
Je nám kolem osmnácti, vliv rodičů ochabuje natolik, že si sami uvědomují, že nemá význam dále své dítě vychovávat formou zákazů, příkazů, poučování a domlouvání.
Chápeme, že láska je pro nás vším, milujeme své drahé polovičky natolik, že bychom bez nich nemohli žít, vždyť ony nás chápou, jsou východiskem z nezávislosti od rodičů, mají pro nás pochopení, víme, že to bude navždy.
Když stárneme, naivní ideály lásek se vytrácí, dostáváme první rány od života, první zklamání v lásce, druhé, třetí... začneme chápat, že jako děti jsme byly naivní, dívky přestávají věřit, že najdou svého prince a začínají chápat, že by se měli držet při zemi. Je nám jasné, že všechno může jednou skončit, začínáme si vážit drobných radostí, zvažujeme, co je pro nás výhodné, začínáme myslet do budoucna, dívky hledají víc než jen krasavce, ale muže, který se dokáže postarat o rodinu, jsme dospělí. Dětské naivní ideály se vytratily, začínáme si vážit života, bát se nemocí, smrti, chudoby, samoty. Máme plno starostí, plno práce, málo času na své děti, zábavu, kamarády. Přestáváme chápat mládež, když jezdí jak idioti ve svých autech a říkáme si, jak je to nebezpečné, už chápeme, a přitom jsme byli stejní. Lezli jsme po střechách, jezdili jako silniční piráti, nadávali důchodcům, nechápali jsme ty dospělé lidi, kteří už pochopili, jako teď chápeme, když jsme dospělí. Snažíme se vychovávat své děti tak, aby se vyvarovaly všem těm špatným zkušenostem, které potkaly nás, a přesto nás naše děti nechápou, stejně jako jsme nechápali naše rodiče.
Jsme staří, nechápeme, jakou to může ta mládež poslouchat hudbu, vždyť ty indiánské rytmy, zdigitalizované křiky, zvuky troubících aut nejsou jako náš rock, pop, techno, house, punk z našeho mládí.
Jsme staří, nechápeme, když nás bolí nohy a jsme unaveni, že ta mládež nás nepustí sednout. Nechápeme, proč nám vyčítají, že někteří z nás jen čumíme z oken, chodíme na procházky. Možná ta mládež neví, že nás všechno bolí, že chceme mít klid, že se bojíme smrti a chceme ještě chvíli žít?
P.S.: Čím méně lidí s mým názorem souhlasí, tím lépe. A všichni ostatní možná porozumí, že život by se měl žít a chápat.

Dnešní představa Velikonoc?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:11 GMT

Velikonoční svátky nejlépe charakterizují změnu myšlení dnešní mládeže. Kdo ze studentů ví, proč se slaví Velikonoce, co to vůbec jsou za svátky? Nepochybuji, že někteří mají jasnou představu, už proto, že se o tom každoročně dovídají v médiích. Noviny, televize jsou v tomto stereotypem, a každý člověk si může být jistý, že až se přiblíží nějaké svátky, vždy budou dopodrobna vysvětleny. Dovolím si říct, nebýt tohoto informačního pravidelného stereotypu, nevěděla by dnešní mládež proč?, ruku na srdce, kdo z nás ví s naprostou jistotou, proč existují Velikonoce, proč se slaví, proč je Velikonoční pondělí?
Kdybychom udělali menší sociální průzkum nepochybuji o dospění k závěru, že všichni si spojí Velikonoce s malovanými vajíčky. Kluci by tvrdili, že chodí za holkami, aby je pořádně vykoupali a smočili ve vodě (cíl většiny mužského pohlaví), naplácali na zadek oplatou za trápení, které holky klukům způsobují. Pro kluky to je jediný den, kdy holky můžou beztrestně okoupat, a ještě za to dostanou nějaký ten alkohol, prostě pořádně se opít, najíst. Od děvčat, tet, babiček, dostanou sladkosti, peníze, takže se i obohatí.
Holky tvrdí, že Velikonoce nemají v lásce, je to pro ně šovinistický svátek, ještě k tomu musí dělat vajíčka, péct beránky, uklízet, a všechno, k čemu to spěje je například vytírání vody v koupelně nebo na chodbě.
Kluci tvrzení holek popírají a vyčítají jim, že se na Velikonoce jen starají o to, aby pořádně zamkli, vypínají kohoutky s vodou, dělají, že neslyší zvonění u dveří.
Kde je pravda, to ať si vyřeší ženské a mužské pohlaví mezi sebou. Více či méně důležitý je fakt, že hlavní podstata Velikonoc se z podvědomí dnešní mládeže vytrácí.
Svět se vyvíjí, proto aspoň uchovávejme vzpomínky. Dnešní studenti budou vzpomínat na Velikonoce možná výše popsaného typu, příští generace, tedy spíše mužské pohlaví, může mít představu nebo symbol Velikonoc jako krásnou dívku v přestrojení za velikonoční ?zaječici?, které můžou s radostí a velkou chutí naplácat i na holou.

Už potřetí oslaví Studentský svět změnu letopočtu: PF 2004

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:10 GMT

Milí studenti, autoři a čtenáři,
jak by řekl klasik: Vánoce už klepou na dveře. Svátky pohody, klidné atmosféry se ale mění na svátky úklidu, honbou po obchodních slevách, dárcích, mnozí trpí vánočními depresemi. Vánoce začínají znamenat utrpení nežli svátky. Okolnosti sice nenapovídají tomu, že by se to v brzké době změnilo, vše ale závisí jen na nás.
Studentský svět oslaví už třetí Vánoce, tudíž velmi rád potřetí píšu vánoční a novoroční přání a přemýšlím, co bych napsal nám studentům a čtenářům, kteří každý týden čtou tyto výtvory a žasnou, jakou krásu muže někdo zplodit nebo nadávají, jak takovou blbost mohl někdo vymyslet? Stejně jako jsou tyto druhy lidí, jedni kritizují a druzí tvoří, stejně tak bude vždy svět ?zlý? a ?dobrý?.
Eliminujme proto netoleranci, nepochopení, závist, zlobu. Nahraďme ji krásou, uvědoměním si, že lidé mají chyby. Hodnoťme nejen výsledek, ale i snahu něco dělat, něco psát. Změňme nepochopení v pochopení a toleranci. Předvídejme u lidí myšlenkové zvraty, výkyvy nálad, nebuďme tak strašně povrchní, dívajíce se jen očima a nevidouce to, co je uvnitř skryté, např. jaké úsilí a námahu druzí vykonávají.
Nebuďme závistiví k těm, kteří žijí v blahobytu, ať už se k němu dostali nekalými činnostmi, přes známosti nebo opravdu tvrdou prací. Proč jsme mnohdy závistiví? Proč odlišujeme lidi na obyčejné a slavné, chudé a bohaté? Všechno se to děje jen z nevědomosti. Nevíme, jak se žije těm, kteří tvoří, píšou, kteří jsou pomlouváni, kteří jsou kritizování, nebo kteří mají peníze, žijí jinak, neznáme to, nevíme, jen se domníváme, a proto odlišujeme.
Proč nechápeme, že člověk se ze svých chyb může poučit, když všichni si sami na sobě uvědomujeme, že se snažíme vyhýbat stejným chybám, zdokonalovat se učením z chyb, ze zkušeností? Jak je to absurdní, když na ostatních to neakceptujeme.
Nerozlišujme mezi studenty a dospělými jen proto, že dospělí mají více zkušenosti. Nehodnoťme lidi podle slov, ale podle jejich činů.
Možná tímto chováním dospějeme aspoň k částečné eliminaci tzv. zlého světa, nad kterým se všichni aspoň chvíli v nějaké životní situaci trápíme, a říkáme si proč? Proč mě potkalo zrovna toto? Odpověď je jednoduchá. Nejsme takoví, abychom dokázali chápat, předvídat, chovat se tak, jak tady výše píši, jsme jen lidé, a každý je jiný, nejsme dokonalí, každý máme své chyby, a proto není svět takový, jaký ho mnohdy chceme, ale podívejme se na to z jiného hlediska: ta různorodost lidských vlastností nám ukazuje pestrý život se všemi životními útrapami a úspěchy, které k tomu patří.
A tedy, co je lepší? Žít jen v dobrém světě, plném lásky, citů, pochopení, porozumění, předvídání, nebo v pestrém životě i negativních vlastností? Na to neumím a nechci jednoznačně odpovídat, už z výše uvedených vlastností jako je porozumění a pochopení.
Proto Vám přeji, ať žijete tak, jak chcete vy, ať prožijete vánoční svátky tak, jak si to přejete, i když přání mnohdy zůstanou jen pouhým přáním. Tak tedy přeji, ať se nám všem jednou splní naše přání. A do nového roku 2004 mnoho pochopení, tolerance, odpouštění, málo zloby, nenávisti, a uvědomění si, že lidé nemohou být dokonalí.
Hezké, klidné, pohodové Vánoce a krásný nový rok 2004 spolu s hodně skvělými příspěvky a zajímavým čtením za Studentský svět přeje Kamil Mrázek.

O čem všem lze psát

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:09 GMT

Témat je více než dost: škola, studentský život, lidé, civilizace, globalizace, svět, peníze, technika, politika, to vše očima studentů, vztahy, rodiče, dospělí, kamarádi, město, ve kterém žiji, domov, sport, problémy, drogy, sex, alkohol, generační rozdíly, kultura, divadlo, kino, diskotéka, pozvánky, recenze, kritiky nebo komentáře k situaci, věci, lidem, městu a tak dále a tak dále? Je toho opravdu mnoho, o čem lze psát, a přesto redakci přijde na jeden článek pět básní. Poměr článků, názorů, chcete-li prózy, ku básním ve mně vyvolává pochybnosti, zda studenti umí psát i něco jiného než básničky, pokud ano, ironicky zvolávám: ?Hurá a dokažte to!?.
Jen tak mezi námi, nemyslím si, že škola naučí studenty psát své názory, projevovat se, škola jim jen k tomu dává možnost, jakýsi nástroj, jak psát, jak se projevovat, jak psát bez chyb a tzv. spisovně, ale napsat něco, vyjádřit něco na papír umí každý, jen musí chtít, jen musí být snaha a ne strach. Jak řekl Mičurin: ?Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusů?. Dokažte to a nebojte se psát o čemkoli, nebojte se psát, a to sděluji všem studentům i těm, kteří ještě nikdy nic nenapsali, i těm, kteří se bojí svou tvorbu, své názory zveřejnit.
Nebojte se psát, když máte možnost i pseudonymně. Studentský svět je Vaše rubrika. Dáváme prostor vašim příspěvkům a jen vašimi příspěvky rozhodujete na jaké úrovni tato rubrika bude a jak dlouho bude existovat. Nepromarněte šanci se veřejně projevit a zveřejnit váš výtvor. Motivačním faktorem k vaší dokonalé studentské tvorbě je nejen menši honorář za zveřejnění, ale snad i pocit, že můžete široké veřejnosti sdělit svůj názor, publikovat svou povídku, příběh, zajímavost ze života, báseň a mnoho dalšího.

ANO!?!

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:08 GMT

Pochopen minulostí, zbaven přítomností, hledě do budoucnosti jako ten trosečník čekaje pochopit výběr své vlastní zkázy, jenž přichází tak snadno a pomalu jakožto život sám na pustém ostrově. Bojme se nože dělaje krev, bojme se sudeb života daných. Bojme se budoucnosti, cílů, snů, bojme se myšlenek na smrt, bojme se smrti samé, bojme se neznámá, jenž přichází, bojme se světa, nechť vejdeme do nebe, smrt není hrozba, smrt není dar, smrt je život sám, nechť jsme dobro, nechť jsme zlo, nechť jsme smůla, nechť štěstí, nechť jsme život, naděje umírá, sen se nezdá, krása prolétá, blbost je věčná, prosíce nežít ve světě nenávisti, prosíce umřít ve světě štěstí, o co vlastně prosíme, co chceme nikdy nevíte. Svoboda nechť nás oprostí, vůle a hrdost potupí, skonče šťastný v životě hladovém, rychlosti neznaje, spánku neoplývaje, jen věčností krásou odzbrojen, smysly otupen, světla tmy vida, tak mladý a přesto tak stár, pochopen smysl běhu, smysl života, smysl štěstí, krásy zbaven, myšlenkami popraven. Negativum bourá přítomnost, pozitivum ničí minulost. Jak dokonalost sama, jak vzpoura citů námi dána, umřeme ve spěchu, umřeme v pouhých myšlenkách štěstí, reálně nevidouce neštěstí, nehledíce na svět opravdový, zda slunce svítí, dávno ho nevidíme, zda nebe je modré, dávno zčernalo, zda ptáci zpívají, my už je neslyšíme, a čemu se divíme, vždyť prý žijeme, žijeme bídně, světe nediv se, žijeme prý v blahu, žijeme v iluzi, informace nepřicházejíce, pravdu neznajíce, lži snadno podléhajíce, nenávist ničí vzpomínky, ničí lásku, hněv podtrhuje zlobu, zapomnění ničí dobro, ukazujíc jen nepochopení života smyslu, pesimismus s optimismem vzájemně tancují, lidé štěstí a klid hledajíce, nedívajíce se na vše ostatní. ANO, žijeme šťastně a prasátka se naučila vzduchem létat?

Peklo je neschopnost rozumu

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:07 GMT

Mám rád citáty, protože ve slovech, které někdo vyřkl, ať už před několika desítkami let nebo nyní, se nachází moudro života, zkušenosti lidí, kteří už toho mnoho zažili, kteří mohou světu něco dát, moudro v každých slovech. Některé citáty jsou zajímavé, některé méně, ale všechny jsou úžasné, protože se v nich skrývá jakýsi život, jakýsi poznatek, který autor chce sdělit ostatním. Vždy když už nevím jak dál, si sednu k mým sbírkám citátů, a věřte nebo ne, pročítat moudra lidí a snažit se díky ním pochopit pohnutky lidí, pocity, duši člověka je zajímavé.
Kdosi řekl: "Peklo je neschopnost rozumu". Beznaděj, bezmocnost myšlení, kdy přemýšlíte co teď, proč, jak, kdy, za co? Kdy přemýšlíte například nad tím, co se vlastně stalo, co budete dělat, proč, vrátí se, nevrátí, miluji ji, nemiluje mě? A nemůžete na nic přijít, ta beznaděj vás ubíjí, ty myšlenky ničí, nedokážete přestat myslet, už nechcete myslet, chcete dělat něco jiného, abyste nemuseli myslet, ale nejde to, stále přemýšlíte, nedokážete myslet na něco jiného. Ano, je to jako v pekle, rozum je neschopný přestat myslet, myslet na to, na co nechcete nebo chcete. To je opravdu peklo. Kdybychom neměli rozum, dokázali bychom možná žít v ráji, ale my ho máme, tak všichni aspoň několikrát za život zažijí peklo. Peklo kvůli nevědomosti, neznalosti odpovědí na naše otázky. Peklo kvůli lidským vlastnostem jako je například zbabělost, lítost, lež, neschopnost říkat pravdu, nemožnost ubližovat. Nikdo není upřímný, upřímnost neexistuje. Upřímný je člověk jen když se mu to hodí, ale to už, posuďte sami, není upřímnost ? Upřímnost je špatná vlastnost.
Někdy je lepší pravdu nevědět, a žít v naději, ale vždy je pravdou, že člověk nedokáže přijmout pravdu, když doufá v naději. Chci pravdu a ne naději? Chci naději a ne pravdu? Chci pravdu i naději? Chci mít v životě jasno, chci znát odpovědi, abych nemusel přemýšlet nebo chci raději mít naději a přemýšlet, a proč nejde mít oboje, znát pravdu i mít naději? Nechci raději přemýšlet, ale přesto chci vědět proč? No prostě peklo je neschopnost rozumu.

Život je boj s větrnými mlýny, neřekl člověk

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:06 GMT

Kdysi někdo napsal "Život je boj s větrnými mlýny". Člověku, který ví co od života chce, který má jasné cíle se tato věta příčí. Říká si, jak lživá informace to musí být, jak člověk, který to řekne musí být zoufalý. Postupem času zjišťuji, že člověk, který to řekl má pravdu. Život je boj s větrnými mlýny, už tvrdím i já. Lidé si myslí, že mají cíle, mají smysl v tomto životě, ale stejně tak jako jsou lidé pomíjiví, stejně tak jako slova a sliby pomíjivé, stejně tak jako se přátelé stávají nepřáteli, stejně tak je smysl a cíl lidí jen boj s větrnými mlýny. A je už doufám jasné, čím je to způsobeno? Pouze lidmi. Opravdový život není v tom jak lidé žijí a co dělají, ale jací jsou, jaké mají vlastnosti, city, jak přemýšlejí, jací jsou uvnitř. Jen na tom závisí jaký bude život na Zemi. A tím pádem si sami sobě ubližujeme. Proto existuje zrada, nenávist, zášť, lži, takový je opravdový život.
Četl jsem knihu, kde autor tvrdil, že všichni jsme sobci a dokázal to tím, že pokud se podíváme na naši skupinovou fotku. kde jsme vyfoceni třeba s přáteli, první co hledáme jsme my a pak se díváme na ostatní. Více jasný důkaz než tento posuďte sami neexistuje.
Tím pádem nemůže existovat žádné přátelství. Máme přátelé, kterým se můžeme svěřit, kteří nám mnohdy i pomůžou, ale přesto vždy zůstaneme sami. Lidem, kteří jsou šťastní je jedno jak na tom jsou ostatní. Tady se také ukazuje sobectví a povrchnost lidí. Proto hledáte-li přítele, hledejte toho, kdo nemá šťastný život. Jen ten Vám dokáže opravdově pomoci. Jak absurdní je sobectví. A pokud i on začne být někdy šťastný, pak přátelství v tom pravém slova smyslu "dokážu za přítele i umřít" končí. Snad proto nejlepší vzpomínky máme na přátelé či blízké, kteří už nejsou mezi živými. Ptáte se proč? Snad už víte odpověď. Lidské vlastnosti se nezmění a proto žijeme v takovém světě.
A já si čím dál víc říkám, raději žít ve snu, ve svém světě, raději žít jen pro sebe a být svobodný. Ale to bych byl jako všichni. Raději trpět a ztratit všechno než žít pro sebe. Ať jsou šťastní všichni ti sobečtí lidé, ať mají ve mně nešťastného přítele. Nikdo nemůže mít všechno, jen člověk a lidé mohou. Nechci být člověk. Bojujme všichni jen s větrnými mlýny. Jen tak můžeme být šťastní v tomto absurdním světě člověčích vlastností.

Z okna vlaku aneb kam spějeme?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:05 GMT

Jedu vlakem, který se kvůli stavbám koridoru jen tak courá. Je krásné počasí, otevřu okénko vystrčím hlavu ven, abych byl jen já a okolí, a pozoruji tu nádhernou přírodu, řeky, nádherné louky, pastviny, lesy, zvířata, lidi. To všechno se kolem mě během několika málo minut mihne a v tu chvíli jsem to pochopil. Jestliže vlak jede pomalu, můžete se dívat z otevřeného okna, ale jakmile vlak zrychlí, silný protivítr vám tento zážitek neumožňuje a o tom to je. Lidé chtějí mít všechno hned, chtějí být všude co nejrychleji, chtějí mít všechno co nejrychleji bez přemýšlení. Doba je uspěchaná. Proto stavíme koridory, aby vlaky jezdili rychleji, abychom byli všude rychleji, nepřemýšlíme nad tím, že nám to znemožní sledovat krásy přírody, přemýšlet o světě. Hlavně, že budeme tam kde chceme včas, za pár sekund. A budeme mít všechno, co chceme bez rozmyslu. Doba je uspěchaná, všichni toužíme po úspěchu bez námahy, bez časových ztrát. Snad nám to v budoucnosti chybět nebude. Budeme mít všechno, co si přejeme, jen na to přemýšlení pravděpodobně nezbude čas ani příležitost.

Hutnický den v Třinci očima návštěvníků

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:04 GMT

Chce se vykřiknout konečně! Konečně na letošní Hutnický den v Třinci nebylo škaredé počasí, což jsme si už opravdu po několika letech zasloužili. Krásné a teplé počasí nabádalo účastníky k vytvoření velkého třineckého pikniku na trávě. Program jako každý rok byl pestrý. A návštěvníci si mohli vybrat, co se jim líbí. Z jejich názorů nelze říct zda byl program opravdu vydařený. Ptal jsem se několika lidí a ti mi řekli vždy něco jiného. Zazněly také názory, že minulé programy Hutnického dne byly lepší, takže si musíte udělat "obrázek" sami. Každý má opravdu jiný názor. Jednomu se líbilo vystoupení Ivana Mládka a spol., jiným skupina Buty. Několik názorů zaznělo také na to, že vybraná Miss Steel nebyla zrovna ta nejhezčí. Ale na čem se všichni shodli byl ohňostroj, musím uznat, že ten byl ze všech Hutnických dnů opravdu nejlepší, snad výstižněji nejúžasnější. Mí dotázaní se také shodli, že vystoupení zpěváků Pomády na pódiu letního koupaliště po skončení ohňostroje bylo opravdu dobré z celého programu.
Někteří si stěžovali, že program skončil ve 2:00, ale mnoho (nebylo jich vskutku málo) účastníku se ještě chtělo bavit dále. Takže co by se mohlo změnit a co se opakuje každým rokem je brzké ukončení celého programu. Možná příště pořadatelé prodlouží Hutnický den například do 4:00 do rána. A také by podle názorů některých studentů mohli pořadatelé zavést nějaké studentské vstupné. Ale to je všechno právě jen na pořadatelích.
Ať už byl Hutnický den pro účastníky jakýkoliv, nikdy nebude všechno pro všechny dokonalé, protože každý člověk je jiný a každému se libí něco jiného, jak jsem se sám přesvědčil. Ale doufám, že z pestrého programu si každý vybral, co se mu líbilo a vím, že opět za rok přijde spousta letošních návštěvníků, což je hlavní ukazatel, že Hutnický den se pořád líbí a je na co se chodit bavit. A pokud se program nelíbí otázkou je, proč na Hutnický den lidé chodí, že?
Přeji, ať pořadatelům nevyhasne tvůrčí mysl, ať je "Hutník" čím dál lepší, což se rozhodně u ohňostroje nejvíce daří podle názorů lidí. A hlavně ať pořadatelé neusnou na vavřínech jen proto, že na Hutnický den stále chodí hodně lidí.

Hezké Vánoce dětem bez domova aneb Jak to dopadlo?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:03 GMT

Ve dvou číslech místního tisku v Třinci Třineckého hutníku ve Studentském světe byla zveřejněna prosba o příspěvek nebo věcný dar do projektu "Hezké Vánoce dětem bez domova" vytvořený a zorganizovaný několika studenty českého českotěšínského gymnázia. A jak to probíhalo a dopadlo? Studenti sháněli příspěvky a dary. Jedna studentka mi k tomu řekla: "Snažili jsme se o to, aby lidé začali přemýšlet nad hodnotou peněz, nad tím, že i malý příspěvek může udělat velkou radost. Žádali jsem mnoho firem, podniků, studentů, profesorů, rodičů i ostatních lidí. Abych pravdu řekla, byla jsem vcelku zklamaná reakcemi firem (např. z Třince), které, když se dověděli, že chceme dar pro Dětský domov v Havířově, nám "zabouchly" dveře s tím, že v Havířově je to pro ně, co se týče reklamy a jejich prospěchu nevýhodné. Já se jen divím, kam až klesla hodnota... Kde se poděla lidskost, vlastnost pomáhat ostatním, kteří to potřebují. Ale naštěstí se našli i lidé, kteří nehleděli na svůj prospěch, na svou reklamu, a pomohli. I přesto, že většina chtěla zůstat v anonymitě, bych jim všem ráda ze srdce poděkovala a patří k nim také rodiče, studenti, kamarádi, profesoři. Díky těmto všem hodným lidem by se nám nikdy nepodařilo sesbírat částku v hodnotě 6 229,--, za kterou jsme pak následně koupili cizojazyčné slovníky, a jiné potřebné knihy, hračky a drobnosti. Dále nám nejmenovaný podnikatel přispěl kalkulačkami (24 kusů), hodné P.M. Zlatnictví v Českém Těšíně drobnými dárky. ČSOB Třinec - volejbalovým míčem, studenti cukrovím..., každý dal něco, čím chtěl děti potěšit."
Během sbírky studenty zkontaktovalo také havířovské gymnázium, které se ochotně a s radostí začalo spolupodílet na této akci.
Studenti z obou gymnázií si s předáním množství sesbíraných a koupených dárků připravili i vánoční besídku. Zahráli a zazpívali všem v Havířovském dětském domovu koledy, vánoční písně, studenti z českotěšínského gymnázia předvedli své humorné ztvárnění Polednice, všichni se také zapojili do zábavné soutěžní hry havířovského gymnázia a všichni společně jsme si zazpívali. Myslím, že děti z dětského domova v Havířově a studenti budou vzpomínat na tyto Vánoce, na tuto vánoční besídku ještě hodně dlouho. Všichni se dobře bavili a bylo na dětech vidět, že jsou šťastní a mají ze všech dárku a z celého dne velkou radost a to bylo cílem této akce, která se podle mě vskutku povedla.
Kéž by takovýchto projektů bylo čím dál více a kéž by lidí, kteří mají srdce, chtějí obdarovat a udělat děti šťastné aspoň na Vánoce bylo čím dál více. Nejen já, i všichni tito studenti si do nového roku přejí, aby bylo čím dál méně lidí, kteří myslí jen na sebe. Lidé, firmy, kteří pomohli uskutečnit tento projekt to už dokázali. Kdo bude další?

P.F. 2003 aneb pour féliciter 2003 Studentského světa

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:02 GMT

(nejen čtenářům Třineckého hutníku)
Za pár dní jsou tu Vánoce, za několik více Silvestr a Nový rok. A jak to všechno asi oslaví studenti. Všichni máme prázdniny. Že je to úžasné, o tom bych nepolemizoval, ale jak je každý prožijeme. Já bych se vsadil, že většina vánoční svátky využije ke studiu. Proč? Faktem je leden a události v něm. Vysokoškolákům nastává v lednu zkouškové období, středoškoláci a žáci píši pololetní písemky a jsou zkoušení. I přes tyto skutečnosti jsou studenti stále odlišní, někteří odpočívají a někteří nenechají nic náhodě a pečlivě se učí. Kdo z nich bude úspěšnější? Na tuto otázku bych si netroufl odpovědět. Proč? Ovlivňujících faktorů úspěšností je mnoho a ty se ještě vzájemně prolínají. Jsou to třeba inteligence, štěstí, náhoda, pečlivé studium, ale i často velmi fungující a zároveň odsuzující faktory jako jsou množství známostí? Jak o tom tedy přemýšlím, nevím, zda říct, ať se přes Vánoce učíte, či raději odpočíváte. Tak se zamyslete, výběr je na vás. Ať je to tak či jinak, přeji všem studentům a čtenářům Studentského světa, mnoho krásných vánočních zážitků, studentům trochu odpočinku, a hlavně všem úspěšný a štěstím provázející rok 2003.
Zároveň za Studentský svět děkuji všem dosavadním přispěvovatelům, kteří od května 2001 něco napsali či stále píši. Přeji všem mnoho nových nápadů na články a mnoho zaslaných úžasných příspěvků do Studentského světa, protože tuto rubrika tvoříte jen vy, vašimi příspěvky. A tímto všichni tvoříte náš svět, studentský svět.
Kamil Mrázek, šéfredaktor časopisu PROSTOR

Ekologie? Nezájem! Jediným řešením je motivovat penězi

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:01 GMT

V médiích a to čím dál častěji se objevuje, jak se zhoršuje prostředí na Zemi, jak zanedlouho nebudeme mít co dýchat, jak bude voda znečištěna, kolik odpadů lidé produkují, přímo řečeno, že ekologická situace na naší planetě se čím dál více zhoršuje.
My to ale nevnímáme, je nám to jedno. Mnoho lidí si jen říká: "Než bude ekologická situace tak špatná, tak to už tu dávno nebudeme." Ekologičtí aktivisté také nic nezmůžou, protože jejich řešení, třeba přivazovat se na stromy je velmi naivní a hloupé.
Jedna z lidských vlastností je, že pokud lidé nejsou problému tak blízko, že ho můžou okusit sami, tak ho ani neřeší, jelikož si ani nepřipouští, že může nastat. Je to dáno tím, že lidé neumí řešit problémy, které se jich netýkají, neumí myslet na to, co bude. Většina myslí na to, co je teď a jak teď žijí.
Jediná možnost, jak můžeme vnímat, že se něco děje, je ta, že to musíme pocítit. A myslím, že už se tak děje a je na vás rozhodnout, zda je to dobře či špatně. Zdražuje se voda, zdražuje se energie? A proč? Je to proto, že se zvyšuje spotřeba, že se zvyšují náklady na čištění vody, je to proto, že ekologická situace na Zemi se zhoršuje a potřebujeme již teď šetřit zdroji. Jen pomocí zdražování, tzn. penězi si možná lide uvědomí, že se něco děje. Klidně by mohl také fungovat, a někde funguje, trend, že pokud třídíme odpad, tak neplatíme za jeho odvoz, myslím, že to je šance na úspěch. Zdražovat životní zdroje, platit lidem, nebo jim dávat slevy za to, že jsou více ekologičtější je jediná šance, jak přimět lidi chránit naší planetu. Peníze jsou jediným motivačním prostředkem pro lidi v jakékoliv oblasti. Je to ale dobře, řekněte? Myslím, že není. Ale čí je to vina? Nás všech.

Drahý smích v divadle

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:37:00 GMT

26. září 2002 jsem zhlédl představení J. Mladého a J. A. Náhlovského v kulturním domě Trisia v Třinci. Bylo to humorné jako vždy. Tito dva komici opět nezklamali a splnili očekávání těch diváků, kteří si vyšli do divadla za cílem se určitě pobavit. Pokud diváci očekávali něco více, odcházeli zklamaní. Někteří diváci mi to i potvrdili. Humor byl úžasný, ale jaký byl výsledek představení? Už jste uvažovali nad tím, co Vám divadelní představení dávají? Co si z nich vždy odnesete? Já jsem jen občasný divadelní divák a cílem mých návštěv divadla je můj pracovní novinářský zájem zjistit, o čem to bude, a po zhlédnutí vás určitě rád vždy informuji, protože se mi v hlavě zážitky jen hemží.
Například u takového humorného představení se směji a když odcházím ze sálu mám dobrou náladu, ale že bych poté věděl, čemu jsem se to vlastně smál, jaké tam padly humorné věty, to jen stěží doluji ze své mysli. A proč je to tak, mi pomohly zjistit a potvrdit také názory a postřehy dalších, pro mě známých diváků.
Tato představení jsou bez děje, bez emocí, jediným cílem je pobavit diváka, tak aby se popukal k smíchu. A jakmile toto skončí, divák už neví, o čem to bylo, přemýšlí a zjišťuje, že to na něm zanechalo jen dobrou náladu. Nic víc, žádné myšlenky, skoro nic, co tam bylo řečeno, si už nepamatuje. Pokud máte stejný názor po zhlédnutí tohoto představení, tak jsem rád, že názory vás ostatních se neliší. Je to u většiny takovýchto typů představení. A pak si diváci řeknou, tak draze platit za smích, chvíli je to štve, ale příště přijdou do divadla znovu, protože je zajímá, jaké nové vtipy, humorné scénky účinkující vymysleli. A tak to je pořád dokola. Vždy nějaký divák přijde a to je možná dobře a tak to možná má být. Ale proč?
Divadlo je drahé a je to škoda. Možná kdyby bylo levnější, mohl jsem tam vidět i více mladých, více studentů. Pokud si myslíte, že drahé vstupenky nejsou důvodem, proč mladí do divadla nechodí a že důvodem je jen to, že studenti do divadla prostě už nechtějí, pak máte možná pravdu, ale proč mladých lidí vidíme více v kinech? Je to tam levnější a u stejně, možná i více humorné komedie na plátně se dá pobavit také.
Můj subjektivní pocit je, že chození do divadla se postupně stává záležitosti pro více majetné diváky. Věřme, že se toho nedočkáme a kultura bude dostupná všem, i studentům. Věřím a doufám, že kulturní dům Trisia v Třinci, proto dělá vše a že za některé drahé představení doopravdy nemůže.

"Česká republika je Francie před patnácti lety", říká Elsa

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:59 GMT

Občanské sdružení AVE v Českém Těšíně, spolu s finskou organizací Kesalukioseura a francouzskou MJC de Palasieau zorganizovali výměnný program zaměřený na divadlo v rámci projektu Národní agentury Mládež. Od 18. do 28. července bylo hostitelskou zemí Finsko, projekt nesl název International Art Summer. Od 1. do 10. srpna byla hostitelskou zemí Česká Republika s projektem Studna zaměřeného na minulost, přítomnost a budoucnost a jeho divadelního ztvárnění. Na přelomu října a listopadu budou mladí studenti ve Francii s projektem tamní organizace MJC de Palasieau nazvaného Project Thrila Theathral, jejichž cílem bude vytvořit divadelní představení. U nás byli mladí Francouzi, Finové a Češi ubytování na chatě Zuzana v Mostech u Jablunkova. To vše jste se mohli dozvědět z regionálního zpravodajství TV i dalších médií.
Já měl možnost trávit s nimi nějaký čas a tak jsem se ptal na to, co v médiích nebylo, zajímaly mě jejich názory na Českou republiku a srovnání s jejich zemí, názory na školu a rozdíly mezi mládeži. Povídal jsem si s Elsou a Samirou z Francie, Mimmi z Finska a Karin, Mexičankou, která žije ve Finsku. Tady Vám přináším, co jsem se dozvěděl nejen od nich.
Francie
"Česká republika je Francie před patnácti lety", odpověděla Elsa na otázku rozdílu mezi ČR a Francií. Dozvěděl jsem se, že mládež ve Francii jezdí na skateboardu (na každém rohu to je vidět). Rádi sportují, hrají pouliční sporty. Mladí lidé také velmi rádi chodí do kina, do divadla, mezi zájmy francouzské mládeže je zpěv a malování, řekla mi Samira. To jsem se mohl přesvědčit i sám v Mostech, jelikož Francouzi stále něco kreslili. Zpívat své písně učili i české studenty a naopak. Mladí Francouzi se oblékají podle slov českých studentek trochu zajímavě, atypicky pro nás. Někdy poznáte, že to nejsou Češi už na pohled, což jsem se mohl přesvědčit i já. Zajímal mě i trend značkových oblečení ve Francii. Elsa: "Většina francouzské mládeže je v tomto ohledu stejná jako jinde". Potvrdila mi, že vliv USA, kdy mladí lidé vzhlíží pro ní doslovně k "hloupému" americkému stylu, je i ve Francii dost velký a mnoho mladých ve Francii je oblečeno do "značek" Nike, Adidas.
Samira: "Líbí se mi tady, jsou tady hory, u nás je jenom rovina. Pro obyčejné Francouze je lyžování velmi drahé, lyžují většinou lidé z vyššími příjmy", dozvěděl jsem se.
Elsa: "Jsem hrdá na to, že politika a ekonomika Francie je tak silná a dobrá, mohla jsem se o tom přesvědčit i zde, tady v Česku je velmi levně". "Francie je "moderní" země, tady je zase krásně", pokračovala.

A co škola, školství ve Francii?
Samira: "Školství ve Francii je aspoň podle mě náročné. Ale učitelé jsou přátelští a dávají prostor diskuzím se studenty. Na univerzitách profesory nezajímá jestli chodíš do školy nebo ne. Je to tvá věc".
Finsko
"Česká Republika je krásná země, líbí se mi Praha a jsou tady krásní kluci" odpověděla mi Mimmi na otázku jak se jí tady líbí. "Ve Finsku jsou všichni tamní obyvatelé (kluci i holky) blonďatí", pokračovala. Potvrzuji, mohl jsem se o tom přesvědčit v Mostech. "Mládež u nás není moc odlišná od české mládeže, je to stejné, nevidím velké rozdíly. Tady se mi zdá, že mládež je více otevřená, více společenská. A určitě jsou tady rozhodně hezčí kluci než u nás." Ve Finsku mládež ráda chodí do kina, maluje a zpívá a hraje pouliční fotbal, dozvěděl jsem se. Přesvědčil jsem se sám, že Finové rádi zpívají (při zpěvu písničky skupiny Abba) i malují stejně jako Francouzi. "Ve škole jsou učitelé přátelští, mám ve škole hodně dobrých kamarádů, s kterými dovádíme".
Je zajímavé, že jen u nás hodně studentů své profesory nemá rádo. Když jsem se zeptal studentů jak z Francie tak Finska, jestli nemají rádi některé profesory, někteří z nich se mě zeptali proč? Pak mi odpověděli, to co už jste si mohli přečíst výše, že nemají důvod je nemít rádi, že jsou přátelští a dávají prostor diskuzi. Ale také záleží koho se ptáte, takže je to jako u nás, někteří mají rádi své některé učitelé, někteří ne.
Mexiko
"V Mexiku je životní úroveň velmi ubohá. Mladí lidé jsou uzavření do sebe, nejsou vůbec společenští, nemají kamarády, starají se jen o sebe. V Mexiku všichni umí hrát na kytaru a také rádi zpívají a malují. Učitelé se o studenty vůbec nezajímají, školství je tam na stejně nízké úrovni, jako životní úroveň tamních lidí. Jsem ráda, že jsme se přestěhovali," řekla mi Karin.
Co na závěr?
Ať už jsou nějaké rozdíly mezi lidmi, bylo vidět, že všechny se mezi mladými rychle ztratily, všichni si skvěle rozuměli, našli nové přátele, společně se bavili ve volném čase, spolupracovali na tvorbě a hraní scének, společně se smáli při vtipných scénkách, společně brečeli při smutných vlastních ztvárněních scének například na téma AIDS. Bylo vidět, že rozdíly mezi studenty žádné nejsou a krásně vytvořené přátelství bylo poznat i při závěrečném smutném loučení, a to i přesto, že se na konci října zase všichni uvidí tentokrát ve Francii.

Noc plná hvězd 2002

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:58 GMT

Plno lidí ze všech koutů Česka, plno různých lidi všech věkových kategorií a vyznávači všech hudebních žánrů, plno hudby, zábavy a alkoholu, tak to byl rockový festival Noc plná hvězd, který se každoročně pořádá na třineckém stadiónu Borek. Třinečtí si už asi na ten kravál poslední víkend v červnu zvykli. Na druhou stranu možná někteří jsou i rádi, že nemusí platit vstupné, vždyť díky nepřekonatelnému hluku, mají hudební produkci přímo doma. Uvažovali jste už o tom, jak to tam na tom Borku můžou ti návštěvníci vydržet, když hudbu lze slyšet zřetelně tak daleko? Ano? Pak věřte, že podle mě šíření zvuku klame, a dalo by se s nadsázkou říct, že čím jste dále, tím vše slyšíte lépe. Jinak je pravdou, že přímo u reprobeden, zjistíte, že hudba není jen tzv. psychického charakteru, ale má i fyzickou sílu, žaludek, srdce, všechno to ve vás "buší". A ti méně zdatní i ohluchnou, ale to jen ve výjimečných případech a opravdu jen v těsné blízkosti zdroje zvuku.
A jaké postřehy jsem si z festivalu přinesl. I když velmi propagovaná polská maxim hvězda Lady Pank nepřijela, myslím si, že hvězda pátečního večera byla slovenská skupina No Name, svou hudbou i dobrou choreografií dokázala účastníky dostat do toho správného varu.
A určitě nesmím opomenout exhibicionistické prvky Richarda Krajča ze skupiny Kryštof, který, domnívám se proto, aby jej viděli opravdu všichni, vylezl na konstrukci osvětlení skoro nad plachtu postaveného pódia. Dokonce na festivalu byl k zahlédnutí také Ivan Langer z ODS.
A samozřejmě jako každý rok bylo i tento rok plno nepořádku, plno bahna, plno lidí. Mimochodem na festivalech, různých akcích a prostě všude, kde jsou davy lidí se opravdu ukazuje, že člověk se potřebuje úplně odreagovat a zapomenout na všechny své starosti, chovat se přirozeně bez přetvářek. A to je v pořádku, protože by se jinak z celé společnosti a ze starostí z ní plynoucí brzy zbláznil. Je fajn, že hudba a davové akce toto dokážou.

Učíme se, učíme, nakonec pak podvádíme

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:57 GMT

Podle slov snad všech učitelů, profesorů, kteří se pravděpodobně domluvili na nějakém velkém celorepublikovém srazu (ha ha ha, humor) nás škola naučí to, co budeme potřebovat v životě. Řeknu Vám, ten budoucí čas, tam je vskutku na místě, jelikož já stále čekám, kdy to budu moci říct, protože zatím jsem se nesetkal podle mě ani s jednou věcí, kterou bych ze svého studia mohl využít ve svém životě. (To co potřebuji se učím sám). No ale nepodlehnu panice, stále čekám, kdy to přijde, snad se jednou dočkám, abych mohl říct, doopravdy měli pravdu, ti kvůli, kterým se pořád stresujeme, kvůli kterým nemáme volný čas atd.
Ale co vím jistě, co zatím podle ostatních studujících ze studia všichni umí, je podvádět, opisovat či lhát. Toto se studenti ve škole naučí dokonale, postupem studia studenti v tomto oboru své metody zlepšují a někteří se to jen naučí a zůstanou u toho. Zároveň lituji, ty kteří podvádět nechtějí (dnes už jich je málo a stále se jejich počet zmenšuje). Jak k tomu přijdou. Všechno se naučí (čas strávený nad učením je neúměrný výkonu ve škole) a mají pak horší známky, než ti kteří to prachsprostě opíši z taháku nebo od spolužáku, vůbec se neučí a raději si užívají někde s kamarády či kamarádkami. Takže spravedliví lidé, se pak také začínají raději učit podvádět, tímto spravedliví mizejí (a tak je to dokola, přijde nový student a škola ho naučí podvádět). Poté ze škol ze středních, z vysokých vycházejí "blbí" lidé. Blbí inženýři, magistři, doktoři, kteří se za své studium nic kromě podvádění nenaučili. Prostě titul nemusí být všechno, že? Jsou dokonce i takové školy, kde se mezi studenty traduje, že bez taháků či opisování tyto školy nikdo nedokončí. Takový je systém našeho školství? A teď jsem na to přišel, pokud je pravda, co říkají učitelé či profesoři, že škola nás učí to, co budeme potřebovat v životě, tak je mi líto, že všichni budeme nakonec umět podvádět. Nechci umět podvádět, doufám, že se ještě nenaučím.

Pošlete své jméno na Mars!

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:56 GMT

Zaujal vás tento nadpis? O čem si myslíte, že tento článek bude? Pokud se vám zdá, že tento nadpis měl jenom zaujmout čtenáře, pak jste na omylu. Nadpis vyjadřuje skutečnou výzvu pro všechny z nás. Pošlete své jméno na Mars je projekt amerického národního úřadu pro letectví a kosmonautiku, známého pro všechny spíše pod zkratkou NASA. Informace a všechno ostatní o tomto projektu naleznete na internetové adrese http://mars.jpl.nasa.gov pod odkazem "Send Your name to Mars"
A v čem spočívá tento projekt?
Vaše jméno, které zapíšete do formuláře na Internetu (na výše zmíněné adrese) se zašle do centra NASA, kde jsou tyto jména shromažďována. Poté budou vypálena na CD a odeslána spolu se sondou na Mars. Tam nosič se jmény lidí, vašimi jmény, sonda zanechá na věčně časy, třeba pro další civilizace, mimozemšťany, pro budoucí návštěvníky Marsu atd. Jednoduše řečeno vaše jméno zůstane na Marsu a kdoví, kdo si ho za několik desítek či tisíc let bude moci přečíst.
Proto neváhejte a pošlete své jméno na Mars, už tak učinilo přes dva a půl milionů lidí. I tímto malým krokem podpořte výzkum Marsu. A kdoví, zda-li se tam někdo z nás někdy dostane, tak aspoň se tam dostanou naše jména.

Kontrola u pokladny?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:55 GMT

Už se vám to někdy stalo? Nakupujete si tak třeba v BigBille v Českém Těšíně a u pokladny vám prodavačka říká: "Ukažte mi tam tu aktovku"? Ne. Tak to asi vypadáte z pohledu prodavačky dobře nebo jste ještě neměli to štěstí. Nedávno jsem však byl u toho, jak to prodavačka po nakupující mladé osobě požadovala. Poté jsem se dozvěděl, že zpravidla ukazují tašky jen mladí, čím to? Zarazilo mě, jak je podezíravost z krádeží soustředěná na mladé lidi. Kdybych byl na jejím místě a u pokladny po mě prodavačka požadovala, ať ukážu, co mám v tašce, už bych do toho obchodu ani nevkročil a krom toho bych se zeptal, jestli vypadám nějak podezřele nebo proč zrovna já, když přede mnou stáli starší lidé a do jejich tašek se nedívala?
Prodavačky pravděpodobně mají právo, snad i povinnost bránit se proti opravdovým zlodějům, o tom bych asi nepolemizoval. Ale myslím, že by byl lepší funkční kamerový systém a jiná ochrana, než aby tímto způsobem odrazovali slušné nakupující, nemyslíte?

Nový školní časopis na českotěšínském gymnáziu

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:54 GMT

11. března 2002 vyjde první číslo zbrusu nového školního časopisu na českém gymnáziu v Českém Těšíně pod názvem HUGO. A pokud se také ptáte, proč právě jméno časopisu je HUGO, tak vězte, že je to zkratka čtyř slov: Humor, Umění, Genialita, Otevřenost.
Jeho šéfredaktorka studentka třetího ročníku čtyřletého studia Vendula Haltofová založila časopis s cílem dát tímto časopisem dohromady mnohdy názorově odlišné studenty i přiblížit profesory. Jednoduše řečeno, aby fungovala týmová nálada ve škole, tak aby byli všichni šťastní, mohli se dozvídat informace ze školy, ze svého okolí, mnoho zajímavých věcí, pobavili se při čtení a mohli i všichni přispívat svými názory a příspěvky.
Přeji a doufám, že nejen já, tomuto novému školnímu časopisu úspěch a pevně věřím, že se bude líbit všem jejím čtenářům, bude dobře fungovat, bude dělat dobré jméno škole, protože školní časopisy jsou nedílnou součástí skvělých škol a jejich studentů. Školní časopis je jeden z faktorů, který dokazuje, že škola umí komunikovat se studenty a podporovat je v jejich mimoškolních aktivitách.
A skromně jsem rád, že nejen internetový Studentský časopis PROSTOR stál u zrodu této myšlenky nového časopisu HUGO na gymnáziu v Českém Těšíně a plně ho podpoří a budeme spolupracovat a také i zde si budete moci přečíst články jejich redaktorů.

Žijme, nepřetvařujme se!

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:53 GMT

Každý člověk je individualita, má jiné zájmy, jiný život, jiné vlastnosti. Těžko najdeme dvě osoby, které jsou ve všem dokonale stejné, proto každý člověk je výjimečný a pokud bych to vzal z jiného úhlu pohledu, pak každý člověk je nejlepší.
Ale proč se lidé snaží žít tak, aby v očích druhých nevypadali hloupě, aby nevypadali jako trosky, aby je nikdo nepomlouval. Nebo dokonce, aby byli lepší, měli lepší život než ostatní, i když tomu tak ve skutečnosti třeba není. Lidé si vylepšují svůj život, jen aby nevypadali před ostatními špatně, přetvařují se.
Je to asi v lidech, závidět si, předhánět se vzájemně, lhát si, vymlouvat se, podrážet se, být prostě v očích druhých lepší, i když skutečnost je jiná. Lidé se nechají ovlivnit davem, nechtějí se vymykat společnosti, nechtějí být tím, čím jsou, nechtějí být výjimeční, mají tendenci se přizpůsobovat ostatním, mají tendenci se zbytečně bránit, mají tendenci být ovlivňováni pomluvami, urážkami. Celý život to takto dělají a nemají svůj vlastní život, mnoho z nás nemá svůj vlastní život a přece každý z nás je výjimečný, ojedinělý, nejlepší, nemusíme se přetvařovat, závidět si. Žijme bez lží, přetvářek a závisti, aspoň se o to snažme, chápejme svůj život, pak budeme nejlepší a pokud ne pro všechny, tak aspoň pro někoho.

Užívejte života i v roce 2002

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:52 GMT

Rok 2001 před několika dny skončil a před námi jsou nová dobrodružství, nové zážitky, nový rok 2002, další jaro, léto, podzim zima a nám bude, doufám, prima. Ve školách do nás dostanou nové vědomosti, teda aspoň se o to učitelé a profesoři pokusí, zda úspěšně závisí jen na nás. V nejbližší době nás všechny ale přesto některé jinak čekají písemky, pololetní vysvědčení, zkoušení a zkouškové období. Přeji nám všem, ať to všechno úspěšně zvládneme, a vlastně ať úspěšně zvládneme celý rok 2002. Nenechme se zahanbit a vyvraťme tvrzení, že studenti jsou rok co rok horší, dokažme, že to není pravda. Buďme vzdělaní, doufám, že nám to k něčemu v budoucnu bude. A aspoň na nás budou rodiče hrdí, že jsme něco užitečného dokázali. Ale také nezapomeňte na to, že není nad životní zkušenosti, život nás naučí, tak si ho také užívejte. Učme se umět žít, učme se umět sami vzdělávat, učme se umět chtít být vzdělaní. Ať nám nový rok 2002 přinese mnoho nového, přinese mnoho úspěchu a štěstí. Nebuďme pesimisté, buďme optimisté.

Třinecký muzikál Snílek

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:51 GMT

V neděli 2. prosince 2001 mohli diváci v sále kina Bystřice nad Olší shlédnout představení nového českého muzikálu Snílek. Tento muzikál se odlišuje od ostatních tím, že v něm vystupují amatérští zpěváci - děti a vedoucí klubu Pathfinder. (Klub Pathfinder je občanské sdružení, jehož hlavním cílem je práce s mladými lidmi ve věku 10-15 let. Na území Třince působí od roku 1995 jako oddíl číslo 57 - Krvinky Třinec.)
I když jsem toto představení v Bystřici nemohl shlédnout, podle očitých svědků, by se dalo říct, že se vydařilo, svědčil o tom fakt, že sál byl zcela zaplněn.
Autor Snílka a zároveň vedoucí zdejšího oddílu pochází z Třince a tak si tento muzikál vysloužil přívlastek "třinecký". Děj muzikálu spadá do starodávných příběhů bible, kdy otec Jákob rozmazloval jedno ze svých dětí, a proto je jeho bratři prodali do egyptského otroctví. V průběhu vystoupení tak mají diváci možnost prožít s tímto mladým člověkem všechny útrapy a nakonec i slávu, která se mu dostává.
Po premiéře muzikálu 29. září 2001 v aule třineckého gymnázia byli jeho protagonisté pozváni do několika měst nejen ČR a budou tak reprezentovat město Třinec i ve vzdálenějších končinách naší vlasti. Pro "třinecké" bude ještě jedna možnost shlédnutí tohoto díla a to tuto stříbrnou neděli 16. prosince 2001 v divadelním sále Kulturního domu TRISIA v 17:30 hodin. Jste srdečně zváni. A já si toto představení také nenechám ujít, protože muzikál, kde hrají amatérští mladí lidé může být zajímavý.
Věřím a doufám, že tento muzikál bude tak skvělý a úspěšný, jak ho popisují někteří diváci a tvůrci ? A určitě po shlédnutí o tom napíšu, jelikož jsem ho ještě neviděl.

Bažantnice - je to prý čím dál horší

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:50 GMT

Tradiční Bažantnice třineckého gymnázia, na které jsou první ročníky pasovány na bažanty se letos uskutečnila v pátek 26. října v Kulturním domě Trisia. A jaké to tam bylo z pohledu mého a také, pro větší objektivitu, ostatních zúčastněných, kterých jsem se ptal?
Oficiálně měla bažantnice začít v 18 hodin, ale začala pro nedostatek zúčastněných o trochu později. Oficiální část - program - kdy vybraní studenti prvních ročníku soutěžili v zajímavých disciplínách, nebyla moc dlouhá a ne moc promyšlená. Asi proto, že se všichni už těšili, jak se začne "pařit" na rytmy hudby a pít "kofola". A tak, aby se neřeklo, nějaká ta oficiální část proběhla, a pak to začalo?
Byla tam dokonce i živá kapela, nějaká skupina mladých lidí, jejich hudba sice nebyla do tanečního rytmu, ale co se dalo dělat. Tak si ji všichni poslechli. Podle části zúčastněných tam nebyla dobrá hudba vůbec. Prostě bažantnice, i když byla ve větším a lepším prostředí než minule, nesklidila tak velký úspěch u zúčastněných jak jsem předpokládal, což je dost velká škoda. Někteří se ale bavili, poznali staré a nové kamarády, tancovali a hodovali, i když ten bar měl prý také špatnou "kofolu". Většina zúčastněných se ale shodla na tom, že rok co rok je to čím dal horší a jaké to bude za příště, když někteří tvrdí, že už raději nepřijdou, uvidíme.
Ale všichni musíme ocenit tu námahu, že bažantnice mohla letos opět proběhnout, i když nebyla dokonalá a taková jakou si ji všichni představovali. Vždyť pořadatelé 6.B a 6.C jsou také lidi, a lidé, jak víme, nejsou dokonalí. Kdoví jestli příští rok pořadatele vůbec budou a jestli bude bažantnice? Ale bažantnice by se neměla konat jen z tradice, že musí být, ale proto, že ji studenti chtějí a že se chtějí bavit a studenti-pořadatele by měli toto studentům umožnit, měli by chtít uspořádat bažantnici co nejlépe, aby se všem líbila a to aspoň se zajímavým programem.
Přeji úspěch.

Draci v Tyře

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:49 GMT

Byla sobota 27. října a já viděl létat v Tyře draky. Ano, slyšíte dobře, čtyřhlavé saně se promenádovali po obloze nad Kozincem. Nevěříte, to byste měli, nebo neměli? No tak jo, trochu jsem to přehnal žádné čtyřhlavé saně chrlící oheň na obloze nelétali, co tam létalo byli papíroví draci, a to díky Mateřské škole v Tyře, která tuto akci pro rodiče a jejich ratolesti ze školky uspořádala.
Právě v Tyře a právě při sledování dětí a rodičů, jak společně pouštěli draky, jsem si teprve uvědomil, že začíná podzim. Že někteří papíroví draci vzlétli několikrát a nejvýše nebylo podstatné, co bylo hlavní a nádherné byl pocit, že se všichni snaží o největší zpestření sobotního dopoledne dětem... Doufám a věřím, že nejen v Tyře se mohou děti setkat s pouštěním draků. A kdybych se náhodou mýlil a pouštění draků bylo v dnešní době v této oblasti již výjimečnou událostí, pak na všechny školky nebo rodiče apeluji, vraťte dětem tuto podzimní tradici, nezapomeňte na pouštění draků!

Invex?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:48 GMT

Nějak jsem se ocitl v Brně, jedu si tak tramvají a najednou zpozoruji nápis Brněnské veletrhy a výstavy - INVEX, rozzáří se mi oči, tento týden je přece INVEX ráj všech nadšenců, počítačových odborníků? Uběhla asi hodina a já jsem si v tlačenici, všemožných blbců, sprostě mluvících mladých koupil lístek a vstupuji na INVEX do počítačového ráje. Záhy se tento ráj pro mě a mnoho dalších lidí stává peklem. Vystavovatelů oproti předchozím rokům stále ubývá a tento rok, tam skoro nic nebylo, opominu-li mobilní operátory, kteří z tohoto odborného veltrhu dělali cirkus.
A co studenti a veřejnost? Mnoho mladých lidi, zde nejede, proto, aby načerpala nové informace o počítačích, jezdí na Invex, aby se ulili ze školy, jezdí, zde si zahrát hry, nebo aby ukořistili co nejvíce CD, reklamních materiálů firem a je jim jedno, zda je to zajímá nebo ne, prostě mají CD nebo nálepku zadarmo. A tak vystavovatelé již odmítají komunikovat se studenty, tváří se na ně jako na nějaký odpad, který tam nemá co dělat a nemá ani na ně mluvit. Přitom jsem se setkal s dospělými návštěvníky, jejichž odbornost a záměr návštěvy Invexu je v mnoha případech stejný jako záměr studentů.
Ale jak k tomu studenti, kteří se doopravdy zajímají o počítače přijdou. Nijak, musíte být dospělí, tak kolem 30 - 50 let, aby se s Vámi mnoho vystavovatelů vůbec bavilo.
A pokud vás napadá myšlenka, že je to jiné, když jdete ve dnech, kdy Invex není pro širokou veřejnost, ale pro odborníky a novináře, pak vám sděluji toto, je to absolutně jedno, odborníků a novinářů je tam úplně stejně a možná i více než široké veřejnosti v ostatních dnech. Já mám takový pocit, že už se tam dostanou prakticky všichni, kteří chtějí, a vůbec nejsou novináři nebo odborníci, kteří tomu rozumí, jsou to prostě lidi s kontakty a kamarádi novinářů.
Veletrh INVEX již není to, co bývalo a mnoho lidi, které znám už tam příště, pokud tento veltrh ještě vůbec bude, asi nepřijdou a já pravidelný návštěvník budu mezi nimi. Invex - ráj všech nadšenců ztratil svůj význam, který byl ukázat odborné a široké veřejnosti svět techniky, seznámit je s novinkami a dokonce každý měl možnost si zde nakoupit co nejlevněji. Tento rok potvrdil slova mnoha odborníků, že to už není pravda. Tento veletrh začíná upadat a už existuje jen z principu.

Věková diskriminace

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:47 GMT

Všude se píše a mluví o diskriminaci etnických menšin nebo pohlaví. Ale co takhle věková diskriminace? Ta je poněkud zvláštní.
V "normálním" životě, např. v konkurzech na zaměstnaní, se upřednostňují lidé mladší. Ve studentském životě, ve školách, ať už na základních, středních nebo vysokých, je tomu naopak. Mladší se stávají terčem posměchu i šikany starších studentů. Dokonce i v očích učitelů jsou ti starší "lepší", prý se mnohdy chovají slušněji, jsou chytřejší, moudřejší a hlavně mají více zkušeností, a tak jim učitelé, při svěřování něja-kého důležitého úkolu a jiných pověření, vždy dávají před mladšími studenty přednost. Ukažte mi, kde tomu tak není.
Co z toho vyplývá? Ve školách je lepší být starší, jelikož se diskriminují věkově mladší, a ve věku "dospělém", když už například sháníte práci, chodíte po konkurzech, je lepší být mladší.
No, není to zajímavé? Ať už jste mladí nebo staří, věkové diskriminaci se nevyhnete. A co víc, ani bránit se jí nemůžete.

Osud

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:46 GMT

Co je vlastně osud? Je to slovo, které používá stále více lidí. Všichni se pravděpodobně shodnou, že osud je to, co zažijeme ve svém životě. Pak se ale názory rozcházejí v tom, zda osud lze ovlivnit nebo ne, a zda osud je jen to dobré nebo také to zlé. A nad tím, kde se naše názory rozcházejí jsem se trochu pozastavil.
Synonyma "osudu", které jsem našel jsou: běh života, úděl, sudba, neštěstí, pohroma, trápení. Z tohoto výčtu bych předpokládal, že osud je také to zlé, co nás v životě může potkat. Někteří tomu, ale nevěří. Je to snad proto, že je ještě nic zlého nepotkalo, proto věří na osud jako na něco dobrého... Určitě znáte lidi, kteří tvrdí: "Nechám to osudu, zda se dostanu na gympl." a v duchu, věří, že se tam dostanou bez přípravy, věří, že osud je jen to dobré. Myslím, že jak, je potká něco, co nepředpokládali, co nechtěli, změní svůj názor.
A lze osud ovlivnit? Myslím, že už jste také slyšeli: "To je prostě osud a nic to nezmění.". Já, a nejsem určitě sám, s tímto tvrzením nesouhlasím, osud je jen v našich rukách, život je jen v našich rukách, je jen na nás, jak ho chceme žít. Pro lidi, kteří tvrdí, že je to osud a nic to nezmění, znamená toto slovo pouhou výmluvu, protože už nemohou nebo nechtějí nic ovlivnit.
Chyťte svůj život do svých rukou, vykašlete se na osud. Váš osud bude jen takový, jaký ho chcete mít, jaký si ho vytvoříte. A vězte, případný neúspěch není překážkou k dosažení cíle. Nebuďme pesimisté.

Lze přeletět přes řídítka?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:45 GMT

Kdysi jsem si myslel, že ne. Jak může někdo přeletět přes řídítka, vždyť spadnete buď doleva nebo doprava, ale dopředu, přesně přes řídítka? To není možné. Tak to jsem si myslel, až do doby, kdy se mi to stalo také. A pokud jste stejně skeptičtí v této věci jako jsem byl já. Děláte chybu, ono to doopravdy lze. Mě se to stalo už dávno, před několika lety, jedu si tak na kole, dívám se okolo na lidi, na všechno, co se pohybuje, otáčím hlavou doleva, doprava, dozadu a najednou padám, padám dopředu, zadní kolo mě vyhodilo a já letím přes řídítka, "jdu" k zemi a kolo padá na mě, jako by vědělo, kde spadnu, zajímavé. Kamarád se směje, kolemjdoucí lidé také, tři minuty trvá, než kolo odstraním z mého těla bez cizí pomoci, bez pomoci kamaráda a ostatních lidí, kteří se stejně smíchy nemůžou ani hnout. Jsem jen trochu odřený, padl jsem k mé radosti do příkopu, kde tráva, kopřivy a hlína zmírnily vzniklé důsledky - odřeniny. Vstal jsem a zjišťuji, že pád zavinil hrbol na cestě, na kterou jsem se nedíval, no snad jsem vám ještě zapomněl říct, že jsem právě před pádem držel řídítka jen jednou rukou, což byla asi hlavní příčina pádu, jemuž jsem do té doby nevěřil, pádu přes řídítka, rovně, ne doleva, ani doprava? A tak trochu odřeny, trochu od krve odjíždím domů, mám obě ruce pevně na řídítkách a dívám se na cestu.
Od té doby, od niž dnes uplynulo několik let, už věřím, že lze přeletět přes řídítka kola.

básně - Věřit slibům lidí a Čekání

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:44 GMT

Věřit slibům lidí?
Nevěřím nikomu, ničemu,
a proto jsem prý k ničemu.
Věřit v něco,
co neexistuje,
věřit slibům,
které nikdo nesplňuje.
Zdá se mi to,
nebo to opravdu tak funguje.
Proč pak věřit?

Čekání
Čekám a nevím proč
Čekám a nikdo nejde
Čekám a nic se nestává
Čekám snad na osud
Čekám na život
Čekám na klid
Ne, ten klid mě ubíjí
Čekám, až se něco stane
Nechci čekat
a nemůžu s tím nic dělat
a proto čekám a nevím proč

Jaké to je v jižních Čechách?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:43 GMT

Nejvíce rybníků v ČR, největší počet rybářů na kilometr čtvereční, nejznámější a možná i nejkrásnější zámky Hluboká a zároveň hrad Český Krumlov, světově nejznámější a nejdiskutovanější jaderná elektrárna Temelín, tak to jsou jižní Čechy, kde jsem strávil s kamarády čtyři dny prázdnin.
Lidé
Lidé v jihočeském kraji (v okolí Českých Budějovic), aspoň já jsem na ně narazil, jsou velmi vstřícní. Vždy vám poradí například cestu, dají se s vámi jednodušeji do řeči a jsou velmi milí.
Na druhou stranu jsem také narazil na lidi bez domova, pro většinu takzvané bezdomovce, kteří byli docela neústupní a skoro až bránili lidem v odchodu z nádraží, když jsem přijel vlakem do Českých Budějovic, ale to už byl večer. Byl jsem na jihu Čech sice krátko, ale opět v Českém Krumlově jsem pouhou náhodou narazil na dalšího člověka, který kolemjdoucím říkal různé moudra, pak jim trochu začal nadávat, no úžasný zážitek. S tolika zvláštními lidmi jsem se ještě za tak krátkou dobu nesetkal? Myslím, že jsem měl prostě štěstí? a to nepíšu ironicky.
Kraj
Jak už jsem naznačil v úvodu, tento kraj se může pyšnit množstvím rybníků a to znamená, že skoro všude narazíte na rybáře? Myslím, že každý kdo se v jižních Čechách narodil musel být aspoň jednou za svůj život chytat ryby, nemluvě o rybářích, kteří tráví chytáním ryb svůj podstatný život jak u rybníků, tak u Vltavy, která tudy protéká.
Jihočeský kraj v okolí Českých Budějovic není zase tak hornatý jako Slezsko, a díky bezhornatému povrchu je absolutně odevšad vidět světově nejznámější jeden z divů České republiky velké jaderné monstrum zvané Temelín, jehož krása vůbec nepřebíjí krásu tamější přírody.
Další poznatky
Jeden z oddechových zájmů lidí v tomto kraji je také sjíždění řek a samozřejmě především Vltavy, o tom se můžete přesvědčit i na vlastní kůži například v Českém Krumlově.
Tam se také nachází turisticky hojně navštěvovaný státní zámek a hrad Český Krumlov.
A stejné je to se zámkem Hluboká nad Vltavou, kde se to zase hemží mimo návštěvníků také svatebními obřady před branami zámku v zahradách.
Shrnutí
Pokud se vydáte do jižních Čech, vězte, že svou přírodou, zelenými lesy, nádhernými parky, velmi milými, zvláštními, také zajímavými lidmi a krásnými rybníky se nemohou rovnat naší oblasti.

Nepředstavit se v telefonu?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:42 GMT

Telefon je dobrá věc, ale když vám někdo volá a vy nejste doma a volající se také člověku, který telefon zvedne nepředstaví a nenechá žádný vzkaz, pak je to k zbláznění. Žijete v takovém nevědomí, kdo volal a chcete, aby dotyčný zavolal znova.
Někdo nechce sdělit své jméno třeba proto, že se bojí představit jinému než tomu, komu chce volat. Já to sice nepochopím, ale je to tak. Je mi jasné, že někteří nejsou odvážní nebo k nesdělení svého jména mají jiné důvody, lidé jsou prostě různí.
Ale pak vámi volaný musí přemýšlet, kdo to byl (zjistit to z pevné linky normálně nejde), jestli vůbec tento člověk zavolá znova a určitě by chtěl, aby volající ještě jednou zvedl sluchátko, zvedl mobil k uchu, vyťukal číslo a zavolal.
Proto nebojte se telefonovat, představujte se raději vždy (dotyčný vám pak, když bude vědět kdo volal, zavolá zpět), mimochodem víte kolik ušetříte trápení těm, kterým jste volali a nechtěli jste se z jakýchkoliv důvodů představit jinému. Nebo aspoň zavolejte znova, možná, že už budete mít štěstí? a ten komu jste chtěli volat, bude klidnější, když se dozví, kdo volal a bude velmi rád, že voláte.
Jsem si jistý, že vámi volaný a nedostižený člověk určitě chce, abyste mu zavolali znova, určitě chce s vámi mluvit.

báseň - Zmoudříme?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:41 GMT

Ano,
je odpověď na otázku,
jež nikdy nebude vyřčena
Ta otázka zní: "Nezmoudříme?"
Ano, je pravda,
kterou si poneseme do života
stále stejného,
bez "moudrých" lidí,
Nemám pravdu?
Promiňte, vím, budou tu,
lidé vzdělaní.
Je to ale vše,
co v životě potřebujeme?
Myslím, že ano,
já to věděl,
nezmoudříme.

Starostliví lidé ještě nevymřeli

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:40 GMT

Jeden kamarád má zvláštní hobby, zajímá se o vlaky a vším kolem nich. Ano, slyšíte dobře, i takový koníček může někdo mít. Rád jezdí vlakem, rád o nich píše, zná o nich snad všechno, dokonce je i fotí? A s focením vlaků je také spjatý tento zážitek z minulého týdne. Byla neděle, kamarád se rozhodl si opět najít nějakou tu trať a vyfotit si projíždějící vlaky. Jel jsem s ním na kole, bylo to někde v Lomné na trati do Čadce a zpět. Našel takové zvláštní místo u tratě, ve vysokých kopřivách. A čekal na projíždějící vlaky, aby si je mohl vyfotit. Vyfotil čtyři projíždějící lokomotivy a rozhodl se, že tam počká do šesti hodin, jestli náhodou ještě něco nepojede. Já jsem stál opodál u cesty? A najednou, bylo pět minut před šestou, jsem zaslechl ženský hlas přicházející od místa kolejových tratí: "Je vám něco?", "Nepotřebujete něco?", "Je vám dobře?".
Pochopil jsem, že nějaká paní si dělá starost o kamaráda, v jejichž očích se jí asi zdálo, že on chce skočit pod vlak. A když jí odpověděl, že fotí vlaky? Myslím, že si stále myslela, že je nějak duševně narušený? a že to je jenom k zamaskování? a pokračovalo to: "Vy fotíte vlaky, jo?, "Jsou jiná a lepší místa na focení."? No, musím uznat, že když jsem tu paní slyšel, byl jsem v křečích smíchu.
Na druhou stranu jsem se moc nedivil, je pravda, že mezi občany ve Slezsku je málo lidí, kteří fotí vlaky? I když té paní už asi nikdo nevysvětlí, že takoví "blázni" existují, bylo to aspoň poučné. A stále můžu říct, že starostliví lidé, kteří dokážou pomoct úplně cizím lidem ještě nevymřeli, i když v tomto případě by se o pomoc asi nejednalo. Ale co kdyby to byl doopravdy někdo jiný, který by vlaky fotit nechtěl.
Pokud právě teď čte tyto řádky paní, která v tom sehrála hlavní roli, chtěl bych ji říct: "Byla jste skvělá? a určitě jste se postarala o dlouhou zábavu kamaráda, který o tom bude ještě mnohokrát vyprávět, a také se příště nedivte, že i takoví lidé, kteří fotí vlaky existují? Víte, lidé jsou různí."

Pravdivý příběh: ona a on

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:39 GMT

Na těchto dalších řádcích vám prozradím jeden zvláštní příběh. Je to příběh, který je skutečně pravdivý, jak by řekl klasik, mám exklusivní práva. Jen jména aktérů jsou pozměněna. Je to příběh mezi klukem a holkou. A kde je začátek? Začalo to před několika lety. Oba chodili ještě na základní školu. Tento kluk, říkejme mu Pavel, se v té době seznámil s novými kamarády, kteří měli jednu kamarádku, s níž se znali již od svého útlého dětství, říkejme ji Jana. A pokud Pavel poznal nové kamarády, poznal i Janu a všichni společně kamarádili. Jana je krásná. Pavel zase tak moc ne, ale i přesto se do něho Jana zamilovala. Pavla ani v nejmenším nenapadlo, že tak překrásné holce a k tomu ještě o dva, tři roky starší než on, se může líbit. Dozvěděl se to, když všichni přátelé společně seděli venku a Jana pošeptala jednomu z kamarádů, že se jí Pavel líbí, aby to Pavlovi řekl.
Ale co následovalo dále? Věřte, že tuto část asi neví ani sami aktéři Pavel a Jana. Snad byl Pavel v šoku? Snad s láskou neměl žádné zkušenosti? Ale nezdálo se, že by spolu tito dva třeba, jak se říká, chodili, vlastně ani Pavel nedal Janě na vědomí, že opětuje její city. V tomto zvláštním vztahu určitě sehrál velkou roli jakýsi podivný strach. Bylo to celé zvláštní. A vyplynuli z toho také další události. Totiž, aby se Pavel nějak neztrapnil, se Janě začal raději vyhýbat. On sám neví proč, i přesto, že věděl, že ho Jana miluje. A on miluje jí?
Nakonec se zdálo, že z jeho úspěšného vyhýbání byl konec jejich zvláštního "vztahu".
Ale zdání klame a skoro po dvou letech, kdy již Pavel Janu nevídal, se ocitl na gymnáziu v prvním ročníku. A co se stalo, studovala tam také Jana. Pavel pochopil, že Jana je do Pavla stále zamilovaná a zjistil také, že všechny její kamarádky a někteří její kamarádi nějak věděli, že Jana má ráda Pavla. Pavel pochopil, nezapomněla na něho. I přesto, že Pavel byl do Jany také stále zamilovaný a hrozně se mu líbila, tak z nějakého důvodu to nechtěl dát najevo před jejími kamarády a před ní.
Dokonce Jana občas sedávala se svou kamarádkou na lavičce před jeho domem a Pavel ačkoliv šel kolem nich jako by si jich ani nevšiml, ale doma si to pak vyčítal, že dělá blbosti.
A tak se to stalo. Jana pak přestala doufat, asi na Pavla i zapomněla. A tak zvláštní vztah mezi Janou a Pavlem skončil. Pavel zjistil, že Jana si našla jiného kluka. Pak také odmaturovala a teď studuje na vysoké škole. Ale co Pavel? Má teď jednu nedořešenou etapu svého života a také si občas na Janu vzpomene. Dokonce teď, kdy od "začátku vztahu" uběhlo asi sedm let, se to rozhodl vyřešit. Chtěl se s Janou sejít a vysvětlit si to a omluvit se. Tak vzal veškerou odvahu, kterou nikdy předtím neměl a Janě před několika dny zavolal. Na toto volání sbíral odvahu tři dny, ale spíše bych řekl, že odvahu sbíral celé roky. Bylo to šílené, zmoudřel věkem? Tři roky ji neviděl, jen tak, když se uviděli, se pozdravili. On teď věděl, že se asi už zbláznil, že jí chce volat po tolika letech proto, aby se s ní mohl třeba sejít a omluvit se.
A přesto doopravdy Janě zavolal, jakmile se jí ale představil, Jana ho už nepoznala a ani, když jí trochu pomohl si vzpomenout. Tím pádem bylo zbytečné něco domlouvat, a tak jeho odvážný hovor s Janou skončil. A dá se říct, že tak skončil i tento příběh. Jana už na Pavla zapomněla. Pavel nemá ve své jedné etapě života jasno, už se asi nedozví, jak to doopravdy bylo, už se asi neomluví.
Tak co z toho příběhu vyplývá? Že pokud budete takoví a nebudete myslet rychleji a budete všemu nechávat hladký průběh, nechávat všechno osudu a řešit všechno na poslední chvíli, dopadnete jako Pavel. Život na vás nečeká, proto chyťte svojí příležitost hned, jakmile se naskytne, ale kdo to dokáže? Víte kolik je na světě takových Pavlů? Proč? Záleží to i na jiných?

Generační rozdíly?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:38 GMT

Přemýšlel jsem tak, proč existují generační rozdíly už tolik generací? Přece člověk by měl být poučitelný. Ale to ne. Podívejme se třeba na rozpory mezi rodiči a jejich dětmi. Každý rodič své ratolesti stále opakuje, že když byl mladý, byl slušný, vychovaný, učil se, neodmlouval, prostě byl hodné dítě, které na slovo poslouchá své rodiče a učil se na výborné známky atd. To tvrdí každý rodič, až je to neuvěřitelné, jací byli všichni rodiče v mládí skvělí. Je to snad tím, že zapomínají na to, jací byli? Je to snad proto, že chtějí své děti vychovat k obrazu svému a nechtějí, aby dítě mělo špatný vzor, nebo se chtějí pomstít na svých dětech stejně jako se jejich rodiče chovali k nim?
Ať už je to tak nebo jinak. Chtěl bych všem říct, nezapomínejte.
Pokud budu rodič nezapomenu na to, co jsem prováděl v mládí, jaký jsem byl a nebudu přece svým dětem třeba lhát a dělat ze sebe něco, co jsem nebyl a používat to pro ti nim při nějakých třeba zbytečných trestech, které stejně v mnoha případech u žádného dítěte nepomohou spíše naopak. A proto mladí lidé, budoucí rodiče, nezapomeňte na to, jací jste v mládí. Ale i vy nynější rodiče, vzpomeňte si, jací jste byli, nelžete svým dětem, o tom, že jste byli třeba hodní, dobře jste se učili, jen proto, aby měli ve vás vzor.
Netrapte své děti stejně jako trápili rodiče vás. Buďte jiní, poučte se, nezapomínejte na své dětství, buďte fér, vždyť jste určitě v mládí vyváděli (vím, byla jiná doba) na svou dobu jistě srovnatelně jako nynější mladí. Ale možná, že ne. I výjimky se najdou, ale tomu přece nevěříte.
A to stejné platí pro budoucí učitelé, nezapomínejte, jací jste byli žáci a studenti, nezapomínejte, co jste si mysleli o učitelích, jaké jste měli problémy, poučte se, buďte jiní.

Jsme opravdu horší?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:37 GMT

Často slýchávám, že studenti jsou dnes jiní než před lety. Jsou prý více drzí, více si dovolují, mluví sprostě, neumí se chovat, odmlouvají, ničí věci, ničí nervy, pijou, kouří, fetují atd. To před lety prý nebylo. Ano, studenti jsou jiní. Pokud to bereme takto, musím konstatovat, že nejenom studenti jsou jiní. Všichni lidé se mění, mění se s časem, mění se s dobou, mění se s prostředím, které na ně působí. Celý svět se neustále mění. Tak proč by studenti měli být výjimkou? Víte jaká by tu byla teprve nuda, kdyby se nic a nikdy neměnilo? A kdyby se každý člověk trochu zamyslel nad takovou myšlenkou života, kde by se nikdy nic nezměnilo, musel by jednoznačně konstatovat, že bychom tu nebyli ani my, nebyl by zde žádný život, žádné lidstvo, přece země by se neotáčela. Takže všechno se musí měnit. Ale jak? Abychom dokázali odpovědět na otázku, jak se např. studenti mění, musíme srovnávat.
A dnes a zvláště studenty všichni srovnávají s jejími vrstevníky v době před rokem 1989.
A zde je základní chyba. Možná, že studenti v té době byli "lepší", uměli se chovat, ale jaká byla doba? Byla také lepší než dnes? Podle mě rozhodně ne. A dnes je doba lepší a studenti prý tzv. "horší", přemýšleli jste někdo proč? Co by bylo kdyby u nás neexistovala doba před rokem 1989?
Netvrdili bychom, že studenti jsou dnes "horší".
Já jsem rád, že žiji v této době a lidé, kteří tvrdí, že studenti jsou horší by se asi chtěli vrátit do doby před rokem 1989 anebo možná, že si moc neuvědomují, že sice studenti byli jiní, ale v jaké době jsme to žili? Srovnávejte studenty raději každý z každým, poznáte, že určitě nejsou horší. Samozřejmě, výjimky existují. Kdybychom ale místo srovnávání s minulostí raději řešili problémy studentů dneška. Myslím, že by i výjimky neexistovali.
Ale my asi takoví nejsme. Díváme se jenom do minulosti a zapomínáme na přítomnost a dnešní problémy, které samozřejmě nebyli a proto jsou studenti horší, že? Nikdo se neptá proč? Nesrovnávejte stále s minulostí, která je stejně nesrovnatelná, zapomeňte na minulost, raději společně řešme problémy dneška a myslím, že když je vyřešíme, pak budeme žít lépe a spokojeně, všechno bude lepší. Ale komu by se chtělo něco řešit, že? Češi jsou prostě zvláštní národ, to je můj názor. Souhlasit se mnou nemusíte.

Jak byl zničen nedobytný a strašidelný hrad?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:36 GMT

Před dvěma lety v létě jsme spolu s kamarády putovali po Českém ráji a sbíraly různé dojmy, zážitky a zajímavosti o tomto kraji pro účely ojedinělých reportáží našima očima. Je léto, a tak se hodí vám, čtenářům, také něco zprostředkovat.
V Českém ráji (v Mladějově) se nalézá hrad, o kterém je známo, že nebyl nikdy dobyt. Jeho hradby nikdy nepoznaly porážku. A o kterém se ještě dnes říká, že je strašidelný. Je to hrad Kost. Chtěli jsme zjistit, jaká je tedy pravda, a proto jsme se na něho vydali. Přespat nás v hradu nenechali, a tak jsme přenocovali kousek opodál. Druhý den jsme se vydali na prohlídku a zjišťovali pravdu.
Jedna z příčin jeho nedobytnosti byla ta, že Kost je obklopen hustými lesy, a proto vojska, která táhla kolem něj, si ho často ani nevšimla. Ale pokud už se tak občas stalo, jeho velké mohutné hradby a vojáci, kteří jej bránili, udělali své.
Hrad byl dvakrát obléhán Jiřím z Poděbrad, ale ani jednou ho nezdolal.
Snad to byl osud, ale i tento nedobytný hrad byl zničen. Ale jak? V roce 1635 přijel na návštěvu na Kost hrabě Mansfeld se svým švýcarským služebnictvem. Jak už to bývá při takových návštěvách, jedlo se, hodovalo a pilo ve velkém. Tak to probíhalo až do půlnoci z 18. na 19. května, kdy opilé služebnictvo nechtěně zapálilo hrad, který vyhořel. Dalo by se říci, že nedobytnost hradu byla zpečetěna opilými Švýcary na návštěvě.

A co strašidla?
"Minulý rok tady přespala skupinka, která provázela po hradě a jedna holka se probudila, protože uslyšela chrápání. Najednou zahlédla ducha. Nemohla nikoho jiného probudit, viděla ho jen ona. Já jsem tu první rok a ještě jsem tu strašidlo neviděla. Na hradě v noci bych ale nikdy nepřespala," řekla mi před těmi dvěma roky průvodkyně Eva Buršíková, která tam právě provázela.
Takže, když už nebudete mít doopravdy toto léto co dělat, nebo se nudíte, navštivte Český ráj, například hrad Kost možná uvidíte i strašidla, a když vás nebaví stejně jako mě nějaké hrady a památky, tak tam vylezte na Prachovské skály, protože, jak se zpívá: "Proč bychom se báli na Prachovské skály, dudlá, dudlá, dudlajdá ?" Ale pozor: "Horolezci, horolezkyně, horolezčata nelezte na skálu, co je velmi špičatá?" Nebo hledejte drahokamy (granáty atd.) v lomech, ve kterých se tam drahokamy těží. Možná, že něco najdete a budete bohatí?

báseň - Čím bych nechtěl být?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:35 GMT

Být či nebýt? Být, ale čím nebýt?
Skálou jež stojí bezhnutě,
bez mysli a bez chutě.
Na zemi stojící nehnutě
a zvětrávat mohutně.

Bez mysli, bez kroku,
stát pořád po boku,
po boku skal,
kde nikdo nezůstal.

Nechci být kamení,
které žije v domnění,
že lásky na světě není.

Nechci nečinně
přihlížet na jiné,
jež ničí mou skálu,
a pak se rychle lámu.

Nechci být bez moci
sám pod širým nebem v noci.
Nechci jen zvětrávat,
celý život bez srdce zůstávat.

Nechci vidět svět,
jak žene se vpřed
beze mne.

Nechci stát bez řečí
a dívat se, jak se svět ničí.

Nechci být tím,
tvrdým a bezvýznamným kamením.

Chci žít, pomáhat a srdce mít,
můžete mi to umožnit?

Horor na silnici aneb očité svědectví člověka, který by raději neviděl

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:34 GMT

Bylo krásné počasí. Kráčím po silnici. Najednou vidím Tomáše, se kterým jsem měl sraz před hodinou u mě doma. Chtěl mi ukázat své nové auto, ale nepřijel. Jdu za ním. Vidím ho. Řítí se do zatáčky asi stokilometrovou rychlostí. Najednou zpozoruji dvě děti, chlapečka a holčičku, které spolu přecházejí cestu. Nevím proč? Asi proto, že na druhé straně je velká louka, v pozadí les, u kterého si hraje rodinka zajíců. Děti se drží za ruce. Připomnělo mi to dobu, kdy nás to všechny učili ve školce, aby se nám při přecházení cesty nic nestalo. Jakmile jsem uviděl Tomášovo auto, zhrozil jsem se. Křičím: "Stůj". Bylo pozdě. Tomáš uviděl děti na poslední chvíli. Brzdí. Dostal smyk. Vidím, jak se chlapeček odtrhl od holčičky a strhnutý bokem auta padá na okraj vozovky. Holčička na přední kapotě vyleštěného nového bouráku. Auto setrvačností zastavuje o dvacet metrů dál. Holčička sklouzává po kapotě bez hnutí přímo před auto na rozpálenou vozovku.
Nic se neděje. Najednou zpozoruji Tomáše. Dostává se z auta. Má lehce zakrvácený obličej. Vidím jeho pohled zprvu strnulý, zmatený. Začíná brečet. Začíná křičet: "Co jsem to udělal." Přiběhnu k holčičce. Nedýchá, nahmatávám puls. Nemá puls. Nemůžu nahmatat puls. Ze zatáčky přijíždí další auto. Jeho řidič vidí na okraji vozovky kluka. Vidí Tomášovo auto. Vidí Tomáše, jak bezradně sedí na silnici. Vidí mě u holčičky. Řidič zastaví. Běží ke klukovi. Nahmatává mu puls. "Chlapec dýchá", křičí radostně v neradostné chvíli. Přijíždí další auto z opačné strany. Zastaví. Řidič telefonuje. Pak si vzpomínám jenom na hukot houkačky, přijíždějící záchranku a policii. Nevím, za jak dlouho přijeli. Všechno to proběhlo v okamžiku. Nikdy jsem nic takového neviděl. Byl jsme touto událostí otřesen, říká Pavel vyšetřovateli.

Reklama - hurá

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:33 GMT

Je mnoho lidí, kteří nemají rádi reklamy. Ne, to jsou slabá slova, oni je přímo nenávidí. Ale proč? Proč se lidem reklamy nelíbí? Je to snad proto, že podléhají davové psychóze. Když se to nelíbí většině, nebudu přece výjimka? Je to snad proto, že reklamy vždy přeruší napínavý film, zajímavý pořad v televizi nebo snad proto, že jedna reklama se opakuje pořád dokola a dokola. Nebo jsou opravdu reklamy tak hnusné, nezáživné a blbé?
Možná, že ano. Ale proč stále lidé na reklamy "berou", kupují si věci z reklam. Je to proto, že právě reklama na danou věc člověka zaujme natolik, že si ji koupí. Samozřejmě. A pokud někoho něco zaujme, prostě se mu to musí přece líbit. Nebo snad ne? Kdyby reklamy (aspoň jedna, dvě) nikoho nezaujaly, to bych se velmi divil a určitě by pak firmy nevynakládaly statisíce na reklamní slogany, reklamu v televizi, prezentace ? Myslím, že každému se nějaká reklama líbí, i když to nechce přiznat.
Jsem jeden z lidí, kteří mají k reklamám pozitivní vztah. Vždyť například každá nová reklama a ještě vtipná, je přece krásnou vsuvkou nebo odlehčením nějakého napínavého filmu nebo zajímavého pořadu. Vždyť některé reklamy jsou tak zábavné. Například úžasné nápady mají lidé, kteří vytvářejí reklamy na Oskara (Na hrade Okori svetla uz nehori). Nebo reklama "? když to budu natírat příště, to už tady maminko nebudete ?". No, nejsou to zajímavé reklamy.
Ať už má reklama účinek humorný, emoční, čistě ekonomický nebo jiný. Myslím, že reklamy jsou již nedílnou součástí našich životů. Tak si zvykejme a hledejme v nich raději to pozitivní. Když budou mít např. mladí lidé v budoucnu svou firmu, také se budou snažit prodat svůj výrobek a budou ho také muset propagovat. Jiným způsobem se již dnes skoro prodávat nedá. Takže vy reklamní tvůrci nynější i budoucí myslete aspoň na to, aby reklamy zaujaly a myslím, že nejvíce lidi zaujme reklama se zajímavým nápadem.

Život ve 21. století?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:32 GMT

Stojíme na prahu nového století a je jenom na nás a našich potomcích, jaké toto století bude. Zda bude plné válek, všemožných nemocí nebo bude plné radosti, spokojenosti, úcty k lidské společnosti a naší planetě, to vše záleží na nás.
A proto zamysleme se nad našimi činy, které ovlivní 21. století stejně jako ovlivní naše děti na jejichž životech se bude odvíjet budoucnost této planety v dalších stoletích.
Nejdříve si uvědomme, v jakém prostředí možná budeme žít? Ve dvacátém století vzniklo a rychle se rozvíjí odvětví informačních technologií. Mezi informační technologie zařazujeme veškeré přístroje, které jakýmsi způsobem pracují s informacemi - analyzují je, vyhledávají, zpracovávají. Dnes veškeré elektronické a většina elektrických přístrojů jsou informační technologie. Život bez nich dnes již není možný a pro ty, kdo tomu nevěří si neuvědomují, co všechno tyto technologie zahrnují. 21. století bude tudíž stoletím velkého rozmachu, zdokonalování a vyvíjení stále nových informačních technologií, pomocí kterých se bude svět pomalu, ale jistě centralizovat.
Ve dvacátém století se vedly války o území, ve 21. století to budou války o informace. Již dnes tyto války existují, ale lidé, pokud se zde nejedná o zabíjení a násilí, tomu nevěnují tak velkou pozornost. Myslím si, že informační války jsou více bolestné a zákeřnější, protože můžou být snadněji vedeny bez stop a vědomí kohokoliv. Lidé si neuvědomují, že informace v dnešní době jsou to nejcennější, co může člověk vlastnit. Lidé, kteří budou ovládat informace a umět s nimi manipulovat, budou ovládat i svět.
Pravděpodobně to nebudou války pomocí zbraní a násilí, ale války "inteligence" a nových technologií jako jsou dnes již běžně rozšířené počítače.
Jak zabránit takovéto budoucnosti?
Lidé by se měli naučit myslet na jiných úrovních než dnes. My víme, že zločiny jsou násilí, krádeže, vraždy, loupeže ?, ale většina lidí je chápe pouze smysly, např.: když nám někdo něco ukradne, zjistíme to až tehdy, když nám něco chybí nebo když zloděje při krádeži vidíme. Ale co kdyby nám někdo něco ukradl a nám nic nechybí, nikoho jsme neviděli? Nebo když člověk tvrdí, že mu někdo ubližuje, jen když jsou na to důkazy, můžeme konstatovat, že říká pravdu. Ale co když člověk žije spokojeným životem a tvrdí, že mu někdo ubližuje a ony důkazy chybí? Pak si myslíme, že tento jedinec je psychicky narušený, ve stresu, v těžké životní situaci nebo má nějaké halucinace. Ale co když je to pravda?
Pokud lidé začnou chápat všechno kolem nás nejen na úrovní základních smyslů, pak si myslím, jsme připraveni vstoupit do 21. století a čelit nástrahám nové informační éry.
Se základními smysly souvisí i další fakt - lidé jsou snadno zmanipulovatelní. Snadno se nechají ovlivnit. "Přece jsem o tom četl(a), viděl(a) jsem to na vlastní oči, slyšel(a) jsem to, a tudíž to je pravda", tak dnes ještě myslí drtivá většina lidí. A myslet takto v době největšího technického pokroku, kdy existuje virtuální realita a jiné technologie na oklamání našich smyslů, je již opravdu hloupost.
Posledním závažným nedostatkem lidí je, že jsou příliš důvěřiví k dalším. Přestaňme si neomylně věřit, věřit všem, všemu, mezi námi existují lidé, kteří toho využívají a budou tu tak dlouho, dokud lidé budou tak hloupí, aby jim důvěřovali.
Pokud tyto nedostatky, které by v dnešní době měly být minulostí, budou postupně mizet, pokud budeme vychovávat své děti v životě v dnešním světě, pokud všechny budeme učit, že technika je tady pro ně a ne proti nim, bude se nám žít lépe a věřte války nebudou. Budeme žít na této planetě spokojeně a věčně, protože pokud se lidé nebudou techniky bát, pak pochopí, že je snazší vynalézt s její pomocí nové zdroje na dalších milion let např. vzduchu než bránit kácení tropických deštných lesů, čemuž stejně nikdo nezabrání, protože veškeré zdroje na Zemi budou muset být za několik desítek (určitě ale stovek) let vyčerpané, a pak už bude pozdě na to, aby si to lidé uvědomili jakou udělali chybu. Učme se žít s technikou dnešní a budoucí, naučme se ji plně využít pro naše blaho. Jen tak zde budeme žít i my spokojeně a šťastně. Nehleďme do minulosti, nemysleme stále stejně, přizpůsobujme se podmínkám života v době, které žijeme.

Jaká byla noc plná hvězd?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:31 GMT

O festivalu Noc plná hvězd kolují mezi lidmi různé názory. Někteří tvrdí, že je to hrůza, že tam snadno přijdete k úrazu, že je tam prý největší sebranka. Druhá skupina lidí, kteří se mimochodem na rozdíl od těch ostatních festivalu zúčastnili (nebo zúčastňují) tvrdí, že to není pravda, že je to skvělý festival, kde se lidé dobře baví. Kdo má tedy pravdu? Jak doufám všichni víte (vy třinečtí, ta hudba se nedá přeslechnout, že?) v pátek 29. 6. a v sobotu 30. 6. proběhl na fotbalovém stadionu na Borku již devátý ročník festivalu pod názvem Noc plná hvězd. Šel jsem se podívat, abych konečně zjistil, jaké to tam doopravdy je?
Před tímto festivalem jsem byl opravdu varován, že je to tam hrozné a že klidně můžu dostat "přes hubu". Plný vyslechnutých katastrofických názorů jsem se tedy vydal vstříc osudu na Borek.
A jak to tam vypadalo? Všude plno lidí, stánků, piva, alkoholu, jídla, dvě hudební scény? Nemyslím si, že tento festival navštěvují jen pochybné "sebranky", jak někteří tvrdí. Mohli jste se setkat se všemi typy lidí, ve všech věkových kategoriích. Jak takzvaně slušní, tak i výjimečné osobnosti si zde našli něco společného, všichni se přišli bavit, a bylo vidět, že nic jim v tom nebránilo a že všichni se cítí být v pohodě.
Účastníci se bavili, tancovali, skákali, pili, na pořádek nedbali. No, už v pátek, ale nejvíce v sobotu byste si určitě spletli tento stadion s nějakou skládkou. Po zemi se válely kelímky, láhve, papírky, co si budem říkat, váleli se také lidé ve strnulém stavu, ale velmi šťastní, jak bylo vidět. V pátek, kdy kromě odpadků bylo všude i plno bahna, bylo na některých vidět, že jim to vůbec nevadí. Bahenní koupele jsou prostě úžasné. Všude bylo plno piva, lidé ho pili, házeli do vzduchu. A myslím, že žádný účastník nemůže říct, že neexistuje pivní déšť, který tam vznikal a postihl spousty u hudby se radujících lidí. Prodávalo se zde pouze 10° pivo, za "pouhých" 17,- Kč, které i přesto lítalo vzduchem.
V sobotu večer vznikly dost velké technické problémy, tak se trochu posunul plánovaný program. Ale nakonec byli lidé rádi, že si mohou poslechnout koncert Jarka Nohavicy, Paľo Habery a Teamu a toužebně očekávané skupiny Kabát, která i když nebyla poslední kapelou, určitě byla největší tečkou na festivalu. Myslím, že bych zde ještě připomenul i Lenku Dusilovou, která určitě nezůstala bez povšimnutí. Na druhou stranu, abych byl objektivní, očekávaný Jožo Ráž a skupina Elán to tam podle názorů některých spíše více "uspali" než opačně.
Abyste si mohli představit lépe, jaká byla atmosféra tohoto festivalu, vzal jsem si sebou diktafon a zeptal několika účastníků na malou anketu a tady ji máte:
Na kterou skupinu se nejvíce těšíš?
1: Nejvíce se těším na Mňágu a Žďorp, také Alkehol.
2: Já se těším na tu skupinu, která dostane lidi do toho správného varu.
3: Těším se na Mňágu
4: Nejvíce na Kábát, Kabát jako vždy. Kabáti jsou jedničky.
Jak se ti tady líbí?
1: Je tady bordel a je tady pohoda.
2: Já si myslím, že to je naprosto skvělé, myslím, že lidé, kteří tady přišli tento víkend vážně nemyslí na nic jiného než na zábavu
3: No, je to tady super, prostě paráda.
4: Pohoda, pohoda jak hovado.
Proč si tady přišel?
1: Abych se tu zkalil, ale nějak to nejde.
2: Na Kabáty, na Mňagu a na pivo.
Jaký máš názor na to, že se tady neprodává 12° pivo?
To není dvanáctka, ku?. Tak to já nevěděl. Jinak kdyby tu byl Radegast, tak to jsem více spokojený, jo, protože Gambrinus není moje značka, ale když suší, tak je i Gambrinus dobrý.
Jiné postřehy účastníků festivalu:
1: Ble, ble, ble?.
2: Ty vole, ta zem je dutá jako já u matury.

Co bych dodal na závěr? Myslím, že lidé všech věkových skupin, milovníci všech možných stylů žánru se zde sešli, aby se společně pobavili, odreagovali. Myslím, že to splnilo svůj účel. Většina, já bych řekl všichni, byli v pohodě, spokojení, určitě všichni si našli z pestrého výběru svůj oblíbený hudební styl, skupinu, či zpěváka a byli rádi, vypadali šťastní. Nebylo to vůbec hrozné, spíše naopak, a pokud jste tam nebyli, nevěříte mi, je to vaše věc. Za rok se běžte podívat, doufám, že to bude stejně zajímavé jako tento rok.

Záverečné slovo šéfredaktora Kamila Mrázka

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:30 GMT

(vyňato z papírové podoby PROSTORU na třineckém gymnáziu (11.6) - platné jen pro papírovou podobu)
Vážení profesoři, milí studenti a čtenáři!
Právě se vám do rukou dostalo poslední číslo časopisu PROSTOR tohoto školního roku. Ale nezoufejte, v září je PROSTOR opět zpátky. A ti, co mají přístup na Internet mohou i přes prázdniny sledovat naše internetové stránky s novými články. Toto číslo PROSTORU je zároveň poslední číslo časopisu pod stávající redakcí. Já už odmaturoval a odcházím z třineckého gymnázia. (To máte radost, co?).
Když jsem před třemi roky zakládal časopis, netušil jsem, co všechno zažiji. Netušil jsem, jací někteří doopravdy jsou, netušil jsem, že mít objektivní a nezávislý časopis na této škole je tak těžké. Všichni chtějí mít časopis, který reprezentuje školu, který chválí všechny klady a zapomíná na zápory, zapomíná na pravdivé skutečnosti. Takový by byl nejlepší časopis na této škole.
Myslím si, že demokracie je o tom, že právo vyjádřit se má každý a právo reagovat také. Ale když student např. napíše článek (názor), který se někomu nelíbí, tak dotčený nereaguje nebo dotčení nereagují, ale řeší se to jiným způsobem (zamezení psaní, nátlaky ?). To je demokracie třineckého gymnázia. A pokud proti takovým praktikám někdo vystoupí, tak vyučující tvrdí, že si pleteme demokracii s anarchií.
PROSTOR má své příznivce a samozřejmě má také své odpůrce. Kdyby měl jen své příznivce nebylo by to ono. Negativní kritiky jsou vždy lepší. Pamatuji si tolik kauz. Po nějakém čísle nás všichni obviňovali, že jsme proti škole, proti profesorům. Po dalším čísle zase, že jsme proti studentům (třeba kauza "bufet"). Každé číslo - jiný názor, takže proti komu vlastně píšeme. Nevím, mohl bych říct - proti nikomu. PROSTOR je časopis, kde můžete všichni vyjádřit svůj názor, poslat příspěvek a každý člověk je jiný a my jsme nikomu nestranili a nikoho nepodporovali. Časopis by měl být vyvážený na obě strany, měl by být objektivní a o to se celou dobu snaží a věřím, že redaktoři nepodlehnou nátlaku některých lidí a budou stále psát objektivně o všech problémech, ale i o všech kladech a další informace a články. A pokud se to některým čtenářům nelíbí, můžou na všechny příspěvky samozřejmě reagovat.
Založil jsem časopis, protože byla škoda, že na takové škole žádný nebyl. Myslel jsem si, že budeme všichni spokojeni, že tady něco takového je, že všichni máme možnost přispět a vyjádřit se. (Na kolika školách je to možné?) Ale postupně jsem zjišťoval, že profesorům to nevyhovuje. Asi žijí stále v minulosti, kdy se nemohl student opovážit něco říct. "Vždyť profesoři jsou "bohové", škola je nejlepší." Ale tyto časy jsou pryč. Věřím, že někdy tyto časy opustí i školu a profesoři budou se studenty komunikovat demokratickými principy: vyjádření a možnost reagování, rovný s rovným, rovnost hlasů ... Samozřejmě všichni vzájemně budou uznávat etické normy a slušné chování.
Na třineckém gymnáziu chybí také jakýkoliv motivační faktor, jakákoliv podpora studentů v mimoškolních aktivitách, a proto se není čemu divit, že většina mladých je jaká je, nic je nezajímá, neumí se bavit jiným způsobem než chodit do hospody, fetují, kouří ... Chybí zde podpora dospělých lidí, podpora rodičů, ale i profesorů, kteří jenom plní svůj pracovní úvazek a nic je nezajímá. Podpořte studenty v mimoškolních aktivitách, podpořte je např. v psaní a když se vám to nelíbí, tak reagujte, jak by to mělo v demokratickém světě být. Nezakazujte. To není východisko.
Stále také slýchávám názory, že redaktoři jsou příliš mladí. Proč právě teď diskriminujete člověka podle věku. Já jsem časopis zakládal v 16 letech a nikdo v redakci nebyl starší než já. A teď. Všichni kromě jednoho redaktora budou mít šestnáct a v redakci dokonce budou i studenti starší.
Takže věkové složení je větší než bylo, když jsem časopis zakládal já. Schopní lidé jsou v každém věku. Nediskriminujme podle věku. Hodnoťme lidi podle schopností. Zkuste psát do jakéhokoliv časopisu pravidelně, pak pochopíte. Pak můžete kritizovat.
Doufám, že se všichni zamyslíte nad tímto textem a doufám, že časopis PROSTOR zde bude existovat i nadále, že ho podpoříte, že se všichni zapojí do jeho tvorby, jak studenti, tak profesoři. Že budete přispívat čím dál více. My nemůžeme nikoho nutit, ale je škoda, že možnost publikovat texty v časopise nevyužívají všichni. A stejně tak je to s profesory, někteří přispějí, někteří ne. Přeji nové šéfredaktorce, aby neměla takové problémy jako já, což závisí také na ostatních. A věřím, že se redakce rozroste o nové redaktory a časopis nezanikne díky praktikám některých lidí na této škole. Zamysleme se. Děkuji všem lidem, kteří do Prostoru přispívají, jak studentům, tak profesorům. Redaktorům přeji mnoho úspěchu a děkuji nadaci OSF, která podpořila existenci tohoto časopisu a věřím, že jej podpoří i v příštích letech (Aspoň někdo to dokáže ocenit a podpořit, že profesoři?). Já budu stále se všemi v kontaktu, budu přispívat, takže se loučit moc nebudu. Užívejte prázdnin a zapomeňte na školu, vždyť si ji ještě užijete dost.
Prostor je tu pro vás.

Odměny za zásluhy ...

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:29 GMT

První červnový pátek se abiturienti třineckého gymnázia, spolu s profesory i hosty, sešli v kulturním domě na maturitním večírku. Oficiální část zahájila v šest odpoledne studentská hymna a začalo to. Proslov ředitele, místostarostky a zástupce SRPŠ, samotné předání maturitního vysvědčení atd.
Následoval akt vyhlášení pochval a předávání odměn studentům. Právě tato část mi však připadala, a věřím, že nejen mně, velmi "podivná". Tu někdo dostal pochvalu za úplnou banalitu (diváci určitě slyšeli smích), tam jsme se divili, že byly vzpomenuty prkotiny a nepadlo slůvko o počinech daného studenta, které jsme brali jako pro školu mnohem významnější - např. výborná umístění při reprezentaci školy na různých olympiádách.
Z toho dedukuji, že pochvaly padaly jen tak, aby nějaké byly. Snad proto, že si málo který z profesorů vzpomněl, co letošní maturanti v minulých letech dělali. To mě také vede ke kacířské domněnce, že na gymnáziu, až na výjimky, chybí podpora a motivace aktivit studentů ze strany vyučujících. Asi je nepříliš zajímá, co jejich svěřenci dělají pro dobré jméno ústavu. Opomíjený studentík pak mnohdy raději zavítá do hospody, kouří, snad i fetuje ? Proč by se do něčeho hrnul? I tak málokdo hledí na to, co pro mladého člověka znamená např. nejlepší umístění při reprezentaci školy nebo jaká práce se skrývá za tvorbou časopisu.
Ono ale také možná stačilo, že někdo nebyl právě oblíben, třeba jen pro svoji povahu, připomínky, kritiku, tak proč jej připomínat, natož ocenit? Jiný, ten hodný, naopak dostane pochvalu jen proto, že byl oblíben.
Myslím, že někteří studenti nebudou vzpomínat na letošní předávání pochval, a tím ani na školu, v dobrém.

Mejdany na jižní Moravě

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:28 GMT

Apollonův chrám, Svatý Hubert, Tři Gracie, Minaret jsou malebné památky rozprostírající se na jižní Moravě, tedy v okolí Lednice, Valtic, Znojma... Mnozí si myslí, že tyto památky mají historický význam, ale je tomu úplně jinak. Tyto záhadně krásné stavby byly postavené v 19. století a tudíž zajisté nesloužily k uctívání bohů, jako je bůh Slunce Apollo, bohyně krásy a lásky Afrodité a jiné. Tyto stavby byly postaveny pro jediný účel. Pořádaly se tam mejdany. Šlechtici si je postavili, aby mohli na klidném místě někde uprostřed lesa, na okraji rybníku se spoustou svých přátel hodovat alkoholu, tedy vínu, a bavit se, tedy hlasitě řvát. Poněvadž tyto stavby byly postavené v odlehlých místech, pak nikomu jejich mejdany nevadily.
Mnohým by se zdálo, že na jižní Moravě byly veškeré památky postavené jenom k oslavám. Ale to například Svatý kopeček v Mikulově měl jinou úlohu. Tam se chodili šlechtici modlit za odpuštění Bohu z těchto mejdanů. No, proč byl na takové vyvýšenině postaven kostel? Oslavenci, kteří se tam doplazili, už za tu dobu vystřízlivěli a mohli se v klidu pomodlit k bohu za jejich hříchy a poté se dál oddávat svým radovánkám u mýticky vypadajících staveb.

Jaro se přetvařuje

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:27 GMT

Každý rok k nám přichází jaro. Každoročně s ním přichází i slunce, život, radost, láska a přátelství. Jaro má, ale i své špatné stránky. Jednou z nich je důsledek, který toto období způsobuje. Všem studentům totiž vypíná mozky. Studenti přestávají myslet, učit se a jednat s rozumem. A za to vše může jaro. Jaro tak nevinné, tak hezké, které na druhou stranu skýtá mnoho nebezpečí. Studenti začínají dostávat špatné známky ve škole, myslí úplně na něco jiného, neradi sedí doma, a pak se z toho může vyklubat i zajímavé vysvědčení. Studenti místo, aby dávali přednost poslouchání výkladu nové látky, raději poslouchají zpěv ptáků a čekají na poslední hodinu ve škole. Dalo by se říct, že jaro není jenom kolem nás, ale jaro je i v nás. Ptáte se, kde? Přímo v jedné části těla, kterou nazýváme hlava. Brzdí a dráždí v ní naše mozkové buňky, které nejsou schopné zpracovávat informace. Jaro pohlcuje až 90 procent lidí a věřte nevěřte nejenom mladých. Jedna skvělá zpráva existuje. Po jaře přichází léto, a tak musíme proti jaru začít bojovat, musíme ho překonat, musíme ho zničit. Lidi, když se nám to podaří, pak budeme mít po zimě hned léto, které pro mnohé znamená prázdniny, pohodu a mnoho zábavy... Musí se nám to podařit.

Anonymita - ano, či ne?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:26 GMT

Stále se setkávám s názory lidí, kteří poukazují na chybu časopisu PROSTOR, který umožňuje psát anonymní články. Tyto články prý vyvolávají zajímavé dojmy. A články, které jsou podepsané, prý vypadají důvěryhodněji a vystihují úroveň našich studentů. Také člověk by se za svůj názor neměl stydět nebo když jsme oficiální školní časopis hrazený prý z rozpočtu školy, měli by se všichni podepsat. No já nevím, o tom, že bychom byli hrazeni z rozpočtu školy. Škola v této době časopisu Prostor nehradí nic. Všechno si hradíme sami z vlastních finančních zdrojů. A i tak, proč by se někdo měl pod svůj článek podepsat. Je pravda, že člověk by se neměl za svůj názor stydět. Ale proč se v MF Dnes a ve spoustě dalších renomovaných novinách objevují skoro všechny články podepsané nějakou nesmyslnou zkratkou a proč pod několika zkratkami píše dokonce stejný autor? Nikdo nepoukazuje na to, že vlastně oni píšou anonymně. Ale když jsou v PROSTORU anonymní články, pak jsou zde stále lidé, kterým se to nelíbí. Ale i přesto se vám pokusím vysvětlit, proč se v PROSTORU a možná stejně jako v dalších novinách objevují tzv. anonymní články:
Když napíšu článek na ožehavé téma z této školy, který se nelíbí profesorům, mám peklo a věřte, mnoho lidí si pak vybere raději dostudovat než psát. A jasným příkladem bylo pouze humorné aprílové číslo minulý rok ?
Já také tvrdím, že člověk by se za svůj názor neměl stydět a podepsané články upřednostňuji a sám se vždy a všude podepíši. Ale věřte, takových bláznů, kteří píšou o tématech, která se někdy nemusí všem líbit a oni se přesto podepíší, není moc.
A tak pokud chcete, aby jakýkoliv časopis byl objektivní, čili psal i o tématech ožehavých, pak nelze autorům přikazovat, aby se podepsali. Nenapíšete např. výpověď proti teroristům s vaším podpisem. Prostě to byste se pak mohli bát o svůj život. Ano, noviny, které chtějí být neobjektivní, tedy psát jenom to, co se líbí dané skupině čtenářů, psát jenom, jak se říká, ?pro a ne proti? a vyhýbat se ožehavým tématům, tak ať se podepíší u každé ho článku, těm nic nehrozí.
Ale pokud chcete mít objektivní studentský časopis, čili píšete na obě strany to, co se vám líbí a co se vám nelíbí a umožňujete otisknout jakékoliv názory studentů na školu a nejen na ni, pak prostě nemůžete předpokládat, když zakážete neanonymní texty, že vám někdo něco objektivně napíše, pokud v takovýchto podmínkách někdo něco vůbec napíše. A my chceme, aby PROSTOR byl objektivní, aby umožnil studentům se vyjádřit k čemukoliv (dobrému, špatnému, ožehavému). Vzal bych výjimečný příklad: kdo by se třeba neanonymně přiznal, že bere na této škole drogy, jestli se někdo takový najde, ať za mnou přijde a já změním názor. Chceme být objektivní, a proto umožňujeme psát anonymní články všem, chceme mít přispěvovatele a proto i oni můžou psát anonymně (a víte, kolik studentů se stydí něco pod svým jménem napsat). Chceme umožnit psát všem do časopisu, proto jsme si také zajistili peníze, abychom si časopis hradili sami a pan ředitel to s radostí uvítal, protože pokud něco hradila škola bylo nám ze strany profesorů vyhrožováno, že nás zruší, bránili jsme se nesmyslným obviňováním, byli jsme stále napadáni, že si to nemůžeme dovolit psát všechno (asi psát pravdu, nebo co?). Teď, když si vše hradíme sami, je možná klid.
Prostě chceme být objektivní časopis, který píše v rámci etických norem a zákonů. Chceme umožnit psát a publikovat do časopisu i těm, kteří z jakéhokoliv důvodu (posměch spolužáků, atd.) nechtějí, aby jejich jméno bylo zveřejněno, a právě oni píšou možná nejlépe ze všech.
A proto se můžete vyjádřit k čemukoliv, napsat své vlastní výplody, básně, povídky, celkově jakékoliv příspěvky a také anonymně. Jsme jen rádi. Cílem PROSTORU je být mluvčím studentů a nejen jich, umožnit všem publikovat své příspěvky atd. Doufám, že to vydrží i příští roky, když já už tu nebudu. Prostor je tu pro vás. Takže pište. A těm, kterým se nelíbí anonymní články, můžou přispět neanonymně a také by se měli zamyslet nad jinými časopisy (Text je text, i když není podepsaný, my z podepsaných textů nic nemáme, tak proč nutit někoho něco podepisovat, důležitější je většinou obsah, ne autor.). A pokud si myslíte, že obsah je lživý, vymyšlený nebo podvrhnutý, od toho je zde šéfredaktor, aby to vyvrátil důkazy nebo uvedl na pravou míru. A stejnou funkci by měl mít každý šéfredaktor i v jiných novinách, kde píšou autoři pod nesmyslnými zkratkami, které znají jen redaktoři a mnohdy jen šéfredaktor a autor.
A co se týče redaktorů Prostoru, věřte, že oni používají již dlouho v maximální míře zkratky nebo pseudonymy, u kterých většinou inteligentní čtenář, když se podívá do tiráže(jména redaktorů), pozná, kdo tento článek napsal.
Určitě pět redaktorů píše pod zkratkami, které jsou spjaty s jejich jménem. Takže čtěte pečlivě.
P.S.: Věřím, že jsem uvedl to podstatné k vysvětlení, jak to je s anonymitou.

báseň - Nezmanipulovatelný

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:25 GMT

Podle vás jsem hloupý,
a kdo z vás není,
žijete v špatném domnění,
žijete jen v bludu,
pokud si myslíte, že chytrý budu.

Nechci být chytrý
a být masou
Chci být hloupý
a zůstat sebou.

Radši mít vlastní názory,
než poslouchat vaše bláboly.
Chci mít také vlastní hlavu,
vyjádřit se přece mohu.

Radši budu hlupákem
než bych byl takovým chytrákem

Nebudu chytrý
a přikyvovat na všechno
Nejsem tak chytrý,
aby mi to bylo jedno

Nebudu chytrý
a myslet jen na peníze
budu raději hloupý
a myslet o trochu více.

Buďte chytří, spokojení
já budu hlupák raději.

Budu svobodně myslet, mít vlastní názory
myslet také na lidi, chytrákům navzdory,
a doufat, že lidi jednou pochopí, jací,
jací jsou na světě chytráci,
kteří si myslí, že všichni jsme hlupáci.

Jaká je ideální škola?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:24 GMT

(dnes (určitě) fikce)
Politik
Ideální škola je taková, ve které si vyučující nestěžují na jejich už i tak vysoké platy.
Profesor
Je to škola, kde se studenti učí bez naší pomoci a já a kolegové si můžeme pohovořit o dění ve světě v kabinetech. V lepším případě je to škola, ve které se žádný student nenachází.
Nebudu přece učit nevychované studenty za tak mizerný plat. Co mé nervy?
Absolvent
Je to škola, která mě naučí to, co potřebuji k životu. Jsem nezaměstnaný.
Student
Je to škola, která vyletí do povětří a my se nebudeme muset už nikdy učit, vůbec tam chodit.
Kuchařka ve školní jídelně
Je to škola, ve které můžu uvařit i žáby a nikdo to nepozná. Můžu prostě experimentovat s jídlem, jen tak se dozvím, co všem chutná. Když už jsme u toho, víte, co jste měli včera k obědu?
Uklízečka
Je to škola, v jejíž budově se nenachází žádný člověk. Jen pak nemusím uklízet. Všichni lidé jsou nepořádní. Ale jsme tu my, ochránkyně pořádku.

Žijeme v Třinci na severní Moravě nebo ve Slezsku?

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:23 GMT

Některým je to jedno, a někteří podle toho rozlišují vzdělanost člověka. Všichni vzdělaní by měli vědět, že žijeme ve Slezsku.
Ve středu 13. září 2000 vyšel v místním týdeníku Hutník článek "Tučnák Döme posílí Oceláře". Jedna z vět autora zněla "Místo Slovenska ale zamířil na Moravu.". Tím měl autor na mysli, že tento hráč zamířil do Třince. A nejen to, v rádiu slyšíme, jak se mluví o naší oblasti jako o severní Moravě a nikomu, ani mě to nepřipadne divné. Jakmile jsem zjistil, že existují nějaké námitky některých lidí, začal jsem pátrat. Jeden z argumentů zněl: "To je jako byste mluvili, že Praha je na Moravě a ne v Čechách. Musím říct, že tento argument mě dohnal k tomu, abych pátral po tom, kde opravdu žijeme? Marně jsem hledal v současných mapách hranice Slezska, a tak jsem se musel uchýlit k starým mapám. A nejen to, v nynějších mapách nejsou ani hranice Moravy. Na mapách jsou pouze okresy podle kterých se určuje zda žijeme na Moravě nebo v Čechách. Jenže má to jednu chybu, hranice okresů v hraniční oblasti mezi Čechy a Moravou nejsou pravou hranicí Moravy a Čech. V dnešní době hranice Čech, Moravy a také Slezska již dávno nejsou zaznamenávány, čili dnes již podle správního dělení neexistují.
Pokud budou lidé stále používat slova Morava, Čechy, musí také používat slovo Slezsko a další slova dávno neexistujících celků ležící v ČR. A to znamená, že musí vědět, kde tyto hranice jsou. Proto raději apeluji, nepoužívejte takovéto dělení České republiky.
Ti, kteří stále chtějí používat slova Čechy, Morava, Slezsko, aby vypadali vzdělaněji, by měli znát, kde vlastně tyto hranice leží nebo se stane, že vás někteří budou považovat za absolutní idioty, kteří např. neví, že tato oblast není Morava. Není to jen problém informačních médií, ale také učitelů ve školách, v některých hodinách zeměpisu, jazyků při přípravě k maturitním zkouškám, kde se učí o našem kraji jako o severní Moravě. Kdo jiný má větší vliv na vzdělanost než učitelé.
Kde je Slezsko?
Hranicí Slezska je mimo jiné řeka Ostravice, která dělí Ostravu na Slezskou Ostravu a Moravskou Ostravu, slezský Frýdek od moravského Místku. Na slezské straně jsou města Třinec, Bohumín, Havířov, Orlová, Karviná, Jablunkov, Český Těšín? Hlavním městem Slezska je Opava, kde se nachází ve Slezském museu, v archívech mnohé materiály o této oblasti. Vím, že mně a pravděpodobně dalším lidem je to upřímně jedno. A pokud uvažujete stejně jako já, pak nepoužívejte zastaralé dělení Čechy, Morava, Slezsko, protože při jejich používání musíte vědět, zda máte pravdu. Jen tak nebudete v očích některých lidí vypadat jako nevzdělanci.
Nikdy jsem nepsal o našem kraji jako o Slezsku nebo Moravě. Snad proto, že jsem o našem kraji nikdy nepsal. Snad proto, že takovéto dělení neuznávám.
Ale možná, když existují lidé, kteří podle toho hodnotí vzdělanost člověka, přemýšlím, že začnu takto dělit naší Českou republiku a budu psát o našem kraji jako o Slezsku. Jen tak budu vypadat pro některé vzdělaněji, i když nedejte na první dojem.

Z dokumentů Z.I.A. aneb přísně tajné

Kamil Mrázek — Sun, 18 Sep 2005 16:36:22 GMT

Dovolte, abych vás seznámil se zkratkou Z.I.A. Je to zkratka pro zvláštní informační agenturu, která se zabývá přísně utajovanými jevy, událostmi a zajímavými teoriemi. Tato organizace je zcela nezávislá. Pracuje jen se svými zdroji informací a nečerpá z jiných zdrojů. Tak se nemůže stát, že by ji někdo zavedl na špatnou stopu. Informace, které tato agentura shromažďuje, jsou úplně absurdní a proto ji veřejnost odsuzuje za lživé a nepravdivé. Ale každý má svůj názor. Většinou nikdo nevěří pravdě a ti co ji znají, jsou od společnosti odvrženi. V této rubrice se setkáte s mnoha zajímavostmi, teoriemi, fakty a kdo ví čím ještě z minulosti, současnosti a také z budoucnosti.
Teorie pravdy aneb najdi svoji lež
Už jste uvažovali o pojmu pravda? Co je to pravda? Odkud se toto slovo vzalo? Kdo ho vymyslel? Tyhle otázky a mnoho dalších si kladou lidé ze Z.I.A. Snaží se najít racionální vysvětlení a nashromáždit co nejvíce důkazů. Existují vůbec nějaké pravdivé důkazy o pravdě? Z výzkumů pravdy vznikla teorie, s kterou vás chci seznámit.
Pravda je to, co zatím nevíme. Nikdo neví, kde pravda chodí a jak vypadá. Víme zatím, že pravdy se všichni bojí a člověku, který ji dokáže vyslovit se říká, že je upřímný. Tady jsme narazili na zajímavý úkaz. Lidé tvrdí, že upřímnost je kladná vlastnost. Podle tohoto tvrzení by platilo, že když někdo o někom řekne upřímně: "Jsi tlustý" nebo "Neumíš se chovat", nemělo by to oslovenému vadit a ještě za upřímnost poděkuje, ale ve skutečnosti to lidi urazí. Onomu jedinci vynadají a celý život ho nenávidí za jeho upřímnost. Takže upřímnost je špatná vlastnost. S tímto úkazem je taky spojeno to, že pravda bolí. Že by někoho zbila a fyzicky napadla, to ne. Ale tato myšlenka je patrná u lidí. Každý jí snese trochu jinak. Podle pravdy se pozná typ člověka. Člověk, který má výbušnou ,odborně řečeno cholerickou povahu, ji snese velmi neklidně a člověk, který ji vysloví, může skončit v nejhorším případě i v nemocnici. Pravda může člověka utlačovat, ale i popohánět. Na každého může zapůsobit jinak a věřte, že nikdo, kdo se s ní setká nezůstane bez poskvrny. Nejvíce s pravdou umí manipulovat osoby, které to nemají s rozumem úplně v pořádku a za tuto dobu dokázali zázračnou věc: "Společnost si myslí o pravdě, že je to lež". Ptáte se jak to dokázali? Byli jsme dlouhou dobu klamání domněnkami a lží, která nešla potvrdit. Teď každou pravdu považujeme za úplně absurdní a zcela nemožnou. Z toho plyne, že jsme snadno manipulovatelní. Je taky pravdou, že pravda se utajuje proto, abychom nespanikařili. A tak pokud snesete pravdu, možná se jí i dozvíte. Základní shrnutí této teorie je jednoduché. Dnešní pravda je vlastně lež a té je kolem nás hodně, až budeme věřit lži poznáme pravdu. Proto hledejte svoji lež.